Honba za bájným čidlem ohřevu TUV
Na přelomu roku přišly do vsi plískanice prolínající se s tučnou labskou mlhou. Psa by nevyhnal. Psi ovšem musí občas ven, a tak vyhánějí do nevlídné zimy člověka. Jak příjemný je pak návrat z lezavého podnebí do vyhřátého domu.
Skončily vánoční prázdniny a přišel 4. leden. Ráno nás překvapila zima. Radiátory studené, dům vychladlý. Kombinovaný plynový kotel, to poměrně spolehlivé a přátelské zařízení, které nám zajišťuje vytápění a teplou vodu, oněměl. Pěkně nám ten rok začíná.
Na ovládacím panelu blikaly dvě zelené diody. „Porucha čidla ohřevu TUV“, stálo v příručce v seznamu poruch. Vypnul jsem ohřev teplé užitkové vody, v tu ránu se kotel lehce otřásl, zahučel a zažehl plamínek. Vzápětí začaly radiátory hřát. Dobrá zpráva, teplo bude. Po několika minutách jsem zkusil zapnout ohřev vody. Kotel ztichl, plamínek zhasl. Opakoval jsem postup několikrát, než se potvrdilo, že zapnutím ohřevu vody se vypne vytápění. Takže teplo bude, ale teplá voda nikoli. Co teď? V telefonu jsem našel číslo na opraváře s pohádkovým příjmením. Vysvětlil jsem mu, o co jde, a doufal, že na nás bude mít co nejdříve čas. „Copak o to, přijet k vám můžu třeba hned, ale tu součástku nemám. A tam, kde ji mají, je buď inventura, nebo je kvůli covidu zavřeno.“To nebyla uspokojivá odpověď. Představa, že se děti budou mýt v teplé vodě až po skončení inventury či vymizení covidu, mě naplňovala marností. „Kdybychom tu součástku sehnali, byl byste ochotný nám to přijet opravit?“„Jestli to dokážete, přijedu klidně zítra ráno. Výměna zabere pět minut,“pravil pan opravář.
Odjel jsem do práce. Žena se nabídla, že prohledá internet, jestli čidlo ohřevu TUV někde nenajde. Za půlhodinku mi drahá polovička hrdě hlásila, že součástku mají v obchodě v Libni. Vydal jsem se tedy do Libně. Bodrý prodavač se podíval do komputeru a pravil, že čidlo bohužel nemají v tomto obchodě, ale ve skladu kdesi v Podkrkonoší. A navrhl, že součástku objedná. Přišla by ovšem za tři dny. Vysvětlil jsem mu v položertu, že to už by děti začaly zavánět. Holt pojedu do Podkrkonoší. Naštěstí mě napadlo do skladu napřed zavolat. Když jsem operátorku požádal, jestli by mi čidlo nedala stranou, řekla, že ho vlastně skladem nemají, je pouze na objednání.
Pátral jsem dál a našel místo někde v Železných horách, kde měli součástku na skladě. Vydal jsem se z Prahy vytrvalým mrholením. Putoval jsem cizí krajinou, poznával obce se zvláštními jmény jako Rohovládova Bělá či Vlčí Habřina, až jsem dorazil do bonanzy – jediného místa ve vesmíru, kde se v tu chvíli vyskytovalo bájné čidlo ohřevu TUV. Očekával jsem, že obdržím jakýsi šém v mahagonové krabičce vykládané sametem. Paní v prodejním skladu mi za 469 Kč vydala obyčejný plastový sáček obsahující titěrný váleček, plíšek a dva šroubky. Zavolal jsem panu opraváři a vítězoslavně mu oznámil, že jsem byl úspěšný. Slíbil, že druhý den ráno přijede. Domů jsem se vrátil naplněn hrdostí, lehce znaven z dvou set padesáti kilometrů procestovaných při honbě za čidlem.
Včera dopoledne mi přišla SMS od ženy: „Kotel fachčí, jak má, ale pan opravář tam nic neměnil.“Technik mi pak po telefonu oznámil, že kotel je naprosto v pořádku. Pak sbalil vercajk, naúčtoval si velkoryse nízkou částku za cestu a zase odjel.
Co bude dál, je ve hvězdách. Buď bude kotel O. K. a plastový sáček se vzácným čidlem zůstane v šuplíku pro strýčka Příhodu. Nebo se znovu roznemůže a my opět budeme nahánět opraváře.
V době uzávěrky tohoto vydání kotel fachčil, jak má.