Krmenčík a ti druzí: Když drnčí alarm
Několik fotbalových reprezentantů řeší půl roku před Eurem potíže
Déle než minutu bylo ticho, než se potemnělou kabinou rozezněly kroky. Kolíky kopaček narážely na podlahu a do tmy se ozývalo jen: klap, klap, klap.
Až pak bliklo světlo a natěšení fanoušci PAOK Soluň uviděli v živém internetovém vysílání tvář, na kterou už několik dní čekali.
Michael Krmenčík, útočník fotbalové reprezentace, zblízka pečlivě zkontroloval kameru a anglicky zahlaholil: „Ahoj, jsem Majkl Krmenčík a jsem rád, že jsem tady!“
Aby ne! Krmenčík změnu potřeboval, v belgických Bruggách byl vyautovaný. Ani pozice třetí nejdražší posily v historii klubu mu nepomohla, v modročerném dresu stihl jen devatenáct zápasů a tři góly a v posledních čtyřech utkáních se nevešel ani na lavičku.
Před zimou tak dobře věděl, že musí hledat nové angažmá.
Lednový přestupní termín takové příběhy přináší pravidelně, letos ale jeho význam ještě zvyšuje blížící se Euro. Řada hráčů, včetně důležitých reprezentantů, slyší v hlavě drnčící alarm: Když nezačnu hrát, můžu prošvihnout životní šanci!
Krmenčík byl jedním z nich a raději jednal rychle. Musel se sice spokojit s hostováním bez opce, přesto udělal prozíravý krok: z belgické nejistoty šel na méně prestižní adresu, kde ale zřejmě bude pravidelně nastupovat. Kvalitou by měl na řeckou ligu stačit, jde hlavně o to, aby chytil začátek.
„Když se to povede, má vyhráno. Ale očekávání jsou vysoká,“upozorňuje řecký novinář Petros Harizaklis. „Fanoušci PAOK nejsou moc trpěliví, čekají od něj rychlou pomoc – čili góly.“
A co další reprezentanti?
I když národní tým ustál komplikovaný rok 2020 na výbornou, půl roku před mistrovstvím Evropy řeší několik otazníků. Ten nejzávažnější mezi tyčemi: pozice brankářské jedničky zůstává nečitelná.
Sám v kabině
Kouč Šilhavý v konkurenci Pavlenky a Koláře dál věří Tomáši Vaclíkovi, ale na toho se lepí smůla. V minulém ročníku spadl v Seville na pozici dvojky, a když jeho konkurenta Bona v listopadu vyřadil koronavirus, stihl jen dva zápasy. Pak se ozvalo bolavé koleno a od té doby je Vaclík mimo. Chytá opět Bono, s jehož pomocí Sevilla vyhrála Evropskou ligu.
Vaclík je v nezáviděníhodné situaci: kvůli zranění nemůže ani trénovat, což komplikuje i případné vyjednávání o přestupu či hostování.
„Zatím to s ohledem na Tomášovo zranění vyloženě neřešíme. Navíc
Krmenčík udělal prozíravý krok: z belgické nejistoty šel na méně prestižní adresu, kde ale bude pravidelně hrát.
potřebujeme znát stanovisko Sevilly k jeho případnému odchodu,“říká Vaclíkův agent David Nehoda. „Ale máme čas do konce ledna a alternativní varianty určitě existují.“
Zranění brzdí i několik dalších reprezentantů. Třeba Pavel Kadeřábek, dlouho jasná volba na pravý kraj obrany, naskočil za Hoffenheim naposledy na začátku října – od té doby řeší problémy s lýtkem. Výhodu může mít paradoxně v tom, že se jeho týmu nedaří a v bundeslize je až třináctý: cesta zpět do základní sestavy a do reprezentačního kádru by tedy nemusela být až tak složitá. Pozici pravého beka ovšem mezitím v národním týmu uzmul Vladimír Coufal.
Zranění trápí i sparťana Hložka, který bude mít honičku, aby se před Eurem stihl dát do kupy. Ve Fenerbahce si pomalu zvyká bek Novák, ale poslední zápas vynechal kvůli zraněnému kotníku. Matějů, další adept na kraj obrany, kope jen druhou italskou ligu. A Masopustovi se zvyšuje konkurence ve Slavii, která na jeho místo včera přivedla za víc než 40 milionů korun dánského reprezentanta Baha.
Marodi mají na doléčení ještě půl roku, ale ti, kterým vážně hrozí lavička, potřebují reagovat rychle.