Černé úterý házenkářů. Jak vypadá bezmoc tvrdých chlapů

Zrovna od něj by podobná slova normálně vůbec neseděla. Tenhle dvoumetrový obr je sice mimo hřiště dobrák se svébytným humorem, ale na hřišti byste se báli okolo něj i projít. „Jenže stres posledních dnů byl mimo všechna měřítka toho, co jsme v našich dosavadních reprezentačních kariérách zažili – ať jako hráči, nebo trenéři. Je to opravdu hodně nepříjemné,“soukal ze sebe smutný Daniel Kubeš.

Dost smutný. A také dost nemocný, koronavirus ho k národnímu týmu házenkářů vůbec nepustil.

No a národní tým vůbec nepustil na mistrovství světa! Den před plánovaným odletem. Den před startem šampionátu v Egyptě. Účast musel odřeknout. Co je tohle za časy? „Celou tu dobu jsme se připravovali v absolutně extrémních podmínkách,“dodal – samozřejmě jen přes obrazovku – jeho trenérský parťák Jan Filip. „Situace byla každým dnem obtížnější, vypadávali další a další hráči kvůli covidu. Někteří z těch, kteří zbyli, byli zavření na pokojích, abychom je ochránili a nemoc nepropukla.“

I pro ně dva je to rána, jakou neschytali ani za aktivních kariér. Na lavičce se vážně doplňují: někdejší obranný štít Kubeš, vítěz Ligy mistrů, a famózní střelec na křídle Filip, mimořádný kanonýr i v dějinách bundesligy. Národní tým vedou od roku 2014 – na tuzemské poměry unikát. Dokázali Česko dostat i udržet na solidní evropské úrovni, nastupující mladíci jim dávali naději na úspěšnou generační obměnu. Světové šampionáty – což je trvalý házenkářský paradox – nabízejí nejen větší šanci na úspěch než nabité Euro, ale také minimum šesti odehraných duelů a spoustu společných tréninků. Vše je pryč.

„Do pondělí jsme všichni doufali, ale situace se rapidně změnila. Zklamání bylo obrovské,“řekl Kubeš.

Cenit si na nich lze i to, že výmluva pro tuto dvojici představuje zakázaný prvek. Jakkoli se truchlivý scénář rýsoval, Kubeš tvrdí: „Tím, jestli je správné v této době šampionát hrát, jsem se vůbec nezabýval. Veškerou energii jsme soustředili na to, abychom odjeli. A stejně na to není jednoduchá odpověď. Každá sportovní organizace se v téhle strašné době snaží o přežití a podle toho se řídí i IHF (Mezinárodní házenkářská federace).“

Sledovat šampionát, o který nepřišli vinou neproměněných šancí ani nepřízně sudích, nýbrž bezprecedentní situací ve světě, působí masochisticky. „Ale jako bychom pomalu zapomínali, že máme nemocné hráče i trenéry. Já se soustředím na to, abych se uzdravil, a totéž přeju všem, doopravdy všem,“říká Kubeš. „Házená je náš život, ale někdy musí jít na druhou kolej. A tohle je jedna z takových situací.“

Což na její bolestivosti nic nemění.

Stres posledních dnů byl mimo všechna měřítka toho, co už jsme s házenou zažili.