Švédská menšina přestává být jen švédská

Pobřežní finské regiony, kde tradičně sídlí Švédi, přitahují přistěhovalce v mnohem větší míře než zbytek Finska

Desetitisícové město Närpes na západním pobřeží Finska, kde se koncentruje švédská menšina, se nedávno dostalo do titulků. Jussi Halla-aho, šéf protisystémové strany Praví Finové, si ji zvolil jako příklad pro své tvrzení, že masivní imigrace s levnou pracovní silou škodí finské ekonomice.

V okolí města, směrem k břehům Botnického zálivu, jsou rozlehlé ovocné sady a skleníky se zeleninou, kde najdou uplatnění početní brigádníci z celého světa, z Vietnamu nebo třeba z balkánských zemí. Nejčastějším příjmením tam už podle listu Helsinki Times není Carlsson ani Johansson, nýbrž Nguyen.

Šéf Pravých Finů vycházel ze studie spřízněného think-tanku Suomen

HELSINKY

Perusta, podle které je ve švédskojazyčné oblasti Ostrobothnia, se zhruba šestinou obyvatel přistěhovaleckého původu, vysokým distributorem peněžních dávek.

Sedmačtyřicetiletá starostka města Mikaela Björklundová, zvolená za Švédskou lidovou stranu, kritiku odmítla. „Z našeho pohledu je přistěhovalectví přínosem,“řekla finské televizní stanici Yle.

Pozvala kritiky, aby se na místě přesvědčili, že jejich čísla nedávají komplexní obrázek o regionu, který podle ní prosperuje. „Nezaměstnanost je tu pouhých 4,2 procenta,“připomněla.

Švédi jsou vstřícní k migrantům

Slovní přestřelka každopádně přitáhla pozornost k nebývalé otevřenosti, se kterou švédská menšina přijímá zahraniční migranty.

Ostrobothnia, finsky nazývaná Pohjanmaa, je jednou ze dvou dvojjazyčných švédsko-finských oblastí, na Alandských ostrovech se mluví dokonce pouze švédsky. Švédská menšina tvoří celkem přes pět procent finské populace, ale ještě počátkem minulého století to bylo 13 procent. Jejím známým představitelem byl první finský prezident Kaarlo Juho Stahlberg či hokejový reprezentační brankář Niklas Bäckström.

Švédské oblasti mají mnohem vyšší proporci přistěhovalců než zbytek země. Pět z deseti finských obcí s nejvyšším zastoupením imigrantů je ze švédských jazykových oblastí.

Město třiceti jazyků

Zčásti to má historické důvody. Po válce s velkým sovětským sousedem a zabráním Karélie museli Finové přijmout statisíce vlastních uprchlíků, starostí měli dost. „Za neochotu přijímat imigranty bylo ostatními skandinávskými státy kritizováno,“píše autorka Markéta Hejkalová v knize Finsko. Později se Finové imigraci otevřeli, ale nikdy ne tolik jako jejich švédští sousedé.

Tam si zvali zahraniční dělníky možná i proto, že Finové o práci neměli zájem. „V osmdesátých a devadesátých letech bylo nemožné přimět zaměstnance z jiných částí země, aby u nás pracovali,“líčí starostka Björklundová. „Naše město pro ně bylo až příliš ‚švédské‘, ale lidem z Vietnamu a Bosny to nevadilo.“Protože Švédové samotní jsou menšinou, dokážou se podle ní vžít do pocitů nově příchozích.

Dnes se mluví ve městě Närpes třiceti různými jazyky. Švédská menšina, neustále se zmenšující, může mít obavy, aby se v tom moři nově příchozích nerozpustila. Proto je důležitá výuka švédštiny, která se ve Finsku rozvíjí díky velkorysým státním dotacím. Téměř všichni imigranti se zapisují do integračních kurzů, jejichž kapacita však přestává stačit.

Lektorka Gudrun Degerthová si stěžuje, že na rozšíření kurzů švédštiny chybějí peníze, to je podle ní škoda. „Můžete se učit i online, to si ale žádá opravdu velkou disciplinovanost,“vysvětluje.

Neustále se zmenšující švédská menšina může mít nyní obavy, aby se v tomto moři nově příchozích nerozpustila.