Hrdina bolševikům překážel
Komunisté po válce zfalšovali spis z vyšetřování K. H. Franka, aby pošpinili politické konkurenty
Léčku chystali komunisté na lídra občanského odboje, národněsocialistického politika a docenta Přírodovědecké fakulty UK Vladimíra Krajinu, od počátku roku před 75 lety. Upravenými výslechovými protokoly válečného zločince K. H. Franka chtěli kompromitovat nejen jeho, ale před volbami i své politické oponenty národní socialisty. Vladimíra Krajinu varoval jeden z Frankových vyšetřovatelů, František Čmolík. Příběh z roku 1946 lze rekonstruovat podle dokumentů uložených v Archivu bezpečnostních složek (ABS).
Na svobodnou oslavu vánočních svátků a příchodu nového roku Pražané čekali šest let. První dny roku 1946 měly ovšem pro Vladimíra Krajinu trpkou příchuť. „Vyhledal mne František Čmolík, úředník ministerstva vnitra. Varoval mne, že se proti mně chystá cosi hrozivého,“vzpomínal Krajina.
Nešlo o ledasjakého byrokrata, policejní ředitel František Čmolík sloužil v oddělení Z politického zpravodajství. „Byl jsem sem povolán, abych spolupůsobil při vyšetřování K. H. Franka. Později jsem toto vyšetřování prováděl prakticky sám,“vypověděl později Čmolík, když se po únoru 1948 stal vězněm StB. Jeho výpověď uvádějí dokumenty z fondů ABS.
Zavilý nepřítel všeho českého Frank pobýval od léta 1945 v cele pankrácké věznice a do počátku následujícího roku probíhalo jeho vyšetřování. Čmolík měl pro práci na Frankově kauze, ale i dalších obdobných velkých případech, znamenitou kvalifikaci. Mimo jiné koncem 30. let působil v první linii boje proti nacistickému podsvětí na Liberecku jako oceňovaný policejní operativec Odbočky Zpravodajské ústředny (OZús). Za okupace jej gestapo zatklo, poválečnými prověrkami národní spolehlivosti prošel na výtečnou.
„Při předávání protokolů, sepsaných
PANKRÁC
Vyznamenaný hrdina
Kanadský exil s Frankem, jsem si všiml, že část výpovědi, která se týkala dr. Krajiny, nebyla učiněna mně, ale orgánu odboru obranného zpravodajství,“ popsal Čmolík objev „cinklých“dokumentů.
Zmíněnému odboru, jednomu z nejvlivnějších nejen na oddělení
Z, velel kapitán Bedřich Pokorný. Předválečný armádní zpravodajec s nejasnou okupační minulostí ihned po osvobození vstoupil do komunistické strany a v jejích barvách na vnitru dělal velkou kariéru.
O machinaci se spisem Čmolík ihned informoval Zdenka Marjanka, blízkého spolupracovníka ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny. Aféra, která měla Krajinu pošpinit tím, že z něj dělala zrádce odboje a volavku nasazenou gestapem, získávala na obrátkách.
Pokorného odbor vypracoval trestní oznámení. „Docent Krajina se po zatčení stal provokatérem a konfidentem gestapa, svými činy zavinil smrt zejména mnoha parašutistů,“shrnovalo lživé oznámení.
Zatčení a stíhání by znamenalo kompromitaci nejen Krajiny, ale i národních socialistů, nejsilnější nekomunistické partaje před volbami do parlamentu v květnu 1946.
Krajina požádal Drtinu a Petra Zenkla, lídra národních socialistů, aby přiměli ministra vnitra Václava Noska veškeré dokumenty zveřejnit. „Jen tak jsem se mohl bránit,“vzpomínal Krajina. Ihned žádal o konfrontaci s Frankem a publikaci výpovědí zatčených gestapáků, kteří jej za okupace vyšetřovali.
Ke střetnutí Franka a jeho někdejšího válečného vězně podle nařízení ministra spravedlnosti došlo na Pankráci u Mimořádného lidového soudu. „Neohrožený postoj a neochvějné stoupenectví k prezidentu Benešovi na mne mocně zapůsobilo,“řekl Frank o Krajinovi. Šetření vyznělo v jeho prospěch.
„Není vyloučeno, že by došlo k procesu proti Krajinovi, při tom by vyšly na veřejnost všechny ty metody zneužívání úřední moci, jichž se zpravodajské orgány ministerstva vnitra dopustily,“řekl na zasedání vlády ministr Prokop Drtina.
Vyšetřování končilo v listopadu 1946. „Lze tedy míti za to, že podezření proti docentu Krajinovi bylo dalším řízením zcela vyvráceno,“uvedla příslušná zpráva.
Odolný vůči Frankovu vábení
Na přelomu let 1942–43 slídila v Praze a na východě Čech smečka pronásledovatelů z pražské řídicí úřadovny gestapa. Hledali Vladimíra Krajinu, pedagoga a koordinátora ÚVOD (Ústředního vedení odboje domácího). Buk, jak zněla jeho šifra, unikal zatčení již třetím rokem.
V odbojovém podzemí například zajišťoval spojení mezi Prahou a exilovou Vojenskou rádiovou ústřednou v Londýně. Přežil běsnění heydrichiády, na podzim 1942 navázal kontakt s výsadkáři skupiny Antimony shozené na Nymbursku.
Německá policie Krajinu vystopovala na konci ledna 1943. „Příkaz zněl zatknout jej živého,“uvedl po válce někdejší komisař gestapa Alois Hornischer. Krajina při zatýkání spolkl ampuli cyankáli, ta však neúčinkovala.
„Zůstal jsem naživu proti své vůli,“uvedl Krajina. Pro gestapo představoval odbojový lídr mimořádný úlovek. V Petschkově paláci v Praze jej čekal K. H. Frank, zastupující říšský protektor Kurt Daluege a Ernst Gerke, šéf pražského gestapa.
„Nabízíme vám vysoké místo nebo ministerstvo v protektorátní vládě,“slíbil K. H. Frank. Krajina odmítl. Na popraviště ale neputoval, po výsleších na centrále gestapa prošel jako Frankův vězeň internací v Pankrácké věznici, Terezíně a na Jenerálce.
Zúčtování po únoru 1948
Pro Čmolíka a další aktéry nachystali komunisté z vnitra druhé jednání po únoru 1948. Policista patřil mezi první zatčené, komunistům vadil z mnoha důvodů. „Zabýval jsem se již od konce války projektem nové zpravodajské ústředny,“uvedl Čmolík. Ta měla být vyjmuta z pravomoci Noskova vnitra a podřízena předsednictvu Úřadu vlády. Díky tomu by na její chod mohli mít větší dohled i demokratičtí ministři. Čmolíka soud poslal roku 1949 na deset let za mříže pro velezradu.
Prokop Drtina skončil ve věznici s rozsudkem v délce patnácti let. Zdeněk Marjanko ve vazbě na Ruzyni roku 1949 zemřel. Vladimír Krajina před represemi unikl do exilu.
V mlýnici procesů 50. let uvázl i Bedřich Pokorný, který dostal šestnáciletý trest. V roce 1968 spáchal sebevraždu.