Obchodníci se smrtí jsou zpátky
Když se Česko přes úvodní zaváhání i amatérské chyby vcelku se ctí probojovalo přes úvodní vlnu epidemie, spadl celé společnosti těžký kámen ze srdce. Ve chvíli, kdy se nárůst nových případů zastavil, stres, obavy a obezřetnost šly stranou a ve veřejném prostoru se začaly stále častěji objevovat názory, že jsme to s opatřeními a hlavně lockdownem přehnali. Že vláda podlehla škodlivému vlivu epidemiologů a že se teď musí co nejrychleji zahájit rozvolňování.
Rozvolňování. Nikdy v životě jsem tohle divně znějící slovo neslyšel tak často jako na jaře letošního roku. Stalo se mantrou pro všechny, kteří měli roušek, dezinfekce a rozestupů plné zuby a chtěli zase žít v běžných kolejích. Vlastně to většina z nás chápala. Začínalo nádherné jaro a my si chtěli normálně užívat života. Když nějaký odborník veřejně vystoupil s názorem, že bychom českou euforii měli brzdit, že koronavirus nezmizel a může nově s ještě hrozivější silou udeřit, byl veřejně respektovanými autoritami onálepkován jako alarmista.
Miláčky médií se stali bezstarostní borci, které přece žádná rýmička nemůže rozházet. Kromě expertů „jejich“lékařského oboru, jen ne epidemiologie, to byli také zástupci všemožných oborů lidské činnosti, třeba živnostníků, cestovek, hotelů nebo obchodů. Proč jen akce pro stovku lidí? Chceme dvojnásobek! Proč se mají nosit roušky ve školách? Vždyť covid-19 není pro děti nebezpečný! A pak ty neskutečné tlaky na otevírání divadel, koupališť, nočních barů nebo na zahájení letních hudebních festivalů. Na co čekat? Virus jsme porazili! Ukažme na Karlově mostě světu, že se ničeho nebojíme. Hlasy veřejných autorit, štědře placených a médii podporovaných lobbistů i řady nejen opozičních politiků, které bychom s ohledem na katastrofální důsledky jejich lehkovážnosti, možná i účelového lhaní, mohli nazvat lacinými obchodníky se smrtí, byly natolik silné, že vláda jejich tlaku podlehla. Když se někdo z ministrů přece jenom ozval, jedno, zda měl červený svetr nebo uměl zpívat, nikdo už ho neposlouchal. Česko spělo k pohromě, v téhle bezstarostné atmosféře nešlo tragédii zabránit.
A světe, div se, historie se opakuje, bohužel. Obchodníci se smrtí jsou zpátky, jsou slyšet a je jich zase jako hub po dešti. V době jarní vlny se denní přírůstky nově infikovaných pacientů vyšplhaly maximálně ke čtyřem stovkám za den. O rušení lockdownu se začalo vážně uvažovat až ve chvíli, kdy denní nárůst pozitivně testovaných klesal pod stovku. Nevím, zda zástupci rozvolňovacích aktivistů rozumějí matematice. Netuším, zda poznají rozdíl mezi dvojciferným a čtyř- či pěticiferným číslem, ale ještě před dvěma týdny přibývalo v Česku 15 tisíc nově nemocných za den, před týdnem to bylo necelých deset tisíc.
Jak uvádějí opravdoví covidoví odborníci, tedy epidemiologové, imunologové či virologové, současná situace je velmi křehká. Stačí jediný negativní výkyv a jsme zpátky na konci října. Všichni se shodují v tom, že je lepší ještě nějakou dobu s výraznějším uvolněním počkat. Raději být opatrní a trpěliví než zapříčinit selhání českého zdravotnického systému, tentokrát už fatální, a způsobit kolaps nemocnic, který by stál životy desítek nebo možná i stovek či tisíců pacientů.
Byli to zdravotníci, kteří v posledních týdnech svým nasazením, nadstandardními výkony, přesčasy, často riskováním vlastního zdraví i strádáním v osobních životech zachránili české zdravotnictví před katastrofou. Jsou to oni, kteří by právě teď potřebovali potlesk vestoje, zasloužili by si oddych a hlavně klidné prožití vánočních svátků. Každé uspěchání situace, každý nepodložený experiment jim to může zhatit. Obchodníci se smrtí by si to měli uvědomit. Snad ještě mají nějaké svědomí a soucit.