Digitál a premiér s dredy

První ze dvou nových středových bloků už má definitivní podobu, po hnutí STAN schválili koaliční smlouvu také Piráti. Co lze od tandemu čekat a jaká jsou jeho rizika?

Námluvy mezi Piráty a Starosty trvaly sedm měsíců. Teď jsou na konci: koaliční smlouvu ve čtvrtek širší vedení STAN podpořilo 92 procenty hlasů, pirátské referendum pak v noci na včerejšek 79 procenty. Koalice tak definitivně vyráží k podzimním volbám.

Od samého počátku se tato liberálnější formace jeví jako dynamičtější, kompaktnější a životaschopnější než konkurenční koalice konzervativněji orientovaná, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Už zrod tandemu Pirátů a STAN provázely menší problémy: nejen z toho důvodu, že má menší programový rozptyl, ale i proto, že jde o uskupení relativně nová. Tedy nezatížená jak většími aférami, tak historickými reminiscencemi typu, kdo z partnerů toho druhého v minulosti podrazil a má mu co vracet.

A počáteční „ajfr“se promítl i do volebních preferencí – ve většině průzkumů právě koalice Pirátů a STAN dýchá na záda hnutí ANO, a je tak hlavním vyzývatelem Andreje Babiše. Nadějná čísla vedou oba partnery tři čtvrtě roku před volbami i trochu k sebeuspokojení. Předseda Pirátů Ivan Bartoš mluví o tom, že přijatelný je výsledek jen nad 25 procenty, a Vít Rakušan, jehož STAN v minulých volbách slezl hrobníkovi z lopaty až v závěru sčítání, se holedbá, jak by i sami hravě překonali hranici 10 procent. Přitom parlamentní volby, založené vždy na čelním střetu, pro nevyhraněné hnutí typu STAN nejsou a nikdy nemohou být parádní disciplínou.

NATO za marihuanu

K sestavování koalice přistupovali Piráti a STAN od počátku poctivěji a sympatičtěji než ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Nedomlouvali centrálního lídra, nerozdělovali si kraje a místa na kandidátkách, ale nejprve zkoumali, zda je možná programová shoda. Což nevylučuje, že je personální a mocenské spory nemohou zaskočit dodatečně.

Na rozdíl od konzervativnější koalice, která deklarovala, že okamžikem sečtení hlasů ve volbách nejsou už strany ničím vázány, se Piráti a STAN také zavázali, že spolu půjdou buď do vlády, nebo do opozice. Ale i dlouhodobost tohoto paktu berme s rezervou, což dokládá fakt, že i tyto dva subjekty si hodlají po volbách zachovat samostatné poslanecké kluby.

Jakkoliv je totiž toto spojenectví méně problémové, rizik je i tak dost. A většina z nich se v minulých měsících obšírně diskutovala na partajních fórech, zejména tom pirátském. Už samotná nerovnost tandemu zakládá budoucí problémy. Prim hrají Piráti, STAN tahá za kratší konec. Původně navržený poměr 3:1 v nasazování lidí na kandidátky se sice Starostům podařilo zmírnit, ale jen trochu (třeba poměr krajských lídrů bude 10:4).

O to větší strach ale mají Piráti z kroužkování na volebních lístcích. Při pohledu na pirátské krajské lídry totiž máte pocit, že čtete anonymní telefonní seznam: Elfmark, Daďourek, Třešňák, Kolářík, Kocmanová… Nasadí-li pod ně STAN své regionálně populární starosty, může hlas lidu složitě dohodnuté vzorečky obrátit naruby.

A kdo si chce připomenout, co dokáže kroužkování uvnitř koalice, ať si vzpomene na volby v roce 2002. Na společných kandidátkách koalice US-DEU a KDU-ČSL šlo tehdy do voleb 177 unionistů a 165 lidovců. A výsledek? 22 poslanců z KDU-ČSL a jen 9 z US-DEU… Tyhle počty teď budou Piráty budit ze sna, jakkoliv se snažili v koaliční smlouvě nebezpečí kroužkování zmírnit. V některých krajích mohou skončit úplně bez poslance, což vzbudí zlou krev.

V programové rovině se hodně řešilo, kam až strana a hnutí partnerovi ustoupí. Naštěstí pro oba je ústředním tématem Pirátů digitalizace a modernizace státu a motem Starostů decentralizace a subsidiarita, což se nevylučuje. A naštěstí pro Piráty je STAN ryze neideologické hnutí, což dokázalo už tím, že postupně koalovalo s pravicovou TOP 09, křesťanskými sociály a teď i s pirátskou novou levicí. I přes absenci hlubší ideologie se STAN profiluje konzervativněji než progresivističtí Piráti, což dokládá i členství europoslanců STAN v konzervativní frakci evropských lidovců, Piráti naopak sedí v klubu zelených a jiných výrazně levicových stran.

Programová shoda se proto rodila těžce. STAN se snažil zabránit největším úletům z pirátského programu (zákonodárná iniciativa občanů, lidové veto rušící zákony, svobodné sebeurčení sexuální identity), uchránit ekonomiku před sektorovou daní a přimět vlažné Piráty, aby se jasně přihlásili k zakotvení země v NATO. Cenou za to byly ovšem sňatky homosexuálů či legalizace a zdanění pěstování a prodeje marihuany, což může část stoupenců STAN odradit.

Rizikem trochu jiného druhu, které ale rozhodně nepodceňujme, je osoba koaličního lídra a kandidáta na premiéra Ivana Bartoše. Ten sice disponuje podstatně větším charizmatem a také leadershipem než Rakušan. Ovšem představa, jak český pirátský premiér s dredy na hlavě rozčísne řady šedivých papalášů na mezinárodních fórech, nadchne možná mladé městské liberály, ale konzervativnější voliče jen těžko.

No a pak je tu riziko plánovaného povolebního vládnutí dvou středových koalic, tedy v Česku bezprecedentního kabinetu nejméně pěti partají, což znamená nejen programový kompromis stran od progresivistů po konzervativce, ale také třeba koalici protestní Pirátské strany s ODS, proti jejímž korupčním a kmotrovským praktikám před 12 lety vznikla. Ale to už asi předbíháme příliš.

Představa premiéra s dredy na hlavě asi konzervativnější voliče nenadchne.