Ani Čína ještě nemá vyhráno
Úřady se snaží zlikvidovat několik nových ohnisek covidu. V lockdownech je na 30 milionů lidí
Čína se sice cítí být vítězem nad koronavirovou pandemií, jak ale ukazují poslední dny, definitivně vyhráno ještě nemá.
Téměř rok po neprodyšném uzavření desetimilionového Wu-chanu nyní čelí nejhoršímu výbuchu epidemie za posledních deset měsíců. Obavy z nové vlny nákazy sílí.
Objevilo se několik ohnisek, převážně na chladném severovýchodě země, v posledních osmi dnech pravidelně přibývalo přes sto nových případů. Jistě, mnohé státy, nejen Amerika, ale třeba i Česko, by takové počty v současnosti přivítaly,
PEKING
Čína však nechce ponechat nic náhodě.
Co tamní úřady straší, je blížící se rok Buvola, novoroční svátky podle lunárního kalendáře, v Číně nesmírně populární, které se každoročně stávají „velkým stěhováním“, neboť stamiliony lidí cestují za svými rodinami. Právě s jejich nechtěnou „pomocí“by mohl koronavirus během Nového roku „dobýt“celou Čínu.
Čínské vedení proto obyvatele vyzývá, aby letos od cestování upustili, a zároveň se snaží dalšímu šíření zabránit za každou cenu. Vedle snahy co nejrychleji naočkovat co nejvíce lidí je hlavní metodou intenzivní testování a zejména přísné karantény, tedy to, co se osvědčilo už loni ve wuchanském epicentru nemoci.
Lockdown tak nyní postihl téměř třicet milionů Číňanů, kteří smějí vycházet ze svých bytů jen na nejnutnější nákupy nebo k lékaři. Čtyřikrát větší počet lidí pak čelí částečným omezením.
Nově je uzavřena prakticky celá provincie Chej-lung-ťiang a rozsáhlé oblasti provincií Ťi-lin a Che-pej sousedící s Pekingem, včetně její jedenáctimilionové metropole Š’tia-čuang. Přitvrzuje se i v samotném Pekingu.
Znepokojující je rovněž skutečnost, že řada nových případů covidu-19 byla odhalena u lidí, kteří neměli žádné zjevné příznaky nemoci. Jako o „superpřenašeči“se například hovoří o pětačtyřicetiletém univerzitním lektorovi z provincie Ťi-lin, který během přednášek údajně
Fronta na vakcínu nevědomky infikoval přes stovku lidí.
Nová epicentra choroby testují připravenost čínských úřadů, které se s opatřeními nijak nepárají. Stačí pár nově infikovaných a několikamilionové město se rázem ocitá v přísné karanténě.
Ve srovnání s covidovou devastací, jíž jsou vystaveny jiné země, nejsou současné čínské statistiky nijak hrozivé. I tak představují riziko, že mohou podkopat dosavadní čínský úspěch v potlačení koronaviru, který vládnoucí komunistická strana tak ráda zdůrazňuje a který čínské ekonomice umožnil po loňském propadu prudký vzestup a Číňanům návrat k téměř normálnímu životu. Pro vedení je jakýkoliv zvrat v tomto ohledu nemyslitelný a to je také důvod výše uvedených opatření, jež se při současných počtech infikovaných mohou jevit až hysterická.
Na druhé straně to vypadá, že od loňského Wu-chanu se odpovědní úředníci přece jen poučili, přinejmenším v tom, že zatloukání je cesta do pekel. Naléhavost současné reakce je tak ve zřejmém protikladu s tehdejším lavírováním a strachem odhalit potíže před nadřízenými v Pekingu. Tenkrát wuchanští papaláši pokračovali v konferenci komunistické strany, jako by se nechumelilo, přestože věděli o riziku šíření nemoci. Tentokrát podobný „podnik“v provincii Che-pej okamžitě stopli.
Po Wu-chanu také vznikla metodická příručka, jak na případné nové vzedmutí epidemie reagovat. Ta mobilizuje partajní kádry, aby odpověděli rázně a nekompromisně, především rychlým utěsněním oblasti, zavedením masivního měření teploty, rozsáhlého testování a v případě potřeby i plošnými „válečnými“karanténami.
Nová koronavirová výzva, která nyní před Čínou po dlouhých měsících klidu stojí, pochopitelně vyvolala pocity úzkosti mezi mnoha obyvateli, kteří již začali pandemii považovat za potíže minulosti. Možná i z toho důvodu není – alespoň zatím – patrný nějaký výrazný odpor veřejnosti proti novým opatřením, která jistě milionům lidí způsobila znatelné obtíže.
Strhující oficiální líčení toho, jak hrdinská oběť Wu-chanu během brutální 76 dnů trvající karantény vedla k vítězství nad virem a novému znovuzrození, se už stalo součástí novodobých čínských legend. Tamní vůdci vykreslují úspěšnou reakci země jako důkaz nadřazenosti jejího systému nad USA a dalšími demokraciemi, které si s pandemií moc nevědí rady dodnes. Zdá se, že většina Číňanů jim uvěřila. Přežila by však tato víra případnou novou vlnu?