Jak se vyhnout depresi? Zkuste to přes vesmír
Daniela Málka, ředitele redakce MF DNES
Dnešní doba přináší množství důvodů k pesimismu. Jak je pocit bezvýchodnosti z vleklé koronakrize umocňován zkracujícími se dny, o to větší musí být naše vůle hledat a najít cokoli optimistického. A je mi jedno, že optimismus „lze pro selektivní upravování paměti považovat za neurologickou poruchu“, jak se píše na Wikipedii. Raději být neurologicky porouchaný, než se utápět v realistických depresích.
Pandemie nemoci covid-19 razantně omezila leteckou dopravu. Z ekonomického hlediska průšvih, který však přinesl jeden pozitivní jev – z oblohy zmizely kondenzační čáry z letadel. Nebe je čistší. V pondělí večer zveřejnil na sociální síti můj ctěný kolega, milovník a popularizátor všeho vesmírného, úžasnou fotografii vymetené oblohy po západu slunce. Vznikla na buližníkovém vršku nad naší obcí, kam se s rodinou vydal pozorovat hvězdné nebe. Uviděli tam vše, pro co si přišli. Jupitera se Saturnem svorně klesající k jihozápadnímu obzoru. Měsíc po první čtvrti stoupající oblohou a o kus dál na východ jasný oranžový Mars. Jako bonus jim pak čtyři sta kilometrů nad hlavami prolétl hlavní důvod výletu, mezinárodní vesmírná stanice ISS.
Shodli jsme se s kolegou, že vrch Kuchyňka je magické místo. Ač v nejvyšším bodě dosahuje pouhých 242 metrů nad mořem, poskytuje za jasného dne dechberoucí výhledy přes Polabí až k hranicím od Orlických hor přes Krkonoše, Ještěd, Bezděz, vrcholy Českého středohoří s dominantami Řípu či Milešovky až po hory Krušné. Za nocí bez mraků vidíte vůkol hvězdné nebe, je takové ticho, až máte pocit, že k vám hvězdy s planetami promlouvají.
Stojíte v mrazivé tmě a nad vámi svítí body, které pamatují dávné počínání lidských pokolení. Hvězdy a souhvězdí. Je jich tolik a jsou tak krásné, že zatoužíte znát je jménem. Na severovýchodním nebi mezi Blíženci a Perseem září Capella čili Kozička, nejzářivější bod souhvězdí Vozky. Od našeho Slunce je vzdálená 43 světelných let. Světlo Capelly, které právě vidíme, se vydalo naším směrem v roce, kdy v Československu vznikla Charta 77, v kinech měl premiéru film Star Wars: Epizoda IV – Nová naděje a do vesmíru odstartovaly sondy Voyager 1 a Voyager 2.
V sousedství Vozky spatříte výrazný shluk několika hvězd. Jsou to Plejády, hvězdokupa v souhvězdí Býka, z níž putuje světlo k zemi 440 let. Aktuální záře z Plejád se vydala na cestu v roce, kdy zemřel český nakladatel Jiří Melantrich, v Českém království vládl císař Rudolf II., v Anglii panovala královna Alžběta I. a na papežském stolci seděl Řehoř XIII., který se zasloužil o reformu kalendáře.
V této části noční oblohy mezi konstelacemi Býka a Draka najdete též Persea, Andromedu nebo Kasiopeu, souhvězdí nesoucí jména postav řecké mytologie, jejichž příběhy si vybaví nejen dnešní padesátníci ze slavného filmu Souboj Titánů.
Když se pohne čas i noční obloha, vynoří se na jihozápadě další z mytologických postav, Orion. Syn boha moří Poseidona, skvělý lovec, ale i násilník. Toto souhvězdí zdobí výrazná trojice hvězd, jež tvoří Orionův pás. Rigel, nejjasnější hvězda Orionu, je vzdálen od našeho Slunce asi 800 světelných let. Když se ze Země aktuálně pozorované světlo Rigelu pomyslně vydalo naším směrem, vládl Českému království Přemysl Otakar I., v Anglii panoval Jindřich III. Plantagenet a František z Assisi rezignoval na vedení řádu Františkánů.
A takto můžete pokračovat v pozorování otáčející se nebeské báně a učit se tvary a jména souhvězdí, dokud je nebudete znát všechna. Ovšem pozor, po dobu zákazu vycházení mimo svůj vlastní dvorek jen do 23. hodiny.