Nepochopený génius
Proč se Pavel Brendl neprostřílel ke hvězdám
Slyší-li Jan Hlaváč jméno Brendl, okamžitě si vybavuje jednu příhodu. „Přiletěl se svým typickým výrazem v obličeji po trejdu z Philadelphie do Caroliny a kanadští kluci se mě v kabině ptali: Hele, baví ho to vůbec?“
Zkušenější útočník Hlaváč poznal talentovaného krajana na předchozí štaci u Flyers a parťáky v týmu Hurricanes uklidňoval: „Jo, nechte ho. Uvidíte, až vystřelí.“
Brendl totiž často i v nejvypjatějších chvílích působil nevzrušeně až skoro znuděně či naštvaně, což mu zejména v mládí kazilo pověst.
Góly ovšem dával naprosto přirozeně. Suverénně, téměř ledabyle. V podstatě bez míření a s neuvěřitelnou přesností prudce trefoval nejtitěrnější škvírky, což piloval už jako kluk u řadovky v Novém Městě nad Metují, kde bydlel s rodiči.
Vysoký pravák skóroval z úniků, v přečíslení, z voleje v přesilovce. Když v osmnácti nasázel v kanadské juniorce WHL včetně play off 98 gólů za rok, zdálo se, že v něm dospívá hokejový Josef Bican.
Před dvaceti lety, kdy Češi vládli hokejovému světu, náležel k největším nadějím v branži. I jeho příběh přibližuje jedinečnou éru, kterou MF DNES připomíná sérií textů.
Bohem políbený lenoch
Nejčastěji se píše a mluví o nádherných kariérách, které rozkvetly i díky přívětivým náhodám. Nebo o těch, jež nešťastně ztroskotaly.
Ta Brendlova je jedinečná. Nevyvinula se pohádkově ani ji nezničila jedna zlomyslnost osudu. Spíš se mu v dané chvíli nesešly všechny okolnosti, jak by potřeboval.
Nedotkl se nebe, jak bylo předpovídáno. Má však zlato z mistrovství světa dvacítek, stal se čtyřkou draftu NHL, králem střelců juniorské WHL, švédské Elitserien či KHL. Proč neprorazil ještě výš? „Brendlik je bohem políbený kluk,“tvrdí Hlaváč, sám kdysi výtečný kanonýr. „Myslím si, že ho přibrzdila lenost. Bohužel. Možná si to ještě povíme u piva. Nedal tomu, co měl. Stačilo o malinko víc! Kdyby ukázal trochu větší zápal, dostal by víc šancí a stoprocentně by se prosadil. S tou svou střelou, čichem na góly a výběrem místa.“
Sám ví, že mohl makat víc. Že svým vzezřením a chováním vysílal do okolí špatné signály. Jenže neuměl se přetvařovat. Necítil v sobě cílevědomost, která by ho i v nepříznivých podmínkách vybičovala ke zběsilému nasazení.
Měl trochu smůlu na některé manažery a kouče. Snadno se jimi nechal otrávit. Aby zářil, potřeboval cítit skutečnou důvěru, jak vysvětloval ve zpovědi v projektu Bez frází.
Znalci i fanoušci jej řadí k největším zklamáním v dějinách draftu. V NHL dal pouze 11 gólů. Posbíral jen 10 startů za reprezentační áčko. Časem přestal mluvit s novináři.
Někdy působí jako podivín, ač zdání může klamat. Není zhrzeným a zahořklým zoufalcem. Svou hokejovou dráhu nepovažuje za špatnou. A našel si taky kamarády!
„Já ho mám strašně rád,“říká Hlaváč. „On fakt divně kouká. Když ho vidíš, napadne tě: Co to je za stvoření? Ale kdo ho pozná, oblíbí si ho. Chová se férově, mluví upřímně. Na nic si nehraje a stojí si za svým.“
Nebráním, jelikož nemusím
Vyrůstal v 80. letech ve skromných poměrech v historickém městě na Náchodsku. Brendlovi nejezdili na dovolené, šetřili na nové brusle či rukavice pro své dva syny.
Máma Stanislava vodila Pavla na tréninky od mateřské školy. Táta Milan ho nechával střílet stovky puků z menší kovové desky (aby si cvičil krátký švih) na branku stojící u pole (takže se Pavlík radši trefoval, aby kotouče nemusel lovit v hlíně).
Rodiče se obětovali. „Nebylo to jednoduché, problémů by se našlo na knížku,“říkal otec pro MF DNES. Synka vozil 40 kilometrů do Hradce Králové a poté 150 kilometrů do Olomouce. Sledoval každý zápas, aby jeho dítěti neubližovali.
V sedmnácti Pavel Brendl odmítl nabídku z extraligového Třince, nechtěl se smluvně vázat, aby mohl vyrazit do Kanady. Mohl se upsat profíkům do IHL, ale zkušený krajan Petr Nedvěd mu poradil, ať zkusí kanadskou juniorku.
