Řepka si s námi po zápase klidně zajde na klobásu
Je to jako z filmu. Tomáš Řepka, Martin Jiránek a Václav Kadlec pomáhají dostat vesnický fotbalový tým z „pralesní “ligy. „Děláme show,“říká jeho trenér.
Vtěchto dnech měl Tomáš Řepka odlétat na kondiční soustředění do Egypta. Spolu s ním i další dva bývalí fotbaloví reprezentanti, Václav Kadlec a Martin Jiránek. Přípravný kemp byl však nakonec kvůli koronavirovým opatřením odložen na únor. Na podobném soustředění by nebylo nic zvláštního, tedy až na klub, který jim takové tréninkové podmínky umožní. TJ Sokol Červené Janovice na Kutnohorsku, který hraje na okrese třetí třídu, čili druhou nejnižší soutěž, jaká v tuzemsku existuje. „Nejde nám jen o známá jména. Chceme vybudovat silný klub, s vlastní mládežnickou základnou a kvalitním zázemím,“vysvětluje bývalý prvoligový útočník, dnes i trenér a manažer Štěpán Kacafírek, jeden z mužů, kteří za trochu bláznivým vesnickým projektem stojí.
Není trochu risk angažovat průšviháře Tomáše Řepku? Čím jste ho vůbec do „pralesní“ligy přilákali?
Všechno začalo příchodem Martina Jiránka, což je můj velmi dobrý kamarád z doby společného působení v Příbrami. Líbilo se mu tady, sedla mu parta, slyšel i na to, že se chystáme něco budovat. Jeho jméno mi pomohlo při oslovení Tomáše Řepky, který zase přispěl k přivedení Václava Kadlece. Je to takový kolotoč, pořád se to nabaluje.
Taková netradiční posila asi v okolí vyvolala obří zájem.
Tomáš Řepka nejprve přijel na charitativní turnaj, který jsme v létě pořádali. Dorazili i Jakub Kohák nebo Martin Fenin. A od začátku to byl hon. Každý chtěl společnou fotku nebo alespoň podpis. Kluci jsou v jednom kole po každém utkání. Za Tomášem Řepkou dokonce jezdí i jeho fanklub.
Osobní fanklub na zápasech druhé nejnižší soutěže?
Jde o velké zpestření. Kluci vyvolávají Řepkovo jméno, zpívají chorály, je to fajn. Kamkoliv přijedeme, tak nám říkají, že dorazil cirkus. A mně se to líbí. Protože cirkus je zábava.
Podobné fankluby, ale občas bývají trochu divočejší. Nedošlo k nějakému průšvihu?
Ne. Oni si dají pivko a podporují své modly. Navíc na našich zápasech bývá i ochranka. Zatím je všechno v pohodě.
I s Tomášem Řepkou? Neměl na hřišti žádný pověstný blikanec?
Možná malý. Jednou měl výstup s rozhodčím. Sudí reagoval na jeho konflikt s protihráčem a Tomáš jim to oběma pěkně od plic vysvětlil, jak jsme to znali ze Sparty. Pan rozhodčí zůstal trochu udiven, padla žlutá kartička s varováním, ale po zápase jsme se tomu všichni společně zasmáli.
Slyšel jsem minimálně ještě o jedné příhodě.
Všichni víme, že je Tomáš bouřlivák, takže občas jsou souboje vyhrocenější. Nicméně v rámci mezí. Vy asi máte na mysli událost, při níž nám protihráč zajel do brankáře, tak mu to Tomáš „otcovsky“vysvětlil. Mně se na něm líbí, že je stále stejný. Ať hraje za West Ham anglickou ligu proti Manchesteru nebo za Červené Janovice proti Klukům. Brání svůj tým i spoluhráče.
Na hřištích soupeře ale asi bývá oblíbeným terčem diváků a nejen proto, že strávil nějakou dobu ve vězení.
Až na pár týmů nám nadávají všude, klidně i od první minuty. Někdy je to srandovní, jindy vážné. Pro někoho je to asi adrenalin. Tomáš to zvládá v pohodě. A většinou ti největší křiklouni přijdou po zápase jako první žádat o fotku.
Musely vaše velké posily zaplatit v kabině podle zvyků zápisné?
To ne. V těchto soutěžích se na to nehraje.
Určitě si ale občas společně posedíte u piva a klobásy.
Jiránek s Řepkou zapadli i v tomto směru fantasticky. Tomáš jezdí na zápasy i s přítelkyní, po utkání si s námi sednou na limču. A Martina Jiránka si oblíbili snad všichni včetně starosty obce. Vše dělá naplno a s týmem žije. Proto mě nadzvedlo, když jsem si nedávno přečetl vyjádření našeho bývalého hráče, že s Jiránkem a Řepkou u nás není parta. Naopak, taková tu dlouho nebyla. Dokud to covid nepřekazil, po každém utkání něco vonělo, lorna, klobásky, pozvali jsme i soupeře. Václav Kadlec stihl před přerušením soutěže odehrát jen dva zápasy, takže se žádné společné akce zúčastnit nestihl.
U vás hraje také Tomáš Panenka, syn legendárního autora zlaté bělehradské penalty.
Dostal jsem se k němu přes Martina Jiránka. Jsou kamarádi. Antonín Panenka se několikrát přijel na syna podívat, pro zviditelnění klubu je to plus. Až to bude možné, určitě ho znovu pozveme.
Nebo mu můžete udělat registraci, pár minut ve třetí třídě by ještě zvládl.
To by také šlo (smích). Že by kopal pokutové kopy a ukázal nám na Kutnohorsku svůj geniální dloubáček.
