Lanovku čeká rekonstrukce
Vagony mají podvozky „do osmičky“. A na kolejích se podepsal zub času i geologický charakter petřínského svahu. Trasa lanovky na Petřín se kvůli nestabilnímu podloží neustále mění. Podle odborníků z ČVUT je životnost lanové dráhy maximálně pět let. „Je potřeba zrekonstruovat drážní těleso, které je z roku 1985. Problém celého vrchu Petřín je, že nám ujíždí, byť je to jen o milimetry ročně. Koleje se pohybují směrem na Újezd i směrem ke švédskému velvyslanectví, drážní těleso je kvůli tomu narušené a uvolňují se pražce. Je nutné vybudovat celé nové podloží zároveň s odvodněním,“říká Petr Hloch, který je v dopravním podniku (DPP) vedoucím jednotky provozu tramvají, pod který lanová dráha spadá.
PETŘÍN Nový design vagonů
Příští týden rada hlavního města pravděpodobně schválí záměr, na jehož základě dopravní podnik začne s přípravou projektu obnovy lanové dráhy na Petřín, předpokládaný rozpočet je 210 milionů korun. Poslední velkou rekonstrukcí prošla lanovka v roce 1985, a přestože má dráha tradici od roku 1891, nynější období pětatřicetiletého nepřetržitého provozu je zároveň nejdelší etapou, kdy dráha s výjimkou pravidelných servisních odstávek fungovala.
„Letos v červenci lanovka na Petřín oslaví 130 let od zahájení provozu. V historii jej musela dvakrát přerušit, krátce po založení Československa na 12 roků, a v 60. letech na dvě desetiletí,“říká Jan Šurovský, člen představenstva DPP.
U chystané rekonstrukce podnik počítá s osmiměsíční výlukou a podle současných předpokladů by provoz mohl být obnoven v roce 2023. Ještě letos bude vypsána soutěž na design nových vagonů. „Jedna z nejatraktivnějších turistických ikon Prahy i celé České republiky si zaslouží nikoliv unifikovaný, ale osobitý design, který nejlépe zajistíme designovou soutěží, od které
Muzejní exponát také očekávám zvýšení kapacity vozů na maximum,“říká náměstek primátora Adam Scheinherr (Praha sobě).
Pokud by město neuspořádalo designérskou soutěž, podle Scheinherra by se Praha musela smířit s vagony, na jejichž podobu jsou zvyklí návštěvníci některých lyžařských resortů v Alpách. Nové vozy budou pravděpodobně z hliníku, a tedy i lehčí než ty současné, desetitunové a právě díky uspořené hmotnosti bude moci původní strojovna z roku 1932, se kterou se i nadále počítá, utáhnout vagony s větším počtem cestujících než současných 101.
Technická památka
Samotná strojovna i vagony jsou chráněnou technickou památkou.
Vysloužilé vozy jsou vzácné i díky systému nouzového brzdění na laně. Minimálně jeden z vyřazených vagonů poputuje do Muzea MHD ve Střešovicích, kde bude jako exponát vystaven kvůli způsobu konstrukce lanovky na nakloněné rovině. Brzdění pomocí lana už současné lanovky nemívají. Nové vagony budou moci nouzově brzdit o kolejnice, které kvůli tomu musí být masivnější. Pevnější musí být také jejich upevnění k zemi. Podle současných předpokladů by lanová dráha mohla začít po rekonstrukci znovu fungovat v roce 2023, samotná rekonstrukce by měla trvat maximálně osm měsíců a během jejího trvání bude lanová dráha pochopitelně mimo provoz. Takto dlouhá výluka je přijatelná ve srovnání s tím, jak dlouho bývala lanová dráha bez cestujících v minulosti.
Divoké podloží
Zatím poslední dlouhé období mimo provoz způsobil sesuv půdy. Nejprve se kvůli nashromáždění spodní vody pod dráhou v oblasti výhybny vytvořila v červnu 1965 kaverna a část tratě se propadla zhruba o 20 centimetrů. Během příprav na opravu tratě byl v roce 1967 kvůli intenzivním dešťům podmáčen celý petřínský svah – opět nejvíce v oblasti Nebozízku – a došlo k masivnímu sesuvu půdy. Bylo poškozeno 80 procent tratě včetně kolejí. V dalších letech proběhly sanace, které měly pomoci zajistit celkovou stabilitu petřínského vrchu, provoz byl obnoven až v roce 1985. Od původního otevření v roce 1891 první verze lanové dráhy vydržela v provozu jen do roku 1920 a ani v průběhu první světové války nebylo spojení na Petřín pravidelné. Tehdy dolní vagon do kopce posílal pomocí propojení lanem ten horní, jehož nádrže byly na kopci naplněny vodou. Kvůli problémům se zamrzáním však musel být omezován zimní provoz. Horní zastávka byla ještě pod Hladovou zdí a dolní stanice byla nad současnou újezdskou. Trasa měla 395,5 metru a kapacita vozů byla s padesáti místy poloviční. Od roku 1932 lanová dráha jezdí po trase o délce 510,3 metru a s cestujícími překonává výškový rozdíl 130,5 metru.