Vyhynulí se vrátili mezi živé
Vzácný brouk byl u nás roky považován za vyhynulého. Teď ho vědci znovu objevili.
Pro laika je to na první pohled jen další nenápadný drobný brouk, ale pro entomology jde o malý poklad. Brouk dřepčík se nečekaně stal hvězdou entomologického světa – vědci ho totiž v Česku objevili znovu po více než třiceti letech.
Pokud se nikomu nepodaří v regionu najít nějaký živočišný druh třicet až padesát let, putuje na smutný seznam místně vyhynulých. Podobný osud postihl i dřepčíka. Jenže ten se teď dočkal vzkříšení. Cenný exemplář našel entomolog Ondřej Konvička v Ptačím parku Kosteliska u Dubňan na Hodonínsku.
„Takový nález se nepodaří každý den,“říká
Konvička. I on byl objevem překvapen. „V první chvíli jsem nevěděl, o jak vzácný druh jde. Dřepčík má jen něco okolo dvou milimetrů a podobných druhů je několik. O jaký druh přesně jde, tak bylo možné určit až pod mikroskopem,“vysvětluje.
Smrtící změny krajiny
Dřepčík je živočich, který jako stovky dalších doplácí na změny, jež zásadním způsobem mění tvář české krajiny několik posledních desetiletí. Vyhovují mu totiž mokřadní biotopy, které jsou sice domovem pestré směsi živočichů, zároveň se ale dají jen těžko průmyslově využívat.
V minulosti proto masivně mizeli kvůli vysoušení půdy a narovnávání vodních toků. Ptačí park Kosteliska je jednou ze vzácných ukázek, jaké bohatství mohou mokřady skrývat.
„Už teď se potvrzuje, že tato lokalita byla pro vytvoření rezervace dobrá volba. Při loňském průzkumu jsme na Kosteliskách pozorovali 162 druhů ptáků. U více než poloviny z nich víme, že tu buď hnízdili, anebo se o to pokoušeli,“vysvětluje Gašpar Čamlík z České společnosti ornitologické. Kromě vzácných druhů ptáků bylo na místě popsáno také 99 ohrožených druhů bezobratlých.
Zatímco dřepčíkův příběh má šťastné pokračování, celkově patří mezi méně obvyklé. „Jde spíš o výjimečnou situaci, ke které ovšem především u bezobratlých vzácně dochází,“říká Karel Chobot, ředitel odboru monitoringu biodiverzity Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Pro vědce je to skutečný svátek, protože podobné nálezy obvykle dělí roky. V roce 2016 byl v Česku třeba znovu objeven brouk krasec hnědý, v roce 2009 potěšilo biology odchycení majky duhové. K nálezům zpravidla vedou tři cesty, buďto jde o cílené prohledávání lokality, o které si experti myslí, že by se v ní druh mohl vyskytovat, nebo v některých případech zasahují sami odborníci tím, že se snaží vyhynulý druh aktivně vrátit do přírody.
Někdy se vymizelému druhu začne znovu dařit a sám se vrátí na své původní stanoviště, ale takové situace jsou podle Chobota spíše výjimečné, daleko častější je situace opačná. „Masivní je naopak plošný úbytek druhů a v některých případech vymizí druh z celého území Česka. Markantní je například vymizení některých druhů motýlů. Důvodem jsou především změny krajiny a hospodaření, tedy velkoplošné průmyslové zemědělství, podoba lesů, opuštění tradičních forem hospodaření,“vysvětluje Chobot.
Úspěšné návraty
Ne vždy je ale situace bezvýchodná. Do Česka se dokážou vrátit nejen drobní bezobratlí, ale v posledních letech zaznamenává ochrana přírody úspěchy také s návraty velkých savců. Vrátili se třeba bobři nebo sobi a mezi nejčerstvější navrátilce patří i vlci. Ti se podle nejnovějších údajů AOPK trvale vyskytují v pohraničních horách, ale také v oblasti Kokořínska a na Vysočině.
Vlci přitom byli u nás vybiti v roce 1914, kdy byl v Beskydech popsán poslední ulovený jedinec. Od padesátých let byl sice občas nějaký vlk na území republiky zpozorován, ale šlo spíše o vlky návštěvníky a o jejich skutečném návratu se dá mluvit až v posledních letech. Zlomem byl rok 2014, kdy bylo potvrzeno, že se u nás smečky rozmnožují.