Nejvíc nakažených má Irsko
Zdravotnictví hrozí kolaps. Mírou nákazy na počet obyvatel jsou na tom Irové nyní nejhůř na světě
„Zdravotníci v první linii jsou přepracovaní, systém zdravotnictví je přetížený a zdá se, že je na pokraji kolapsu. Lidé tu jsou jako typičtí Irové k tomu všemu apatičtí, malou naději vidí jen v očkování. I já už toho začínám mít dost, vadí mi, jak jsou lidé bezohlední a myslí jen na sebe. V květnu se mám vdávat, ale kdo ví, jak to nakonec všechno bude...“píše MF DNES své dojmy z Irska 36letá Roisin, povoláním učitelka na základní škole.
V celosvětové tabulce nákaz koronavirem SARS-CoV-2 již Irové na prvním místě vystřídali Česko – alespoň prozatím má Irsko v přepočtu na obyvatele a při srovnatelném testování nejvyšší počty nakažených na světě.
Podle premiéra Micheála Martina z republikánské strany Fianna Fáil se projevila mírnější opatření druhé poloviny prosince, předvánoční setkávání a oslavy Vánoc a Nového roku, stejně jako rychlé šíření nakažlivé mutace z jižní Anglie.
„Podíl na tom mají i lidé, kteří se na Vánoce vraceli domů z Evropy a Británie,“domnívá se navíc Roisin. „Vím například o muži, který po příjezdu z Británie nedodržel karanténu
DUBLIN
a nakazil svou matku covidem, ta bohužel zemřela. Byla to úplně zbytečná smrt.“
Prosincové uvolnění
Ještě začátkem prosince přitom Irsko po přísné šestitýdenní karanténě patřilo v Evropě mezi země, v nichž byly počty nakažených v přepočtu na populaci nejnižší. Ovšem ne nadlouho. V polovině prosince, kdy irská vláda před Vánocemi částečně uvolnila protiepidemická opatření a otevřela obchody, služby, restaurace, muzea a knihovny, se situace začala rychle zhoršovat. Začátkem ledna už Irsko v počtu nakažených předstihlo většinu evropských zemí. „Kombinace setkávání koncem roku a jihoanglické mutace způsobila pořádnou bouři,“řekl premiér Martin.
Ne všichni se ale o Vánocích chovali nezodpovědně, domnívá se 33letý vývojář Liam: „Naše Vánoce byly klidné. Strávil jsem je se svou dívkou a čtyřmi dalšími kamarády. Jen bylo divné, že jsme si nemohli podat ruku nebo se obejmout. Lidé vládní opatření dodržují a opravdu doufají, že tohle všechno konečně brzy skončí.“
V přepočtu na jeden milion obyvatel má Irsko za posledních sedm dní podle údajů univerzity v Oxfordu v průměru 1 323 nově nakažených denně, na druhém místě je
Pusto a prázdno Česko s hodnotou 1 210. Dobře si nevede ani sousední Británie, která je za Slovinskem (975) s hodnotou 881 na čtvrtém místě.
Přes to všechno nicméně pětimilionové Irsko zůstává hluboko pod hranicí ostatních států, co se týče úmrtí na covid-19. V přepočtu na milion obyvatel mu podlehnou dva lidé denně, v sousední Británii je to téměř sedminásobek.
Vzhledem k tomu, že rozsah testování se v jednotlivých státech liší, je výše uvedené pořadí spíše indikátorem, jak se které zemi daří pandemii zvládat.
Důležitější než tabulky jsou praktické důsledky vysokého počtu nákaz. A ty jsou v Irsku kritické. Nemocnice jsou přetížené, sanitky čekají před nemocničními budovami ve frontách, zaměstnanci nemocnic jsou vyčerpaní, nemocní nebo v karanténě. Nemocnice jsou pod největším tlakem, jaký si kdo pamatuje,“říká Alan Irvine z univerzity v Dublinu. Počty příjmů na JIP i neakutní péči se podle něj od začátku ledna každý týden zdvojnásobují. Stejně jako další tamní lékaři mluví o „opravdovém stavu nouze“.
Kritická je také situace v sousední Británii, zejména pak v Londýně a jihovýchodní Anglii, kde se nejvíc šíří vysoce nakažlivá mutace koronaviru označovaná jako B.1.1.7. „Nejvytíženější jsou sestry, které na jednotkách intenzivní péče musejí zastat těžkou fyzickou a zároveň i velmi odbornou práci s přístroji. Není běžné, aby v práci plakaly, ale teď se to stává. Začali jim už pomáhat i chirurgové, anesteziologové a profesoři z jiných oddělení, téměř všichni teď pracují na intenzivních covidových jednotkách a pomáhají starat se o kriticky nemocné pacienty,“popsal listu The Guardian situaci lékař Jonathan Mackenney z Královské nemocnice ve východním Londýně. „Pokaždé, když jdu do služby, se děsím toho, co tu uvidím. Neustále navyšujeme kapacitu lůžek, ale mám opravdovou obavu, že jednoho dne – a může to být právě během mé služby – už kapacita nemocnice nebude stačit.“
S přispěním Julie Mahlerové