Nová hvězda českého lyžování
Cesta Kateřiny Razýmové. Hrála fotbal, teď ji koučuje manžel. Zachráněný dům v obci Tučín
Šest let to trvalo. Šest let se žádná česká běžkyně nedostala mezi elitní desítku v největším etapovém závodě běžců na lyžích, v Tour de Ski. Až v neděli to Kateřina Razýmová dokázala.
Úžasným výkonem, kdy v přetěžkém výjezdu na sjezdovku Alpe Cermis dojela šestá a ze 17. místa se posunula na konečné desáté.
„Bylo to hrozně náročné. Na trati jsem přitom vůbec nevěděla, kolikátá jedu ani jak jsem na tom celkově. Jen jsem si říkala, že to musím holkám vrátit, což se povedlo,“líčila za cílem 29letá běžkyně.
To už polévala český tým šampaňským, které dostala.
A že si ho zasloužila!
Vždyť je teprve třetí Češkou, které se povedlo v maratonské sérii dojet mezi úplnou elitou. Kateřina Neumannová při své jediné účasti v roce 2007 skončila pátá. Na ni navázala o sedm let později Eva Vrabcová-Nývltová, která doběhla osmá a rok nato dokonce šestá.
Nyní obě své předchůdkyně Razýmová napodobila.
„Přijde mi neuvěřitelné, že jsem se do desítky dostala. Popravdě, před závěrečnou etapou už jsem v to moc nedoufala,“popisovala.
Na top 10 totiž ztrácela 42 vteřin a nezdálo se pravděpodobné, že by takové manko na sjezdovce sjela. Že by v pořadí předjela sedm svých soupeřek.
Přesto to dokázala. Korunovala tak svou pohádkovou cestu.
Od fotbalu k lyžím
K lyžování se totiž dostala až ve 20 letech.
Ano, správně, až ve 20 letech se Kateřina Razýmová rozhodla, že zkusí štěstí v běžeckém lyžování.
„Jen to ukazuje, jak velkým sportovním talentem je,“myslí si bývalá reprezentantka a aktuálně komentátorka Zuzana Kocumová. „Aby se někdo začal věnovat běžeckému lyžování takhle pozdě a prokousal se do světové špičky, to opravdu není běžné.“
Není to tak, že by Razýmová na běžkách nikdy nestála. Pochází z Postřekova u Domažlic, tedy z oblasti Českého lesa. Každou zimu s rodiči na běžky vyrážela, ale že by trénovala? Že by jezdila závody? Vůbec ne, bavily ji jiné sporty. Maminka dělala gymnastiku, táta zase hrál fotbal. I ona to s míčem zkoušela, hrála s kluky na vesnici. Trénovala, jak to jen šlo, ale v zápasech příliš prostoru nedostávala, což ji po určité době přestalo bavit.
„Trenér mě asi odhadl dobře,“směje se nyní.
Proto přesedlala na atletiku, mezi juniorkami patřila k nejlepším v běhu do vrchu. K lyžování se dostala až po příchodu na vysokou školu do Plzně a vlastně náhodou. Tady se seznámila se svým současným manželem a koučem v jedné osobě – Vladislavem Razýmem.
Klan Razýmů je v českém běžeckém lyžování pojmem. Vladislav starší je dlouholetým trenérem plzeňského Sport Clubu. Jeho starší syn Aleš je mistrem světa do 23 let a dlouholetým reprezentantem. I mladší Vladislav závodil v juniorech s nejlepšími, stal se i mistrem republiky ve sprintu dospělých, ale trenéřina ho lákala víc.
U své ženy viděl hned velký potenciál. „Je pro mě hodně důležitý jako takový dohled. Kdybych nějakou dobu trénovala sama, začnu dělat věci špatně. Díky němu pořád dbám na správnou techniku, on mě ji naučil,“říká česká jednička.
Pozici trenéra a manžela v jedné osobě pochopitelně není jednoduché skloubit. Oba to ale bez větších potíží už nějakou dobu zvládají.
„Kačka plní, co má v tréninkovém plánu. Já to spíš koriguju, co se pocitů týče. Že by někdy byly velké rozepře… Občas se člověk musí trochu držet, když je psychicky náročnější období. Není to jednoduché, ale zatím se to zvládá. Nicméně, nikomu nedoporučuju trénovat manželku,“směje se Vladislav.
Šok před rokem
Vzali se, ona dostudovala vysokou školu ekonomickou a společně si taky postavili dům nedaleko Plzně. V lyžování ale dlouho úspěchy nepřicházely.
V roce 2014 se Razýmová poprvé ukázala ve Světovém poháru.
V dalších letech ale starty sbírala jen pomálu. O bodech si mohla dlouho nechat jen zdát. Na olympiádu v Pchjongčchangu se dostala jako nezaměstnaná.
Až předloni v listopadu se vše obrátilo.
Byl to velký šok, když ve finské Ruce doběhla pátá na desítce klasicky a devátá ve stíhačce bruslením.
„Mezi nejlepšími si pořád připadám jako na návštěvě. Nikdy jsem si nemyslela, že by bylo možný, abych takhle dobře lyžovala. Jsem z toho překvapená, a ještě s tím neumím moc pracovat,“říká.
Ale zvykla si. Do konce minulé sezony se v desítce objevila ještě třikrát.
Jak se to přihodilo?
Začala víc trénovat intenzitu oproti vytrvalosti. Taky optimalizovala váhu, když zhubla čtyři kilogramy. A po problémech s lyžemi přešla od výrobce Madshus na fischerky. „Dostala
jsem nabídku, kterou jsem s radostí přijala, a musím říct, že to funguje skvěle,“tvrdí.
Právě tenhle úspěšný koktejl českou běžkyni posunul mezi naprostou světovou elitu. I když si mezi ní stále připadá nesvá.
„Vím, že můžu konkurovat světu, a občas se proto musím v hlavě usměrnit, že nejdu bojovat o čtyřicátý místo, ale třeba o top desítku, o pódium. Musím si to v hlavě trošku přehodit,“sama říká.
Po letošním Tour de Ski to půjde zase o trochu lépe.