Náramky seniorům umožní zůstat doma
Hlavní město bude rozvíjet projekt chytrých náramků, které dokážou přivolat pomoc seniorovi ve chvíli, kdy doma například upadne nebo se náhle zhorší jeho zdravotní stav. Magistrát je zaplatí těm, kteří si nemohou službu koupit.
Představa, že starší člověk, který žije sám ve svém bytě, nešikovně spadne a nebude si moci přivolat pomoc, je častou noční můrou jeho příbuzných či samotných seniorů. Takové rizikové situace, které jsou u starších lidí poměrně časté, může pomoci eliminovat speciální náramek – zařízení, díky kterému si člověk stiskem jednoho tlačítka pomoc přivolá. Navíc takové zařízení může samo rozpoznat, že je se seniorem něco v nepořádku, a okamžitě spustit alarm na dispečinku.
Popsaný způsob tísňové péče chce podporovat i hlavní město. Magistrát dokončil pilotní provoz systému e-Health, který testoval v letech 2017 až 2020. Město na něm spolupracovalo mimo jiné s praktickými lékaři, nemocnicemi nebo ČVUT.
„Pilotní projekt byl určen pro sto dvacet osob, přičemž jsme zaznamenali v průměru 5,4 alarmu na klienta. Ověřili jsme si, jak na takovouto službu lidé reagují i jak funguje reakce, když je alarm spuštěn,“říká primátor Zdeněk Hřib (Piráti) s tím, že město hodlá tento systém dále rozvíjet. Magistrátní odbor sociálních věcí už dostal za úkol, aby ho zahrnul do své strategie.
Tříleté testování služby v Praze přineslo pozitivní výsledky. „Klienti byli se zavedenou tísňovou péčí velmi spokojeni. Jak klienti samotní, tak jejich rodiny uvádějí, že se jim podstatně zlepšil a zjednodušil život. Klienti se cítili mnohem bezpečněji, mohli nadále žít ve svých domovech, mohli vykonávat některé aktivity, na které by si jinak netroufli, a celkově se zlepšila jejich psychická pohoda,“píše se v závěrečné zprávě pilotního projektu.
Přání stárnout doma
Podle Mileny Johnové (Praha sobě), radní pro zdravotnictví a sociální oblast, jde o důležité doplnění mozaiky sociálně zdravotní péče v hlavním městě pro lidi, kteří potřebují neustálý dohled nad svým zdravotním stavem.
„Umožňuje to lidem, kteří jsou zdravotně křehcí, ale nepotřebují, aby o ně někdo celý den fyzicky pečoval, zůstat v domácím prostředí. Je to propojení chytré technologie s dobrou péčí a v naší situaci a demografickém vývoji je to zásadní. Bude přibývat lidí, kteří takovou pomoc budou potřebovat. Kapacity pobytových služeb nejsou dostačující a mnoho lidí tam ani nechce. Raději by zůstali doma,“říká Johnová.
S tím souhlasí také ředitelka Gerontologického centra z Prahy 8 Iva Holmerová. Podle ní je zásadní, že se člověk může s náramkem cítit bezpečněji a nemusí opouštět domov. Právě stěhování do pobytových služeb může být pro seniory situací, která jejich zdravotní a psychický stav zhorší. „Výzkumy potvrzují, že všichni chceme zůstat doma, co nejdéle to jde. Tam je nám nejlépe. Ústavní řešení chce málokdo. Já ta pobytová zařízení nezpochybňuji, dělají, co mohou, ale i když je člověk jakkoliv nemocný, tak když může, raději zůstane doma,“říká uznávaná odbornice na oblast sociálního lékařství a gerontologie.
Zároveň je podle Holmerové potřeba šířit mezi seniory povědomí o existujících alternativách k ústavní péči, aby byli ochotnější je využívat. I to byl ostatně jeden z cílů magistrátního projektu.
„Zjednodušeně lze říct, že v Praze dnes pobírá příspěvek na péči II. stupně zhruba 30 tisíc seniorů. Právě tuto skupinu obyvatel považujeme za nejvíce ohroženou. Někteří tito senioři však nemají dostatek finančních prostředků na tuto službu, proto musí magistrát na provoz systému přispívat. Cílem je udržet seniory u sebe doma, tedy mimo ústavní péči, pokud je to jen trochu možné,“říká Hřib. O náramcích by se měl senior podle něj dozvědět především od svého praktického lékaře. Nutnost jejich zapojení byla jedním ze zásadních poznatků pilotního projektu. „Téměř všichni lidé nad osmdesát let mají svého praktika, propojení na praktiky dává smysl,“popisuje Johnová.
Podobnou formu péče poskytuje například organizace Život90, kdy za službu klient hradí kolem pěti set korun měsíčně. „Chválí si to hlavně pečující, kteří díky tomu mají jistotu, že jsou jejich rodiče či prarodiče doma v bezpečí, když oni jsou třeba zrovna v práci. Je to ideální pro klienty, kteří chtějí i přes stáří žít v pohodě svého domova a nechtějí do domova pro seniory, ale zároveň se jim někdy stává, že třeba upadnou,“popisuje mluvčí Života90 Aneta Šebková. Senior v případě nouze může zmáčknout takzvané SOS tlačítko na náramku a na dispečinku služby se o tom dozvědí. Šebková dodává, že dobře funguje také čidlo, které zaznamená, že v bytě není pravidelný pohyb, a spustí alarm samo i v případě, že senior SOS tlačítko zmáčknout nemůže.
Podobné funkce chce pro seniory zajistit i magistrát, který by potřebná zařízení v následujících letech pomocí dotačních programů financoval například městským částem.
Ochranu před tím, aby někdo pomocí náramků zneužíval data a informace o lidech, kteří je používají, má podle Johnové zajistit sjednocení standardů, které bude magistrát po poskytovatelích tohoto typu služeb vyžadovat. „Jednotlivé služby musí dodržovat standardy vzdělání, supervize svých pracovníků a kontroly kvality péče. To by mělo eliminovat nějaké zneužití klientů pečovateli,“dodává.