Příliš výrazný vedlejší hráč
Miroslav Kalousek skončil. Po 22 letech ve Sněmovně, ale po 31 letech v politice. Nenáviděný i milovaný, v každém případě byla jeho hvězda za ty roky jen půlkrok za „svatou trojicí“novodobé české politiky Havel, Klaus a Zeman.
Oficiálně zdůvodnil Kalousek složení poslaneckého mandátu tři čtvrtě roku před volbami tím, že by teď parlament měl být tribunou pro ty, kdo budou znovu kandidovat. Což on za sebe už před časem vyloučil. Fakticky ale bylo těch důvodů asi víc.
Kalousek by se, snad podle všech průzkumů dlouhodobě nejméně populární český politik, stal před volbami až příliš snadným hromosvodem vší kritiky, která se v kampani snese na vznikající koalici ODS, KDU-ČSL a TOP 09. On byl totiž typem politika, který nebyl snad nikomu jedno: jedni ho nekriticky zbožňovali, druhým se při pohledu na něj otevírala kudla v kapse.
Za roky v politice mu lze jistě vyčíst leccos: působení na ministerstvu obrany, pokus o vládu KDU-ČSL s ČSSD, opřenou o komunisty, či přehnané restrikce za ekonomické krize. Ale úspěchy nepochybně převažují: jeden z nejvýraznějších politiků, schopný stratég, nejlepší řečník v parlamentu, autentický pragmatik, který si až v posledních letech ne úplně důvěryhodně začal hrát na morální maják. Nejdéle sloužící ministr financí, úspěšně vedl lidovce, ze země vydupal TOP 09… Co chcete víc? Postupem let se však Kalousek pro své kritiky stal symbolem, u něhož nějaká realita nehraje valnou roli. A to je u voleb, kde rovněž jde víc o emoce než o racio, rozhodující handicap.
Dalším důvodem, proč složil předčasně mandát, byla asi jeho dominance. Když stál v čele strany, ať KDU-ČSL, nebo TOP 09, byl vzhledem ke svým výše zmíněným predispozicím ideálním, nepřehlédnutelným vůdcem. Problémem to začalo být až ve chvíli, kdy v TOP 09 začal ustupovat do pozadí. Až příliš dominantní šéf poslaneckého klubu totiž rozdílem několika tříd zastiňoval předsedkyni vlastní strany, o místopředsedech ani nemluvě (znáte snad někoho z nich?). S blížícími se volbami hrozilo, že by v nich umenšoval nejen Markétu Pekarovou Adamovou, ale dokonce i hlavní hvězdu vznikající koalice, rovněž nepříliš výrazného Petra Fialu.
Vnitrostranicky by pak Kalousek dál zamlžoval ideové směřování TOP 09, které přitom aktuálně při sestavování společného programu čelí koaliční konfrontaci ze strany konzervativnější ODS a křesťanských sociálů v KDU-ČSL. I topka sice před 12 lety vznikla na konzervativních základech, ale ty se právě slábnutím Kalouskovy role postupně drolily, až se dodrolily k nové ústřední dvojici strany Markéta Pekarová – Dominik Feri.
Kalouskovy snahy tomu bránit vyšly vniveč, a i tato ideová prohra je zřejmě důvodem jeho odchodu. Má čisté svědomí, mandát přenechává jinému konzervativci, mladšímu z bratří Jakobů, kteří mu po větší část jeho politické dráhy byli pravou a levou rukou. Ale ani to nepochybně nezabrání „jeho“TOP 09 v cestě za politickým „Yettim“, tedy k čiré liberální pravici.