Stop posílání rakví. Dakar zavedl airbagy
Téměř každý rok umřel na slavné rallye motorkář, a tak teď musí povinně používat airbagové vesty jako v MotoGP
Ujezdců MotoGP už je to dnes standardní součást výbavy. Zvykli si na ni sjezdaři a jednu z variant vyzkoušeli také žokejové. Teď je airbagová vesta i na Dakaru.
Nejnebezpečnější motoristický závod už nechce téměř každý rok posílat jednoho z motorkářů domů v rakvi – jejíž rozměry musí účastníci v přihlášce dopředu vyplnit – a tak zavelel k zásadní ochraně.
A zrovna ve včerejší nejtěžší etapě ročníku, kdy i ti nejlepší motorkáři tvrdě padali a vrtulník je kvapem převážel do nemocnice, sehrály airbagové vesty klíčovou roli.
„Podílel jsem se na jejich testování. A i když se to nebude někomu asi moc líbit, já k tomu mám taky výhrady, tak pokud mi to zachrání život, je to nejlepší, co může být,“říká Milan Engel, včera patnáctý v cíli jako nejlepší z českých motorkářů.
Ano, jsou tu námitky. Asi nereaguje ze sta procent, někdy se naopak vesta nafoukne, i když k žádnému pádu nedošlo, na trati její „obsluha“zdržuje. Ovšem její zavedení je logickým krokem, protože současný Dakar neuvěřitelně zrychluje. Už není maratonem, ale několikadenním sprintem. Přicházejí tvrdé pády, jezdci na kamenitých tratích riskují životy. Loni tu dva zemřeli a i letos dva leží v umělém spánku.
Ale to nejhorší se zatím 43. ročníku vyhýbá. „Je to rozhodně správné pravidlo a do budoucna by nás vesta s airbagy měla čekat na všech závodech,“míní Ervín Krajčovič, šéf českého týmu Orion MRG, který se na vývoji výrazně podílel.
Airbagová vesta není na první pohled viditelná, protože je součástí chráničů hrudi, páteře, ramen a loktů. Má však v sobě čidlo, které dokáže analyzovat, zda se jezdec pohybuje přirozeně, či jeho zrychlení nastává důsledkem pádu.
Pak okamžitě reaguje a během 0,5 milisekundy, což je dvakrát rychlejší než mrknutí oka, se airbag nafoukne (má kapacitu 18 litrů). Jezdec je tak ještě před pádem chráněn. K aktivaci dochází při pádu v rychlosti 30 km/h a výše. „V týmu jsme zaznamenali situaci, když na příjezdu na dunu se rychlostí a asi i přetížením vesta nafoukla. Naštěstí má dobrou vlastnost, že se dokáže sama vyfouknout. Jen se nějakou dobu v ní trochu hůře dýchá,“říká jezdec Martin Michek.
Je to pak jak v MotoGP. Pilotům rázem narostou ramena, chvíli připomínají vypracované kulturisty. I proto musí mít upravené bundy a další chrániče, aby jim vesta při explozi nezlomila žebra. Jenže zatímco při okruhovém závodění pád znamená konec, tady se pokračuje.
A tak jezdci s sebou vozí bombičkysCO které po aktivaci vesty vyměňují. Právě to jim nejvíce vadí.
„Člověk se totiž musí svléknout, vyměnit tu bombičku a to zabere nějakých 15 minut. A třeba ve čtvrtek jsem to dělal třikrát,“popisuje Libor Podmol, další z motorkářů.
I proto, když ho o den později stroj katapultoval, ovšem vesta se nenafoukla, byl coby freestylový kaskadér až rouhačsky rád za ušetřený čas. Na druhou stranu jde rovněž o typ airbagů, protože ty, které používají Michek s Engelem, vysvlékaní nepotřebují. Bombička se u nich šroubuje z boku.
Je jasné, že vesty pro rallye jsou na počátku vývoje, ovšem nepochybně už zůstanou její pevnou součástí. Nejde totiž jen o profesionální jezdce, ale jejich používání na Dakaru či v MotoGP motivuje k nasazení i obyčejné „hobíky“.
nafouknutou vestou.