Penalty přece kopete v Červených Janovicích vy.
Když jsem fit, tak ano. Ale Tomáš Panenka se potatil, dal za nás z penalt už tři góly.
Vám je teprve jedenatřicet let. To byl váš nápad, vrátit se z vyšších soutěží domů a rozjet tenhle projekt týmu hvězdných fotbalistů?
Byl to v první řadě nápad podnikatele Romana Mutla, oba z Červených Janovic pocházíme. Řekli jsme si, že uděláme něco netradičního, zajímavého a rozvíříme fotbalové vody. A postupně se to nabalovalo. Další sponzor klubu zůstává v anonymitě a podporuje nás i Kutnohorský pivovar. Já jsem možná ještě mohl zůstat výše, ale dělím svůj čas mezi rodinu, civilní povolání a roli hrajícího trenéra i manažera Červených Janovic. Jsem spokojen.
Na poměry vesnického fotbalu to musí stát spoustu peněz. Vejde se váš rozpočet dejme tomu do půl milionu korun?
Rád bych vám to řekl, ale ze své pozice to úplně nastínit nemůžu. Máme podobný rozpočet jako týmy ze špičky okresního přeboru. A sponzoři pomáhají i s mládeží, začínáme s rekonstrukcí areálu, investic je více. Jde nám o pozvednutí klubu. Nejde jen o to, že přijde Řepka, bude tu půl roku a konec. V okolí jsme jeden z mála klubů, který má čtyři nebo pět mládežnických celků.
Asi těžko si ale trio bývalých reprezentantů jezdí z Prahy zadarmo zakopat do osmdesát kilometrů vzdálené obce. Je pravda, že inkasují za každé utkání odměny v řádu vyšších tisíců korun?
Klukům se podílíme na cestovném plus mají nějaké kompenzační odměny. A k tomu tu výbornou klobásku (smích).
Na tu asi mají chuť i jiní hráči. Údajně hledáte i další zajímavé posily.
Jednal jsem s dalšími dvěma jmény, ale doba nám nepřeje, protože netušíme, jak to s fotbalem na okresní úrovni letos bude. Takže je zbytečné upřesňovat jejich identitu.
Nedá mi to. Sparťané, slávisté, reprezentanti?
Oba jsou bývalými reprezentanty, první hrál za Spartu, druhý má za sebou dlouholeté angažmá v Rusku. Doufám, že se k jednání vrátíme, ještě mám několik tipů, pár kamarádů, s nimiž jsem se o příchodu k nám nezávazně bavil. Vše závisí na situaci, protože kdyby se mělo hrát bez diváků, tak to ztrácí smysl. Chceme dělat show pro lidi.
Jaké bývají návštěvy na vašich zápasech?
Nejvíce lidí přišlo v Sedlicích, nějakých třináct stovek. Někdy je to více, jindy méně, ale pořád jsou to krásné cifry. Řadě profesionálních druholigových klubů by se o takových návštěvách mohlo zdát.
Nezdražovali jste vstupné?
Myslím, že se platí třicet korun. Nezdražovali jsme.
Hvězdy jsou lákadlem. Ale neokoukají se za pár týdnů nebo měsíců?
Máte pravdu, ale hráči budou rotovat, přijdou další zajímavé osobnosti. A nemusí to být jen matadoři, ale i šikovní mladíci. Teď tu máme dvacetiletého Davida Nováka, který byl v kádru Mladé Boleslavi. Cílem je postoupit výše, a když se to podaří, máte nové soupeře a jejich fanoušci zase budou zvědaví. A pak třeba znovu postoupíme...
Kam až?
Milník by byla B třída, vlastně už krajská úroveň. Tam Červené Janovice nikdy nehrály.
Takže něco jako Slavoj Houslice v televizním seriálu Okresní přebor? Tam také poprvé v historii postoupili do kraje.
Přesně (smích). Já jsem takový Jirka
Luňák (hrál ho Ondřej Vetchý – pozn.
red.). Chtěl bych do kraje, a když se to podaří, tak si vyložíme karty na stůl. Postupně po krůčkách projet ty soutěže s respektem k soupeřům.
Jirka Luňák hrál fotbal v kopačkách zvaných hadráky na nepříliš dobrých terénech. Jaký máte vy?
To je docela úsměvné. Kluci byli celou kariéru zvyklí hrát v nějakých kopačkách a tady na těch tvrdých terénech by si v nich zlámali nohy, pokud zrovna není průtrž mračen. V Janovicích až tak kvalitní trávník nemáme, je to takové lepší vesnické hřiště. Do budoucna plánujeme zlepšení.
A asi ani balony nemáte jako v lize?
Už máme. To jsme změnili. Ještě při letní přípravě jsme používali starší balony, ale pak jsem poprosil vedení klubu a dostali jsme dvacet nových míčů. Stěžují si jen brankáři, protože tyhle moderní balony pro ně mnohdy dokážou být nepříjemné. Máme i nové dresy.
Barva?
Červené jako Červené Janovice. A štulpny rudé, což uvítali Kadlec s Řepou, protože jde o barvu Sparty.
Neděsí je zatuchlé prostředí klasických vesnických kabin?
Vůbec ne. Řekl bych, že máme šatny tak na úrovni třetí ligy. Velký prostor, kantýna, klubovna, šatna pro děti i pro rozhodčí. Plus velký sklad, dvě kabiny pro hostující celky a sauna s bazénem.
V tom se tedy od Slavoje Houslice dost lišíte. V seriálu se rozhodčí sprchovali společně s týmem hostů...
Tak teď jste mě nachytal. Protože tohle je u nás stejné. Zatím.