Sportovní ztráty a nálezy 2020

Rok 2020 se zapíše do dějin jako zlomový. I ve sportu zbořil odvěké jistoty a odstartoval mnohé krizové inovace. Vrátí se už letos do hledišť diváci? Pomůže sportu vakcinace? A uskuteční se i odložené olympijské hry?

Byl to rok zákazů, omezení, regulativů a nařízení, kterými se už deset měsíců – a zatím bezvýsledně – svět snaží eliminovat pandemii. A byl to právě sport, jenž se jako vůbec první u nás ocitl tváří v tvář novému, neznámému protivníkovi nazývanému koronavirus. Vítězný debut to ovšem rozhodně nebyl.

Loni na jaře, 2. března, Bezpečnostní rada státu rozhodla, že z důvodu zabránění šíření epidemie koronaviru v Česku se budou muset populární biatlonové závody Světového poháru v Novém Městě na Moravě obejít bez diváků. Možná si ještě vybavíte tu emotivní, vzrušenou debatu v médiích a na sociálních sítích. Byli jsme si téměř jisti, že jde o zcela neopodstatněný, nebo přinejmenším neúměrně úzkostlivý, ale v každém případě definitivně poslední ústupek, jenž v souvislosti s tím drzým virem činíme. Jaká to naivita!

Kdo mohl tehdy jen tušit, jak fatální kataklyzma světového sportu tato chvíle vlastně odstartuje. Tolik osudových přemetů, výmyků a kotrmelců jsme v této sféře nezaznamenali dobrých pětasedmdesát let, tedy od konce druhé světové války.

Už na jaře se sport ocitl prakticky ve stavu klinické smrti, což se znovu opakovalo na podzim. V létě se jeho stav přechodně trošku zlepšil a započal nutnou rekonvalescenci. Když mohl přijímat až několikasetčlenné návštěvy, málokdo pochyboval o brzkém návratu do normálního stavu.

Experti se však záhy shodli na tom, že více sportovních příznivců by mohlo pacienta rozrušit a výrazně oslabit – a že potřebuje naprostý klid. Tak začal proces, který dospěl až k současné absurdní realitě. Dnešní covidový sport se už musí obejít bez přímé podpory fanoušků.

Model bublina

Přesto se v chytrých hlavičkách hladových a už značně frustrovaných a deprivovaných sportovních manažerů zrodilo spásné řešení. Vychází z jednoduchého předpokladu, že za určitých okolností lze vrcholový sport rentabilně provozovat dokonce i před prázdnými tribunami. V praxi to znamená, že sportovní akce se opevní v hermeticky uzavřeném inkubátoru – lidově řečeno v bublině, do níž mají přístup jen ti, kteří úspěšně složí zkoušky z covidu s výsledkem negativním.

Po úspěšném testu při letní dohrávce severoamerické NHL se tento model aplikoval i v případě mistrovství světa hráčů do 20 let, které v kanadském Edmontonu vyvrcholilo v noci na dnešek. Šlo o vůbec první mezinárodní sportovní akci takovéhoto rozsahu, která se sice odehrála v onom instantním vakuu před naprosto vylidněným hledištěm, avšak s příslibem nemalého výdělku z prodeje televizních práv.

Záměr se zdařil. „Bublina“zůstala neporušena a zájem televizních fanoušků naplnil očekávání. Hokejovým juniorům bylo tak alespoň umožněno svůj turnaj odehrát, na rozdíl od hráčů seniorské kategorie, jejichž květnový šampionát byl bez náhrady zrušen. A stejný osud potkal také řadu menších sportovních akcí.

U těch větších se taktizovalo až do poslední chvíle, kdy pořadatelé rozhodli o přeložení zpravidla tak, že škrtli nulu a připsali jedničku, čímž stvořili nový termín s letopočtem 2021 a vrcholně optimistickým předpokladem, že jelikož až doposud pršelo, musí v příštím roce zákonitě začít svítit sluníčko.

Z této platformy nadějných vyhlídek vzešlo i přesunutí dvou dlouho očekávaných monstrprojektů – červencového mistrovství Evropy ve fotbale, které se mělo hrát ve 12 městech 12 různých evropských zemí, a především zcela bezprecedentně, poprvé od roku 1944, také letních olympijských her v japonském Tokiu.

Je mimochodem vcelku příznačné, že země vycházejícího slunce, kam by se už za pár měsíců měly podle plánu začít sjíždět tisíce sportovců ze všech koutů planety (o rozhodčích, trenérech, servismanech či masérech nemluvě), zůstává kvůli výskytu britské mutace koronaviru minimálně do konce ledna zcela uzavřena před světem.

Spásná vakcinace?

Systém fungování sportovních aktivit doznal v posledních deseti měsících pandemie covidu skutečně zásadních proměn a momentálně jsme svědky jeho postupné, leč neodvratné metamorfózy. Žádný status quo z doby předkoronavirové už resuscitovat nelze. A pokud přece jen, pak rozhodně nikoliv v řádu měsíců, ale let.

Hlavní nadějí sportu, který bude navíc v tomto roce notně finančně krvácet, protože se naplno projeví odliv sponzorů a ztráty ze vstupného z minulého roku, je samozřejmě vakcinace. Tu ale nelze provést za týden a navíc, při vší úctě k tradičně nezištným farmaceutickým korporátům, jejich mírně rychlokvašené vakcíny budou muset primárně podstoupit možná ještě důležitější souboj než s covidem – totiž souboj o důvěru mnohých z nás.

Úspěch prvních „vakcinovaných předskokanů“proto ve svých důsledcích zásadním způsobem ovlivní atmosféru v celém sportovním světě na počátku roku 2021.

Jsme svědky postupné, leč neodvratné metamorfózy systému fungování sportu.