V Calgary Hitmen se stal miláčkem obecenstva, které na divoké mládežnické mače chodilo do kultovní haly Saddledome.
„Co mi tu chybí? Nejvíc asi česká strava,“vykládal vyhlášený jedlík do telefonu. „Ve městě jsem sice objevil restauraci Moravská koliba, jenže zrovna je delší dobu zavřená, takže mám smůlu.“Už tenkrát slyšel výtky, že umí jen útočit. Kouč Vladimír Martinec ho proto odmítl nominovat na šampionát „dvacítek“. I jeho nástupce Jaroslav Holík pravil, že se z Brendla nadarmo dělá hvězda.
On sám uznával: „Moc nebráním. Já ale nemusím. Máme silný tým, kolikrát vedeme o čtyři kusy, tak mě to zpátky netáhne. Když ale bude třeba, určitě to zvládnu.“
Neduste ho v juniorce!
Osmnáctileté kometě ležela hokejová říše u nohou. Psalo se o ofenzivním géniovi a mašině na góly.
Na draftu ho předběhli jen krajan Patrik Štefan a dvojčata Sedinova. Čtvrté místo při odvodu branců do NHL dodnes znamená pátý nejlepší výsledek českého mladíka v dějinách.
Jenže právě na slavnosti v Bostonu začaly Brendlovy nesnáze, neb si jej zamluvili New York Rangers, kteří jeho přednosti nevyužili.
Nevyslyšeli naléhání Brendlových agentů: „Nenechávejte ho v juniorce, kde nemá konkurenci. Ať udělá další krok! Vytáhněte ho aspoň na farmu.“
Legendární manažer Glen Sather však vzácný talent na další dvě sezony topil ve WHL, kde se příliš nerozvíjel.
„Tenkrát byl Sather starší pán a hokej už byl jinde,“míní Hlaváč.
Brendl za Rangers v NHL nikdy nenastoupil, k čemuž přispělo těžké nachlazení v jednom z přípravných kempů. Chtěl se předvést, jenže spíš se po ledě potácel, což zapadalo do názorů kritiků: „Má nadváhu, odmítá se vracet.“
Další trpký zážitek přinesl Brendlovi kupodivu juniorský šampionát v Rusku 2001. Byť na něm získal zlato a stal se jeho nejlepším útočníkem. „Trenéři ze mě dělali přesilovkového ofenzivního specialistu, kterého se nevyplatí nasazovat na všechny situace, čímž mi hokej znechutili,“líčil v článku Bez frází.
„Prohráváme? Fajn, Brendl, běž a dej gól. Vedeme? Ne, počkej, teď nejdeš.“
„Všichni se radovali, jak jsme to velkolepě ukopali, a mě právě tady přestával hokej bavit.“
Ani Gretzky ho neprobral
Není pochyb o zvláštnosti Brendlovy povahy. Odmlouval například Holíkovi, který na mistrovství v Moskvě ohlásil časný trénink: „To jste se zbláznil, ne? Ráno já spím.“
Holík v životopise líčil, jak nakázal manažerovi Zbyňkovi Kusému, aby rebelovi sehnal letenku, že opouští výpravu. Žhavý spor posléze vychladl a Brendl se pak zaskvěl ve čtvrtfinále se Švýcary, v němž svou druhou trefou završil obrat z 2:3 na 4:3. Svérázní muži si později povídali: „Že jste mě neměl rád, pane Holík?“
„Ne že bych tě neměl rád. Byls ku.va, ale jako hráče jsem tě bral.“
V mnoha situacích si Brendl nadrobil u trenérů svými obličeji. Ostatní při galejích nasadili zarputilou masku. On ne. Jednou mu přitížil odlišný výraz ve tváři. Při pohovoru se Satherem, jenž mu krkolomně oznamoval odsun na farmu, se rozesmál. Ač to nemyslel nadutě či pohrdavě, vypadalo to tak. Není divu, že ho Rangers vyměnili do Philadelphie, kde vytvořil českou lajnu s Hlaváčem a Jiřím Dopitou.
Jenže v prvním utkání si podvrtnul kotník a dva týdny marodil. Ani Flyers neodhalili jeho schopnosti. Potřeboval se cítit vytížený.
Neuměl dělat zázraky během tří střídání za třetinu. Koučům to nevysvětlil, neleštil kliky. Ožil až v Carolině, kde si sedl s Ericem Staalem a Justinem Williamsem. Než mu v únoru 2004 torontský bek Bryan McCabe ostrým hitem zlomil klíční kost. Následující sezonu v NHL vymazala výluka.
V únoru 2006 naskočil do posledních dvou partií za Phoenix. Ani trenér Wayne Gretzky ho nevzkřísil. NHL pro něj zůstala nevyužitou šancí. Nepochopený génius se opět rozstřílel až ve Švédsku a Rusku, čímž si však pověst vyžehlil už jen částečně.