Asie, pupek světové ekonomiky

V polovině listopadu se zrodila největší obchodní dohoda světa. Zónu volného obchodu RCEP tvoří patnáct zemí asijsko-pacifického regionu, v nichž více než dvě miliardy lidí produkuje kolem třetiny světového HDP. Co to bude znamenat pro nás a západní svět?

Regionální komplexní ekonomické partnerství (RCEP) podepsalo 15. listopadu v Hanoji patnáct signatářů po téměř deseti letech vyjednávání. Pro pochopení významu dohody je potřeba se podívat na vývoj velkých ekonomických dohod v této oblasti.

Bývalý americký prezident Barack Obama připravoval TPP neboli Transpacifické partnerství (spolu se „sesterskou“dohodou TTIP vyjednávanou s EU). TPP v původním návrhu obsahovalo přísná opatření ve prospěch ochrany duševního vlastnictví. Ze snahy omezit působení státem vlastněných firem bylo patrné, že má posílit význam dcer amerických korporací v daných zemích.

Dohoda ovšem měla i velký zahraničněpolitický význam, její členové obkličovali Čínu a sám Obama se nechal slyšet, že půjde o to, jestli budou pravidla mezinárodního obchodu určovat USA, anebo Čína.

Příprava dohody týkající se tichooceánské oblasti (TPP) vyvolala znepokojení už v průběhu předchozí americké volební kampaně. Kandidát republikánů a následně prezident Donald Trump se dal slyšet, že se obává dalšího přesunu pracovních míst mimo USA. Odchod z TPP byl jedním z prvních kroků, které v Bílém domě učinil. Také úmluvu s Evropskou unií poslal k ledu a během svého čtyřletého období dával najevo, že je mu i díky jeho zkušenostem z byznysu bližší bilaterální přístup.

„Zbylí“členové Transpacifického partnerství se nakonec dohodli na spolupráci bez USA a také bez některých kontroverzních témat. Nakonec vznikla CPTPP nebo TPP 11 (bez USA). Dohoda prozatím nebyla ratifikována všemi členy, v Bruneji a Malajsii rostou pochybnosti. Členy dohody jsou navíc země, které nemají příliš intenzivní ekonomické kontakty (například Peru a země jihovýchodní Asie).

Velká asijská patnáctka

Nově přijatá dohoda o komplexním partnerství RCEP se vyjednávala bez humbuku a je podle řady znalců asijského prostředí úspěchem tiché a systematické diplomacie. Přestože bývá někdy považována za čínský projekt, ve skutečnosti ho tlačily země ASEAN. Naučme se dobře tuto zkratku, protože o Asociaci zemí jihovýchodní Asie bezesporu ještě hodně uslyšíme – jde totiž o pátou největší ekonomiku světa.

Těmto zemím se podařilo dojednat ekonomickou dohodu, která začleňuje i giganty regionu, kteří by jinak mohli mít problém ustavit rámce ekonomické spolupráce. Kromě členů ASEAN (Brunej, Filipíny, Indonésie, Kambodža, Laos, Malajsie, Myanmar, Singapur, Thajsko a Vietnam) je to také Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Jižní Korea a Čína. Z hlediska zahraničněpolitického je patrné, že členy jsou i američtí spojenci v regionu. Na druhou stranu zarazí absence Indie. Ta byla dlouho součástí vyjednávání, ale na konci minulého roku se rozhodla odejít, protože se obávala síly Číny v oblasti vývozu zboží. Jak je ale patrné z politických prohlášení, Indie má dveře otevřené, pokud by se v budoucnu rozhodla se připojit.

Výhodou nové dohody oproti TPP 11 je, že RCEP zahrnuje větší region, který je už nyní dosti ekonomicky provázaný. RCEP ekonomické vazby mezi zeměmi dále zesílí. Nahradí zároveň propletenec bilaterálních dohod, které často v obchodě vytvářely spíše chaos. Ukazuje také cestu k posílení ekonomické koherence regionu, podobně jako EU. Jenže při respektování značné odlišnosti zemí, neboť členy jsou malé státy jako Brunei, obří jako Čína, chudé jako Laos, ale i bohaté jako Japonsko. Kromě snížení cel patří k hlavním výstupům RCEP dohoda o pravidlech původu, která by měla usnadnit fungování lokálních výrobních řetězců.

Někteří analytici už vyslovují obavy, že hlavním hráčem v rámci dohody bude Čína, a že tedy ona bude vytvářet pravidla obchodu v regionu, což je přesný opak toho, co si přál Barack Obama. Peking je v drtivé většině hlavní obchodní partner zemí regionu, jak se koneckonců u největší ekonomiky světa (podle parity kupní síly) dá očekávat. V tomto roce to byly země ASEAN, které předběhly Evropskou unii a staly se největším čínským obchodním partnerem.

Zapomíná se však na to, že Čína bude (postupně) svůj trh otevírat i zboží ze zemí vyspělých konkurentů, třeba Japonsku. Zároveň jsou členy dohody i její konkurenti v oblasti pracovně náročných odvětví. Souhlas s dohodou představuje tedy i výrazem jejího sebevědomí, že její hospodářský vývoj pokročil natolik, že dokáže vůči silné konkurenci obstát. Trumpovi se zastavit Čínu nepovedlo. Zatímco Spojené státy přepočítávají hlasy z voleb a evidují kolem 200 tisíc nakažených denně, Čína vyslala do vesmíru družici k testování systému internetového připojení, tedy 6G.

Nové ekonomické uskupení bude bezesporu výzvou pro (zřejmě) nastupujícího amerického prezidenta Joe Bidena. Zatímco USA v posledních letech kromě tlaku proti Číně indo-pacifickou oblast z hlediska obchodní diplomacie téměř ignorovaly, Biden by mohl využít toho, že země ASEAN mají dobré vztahy jak s Čínou, tak také s USA. RCEP však tím, že vynechává EU i USA, ukazuje cestu „samostatnosti Asie“a jejího rostoucího významu jako gravitačního centra světové ekonomiky.

Obchodní smlouva RCEP tím, že vynechává EU i USA, ukazuje cestu „samostatnosti Asie“.