Stárneme pomaleji. Martina také
„Radši bych už zůstal doma,“přiznává Petr Novák, 72letý kouč české hvězdy. Rady a tipy dietologů a terapeutů
Po skončení evropského šampionátu v Heerenveenu pronesl: „Neříkám, že Martina má letos už splněno, ale medaili má. Což je pro nás v každé sezoně podstatné.“Třiadvacet let doprovází kouč Petr Novák rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. Od roku 2007 se patnáct let v řadě radují z medailí.
Mění se Martina po třicítce?
Ani ne. Furt je hladová po medailích, ale i naštvaná, když něco hapruje. Teď na Evropě opravdu nechtěla startovat, když jsme neměli led na trénink, zatímco Nizozemky zajížděly na své domácí kvalifikaci úžasné časy. Říkala mi: Holanďanky porazit nemůžu a k nim přibudou i silné Rusky a já nevím kdo ještě. Má vůbec cenu, abych jela?
Vždy byla skeptik a podceňovala své možnosti. Jenže po tolika letech asi nemá cenu, abyste ji měnil a pumpoval do ní bezbřehé americké sebevědomí.
Spíš ode mě potřebuje před každým závodem slyšet: Ty na to máš. To už je řadu let náš kolorit. Martina má obavy, já je rozháním. A vidíte? Nikdy nevybouchne. Na rozdíl třeba od Rusky Voroninové (mistryně světa a rekordmanka na 5000 m), která jeden den jede úžasně a další den žasnete, jak je špatná.
Jak dlouho se ještě může Martina na současné úrovni udržet?
My už 40 let tvrdíme, že sportovec je kolem 35 let věku starý. Blbost! Takový názor odmítám. Musíme vzít v potaz tvrdá fakta, že za těch 40 let se i lidský život prodloužil v průměru o patnáct let.
Takže i sportovní život se podle vás prodlužuje?
Rozhodně. Martině sice bude letos čtyřiatřicet, ale její tělo je ve stejné pozici, jako kdyby jí před 40 lety bylo sedmadvacet.
Protože lékařská i rehabilitační péče o lidské tělo tolik pokročila?
Ano! Já bych taky nevěřil, kdyby mi někdo před 40 lety řekl, že ve dvaasedmdesáti budu jezdit na kole do patnáctiprocentních stoupání a cvičit s patnáctikilovými činkami. Takovým názorům bych se tehdy vysmál. Ale ono to jde. Pracuju na svém těle. Nedávno jsem měl docela velké problémy s tepnami, ale shodil jsem deset kilo a je to poznat. Když jdu se svými vrstevníky hrát golf, chlapi se diví, že umím odpálit míček na 200 metrů jako mladí kluci.
Přesto byla Martina na mistrovství Evropy z favoritek nejstarší. Proč její vrstevnice příliš brzy odcházejí nebo se zhoršují?
To je i věc hlavy a motivace. Spousta lidí nemá vůli pracovat s takovým nasazením každý rok. Někteří sportovci si řeknou: Fajn, jsem zlatej na olympiádě, dám si tři měsíce úplnou pauzu. No jo, jenže pak se obtížně vracejí do toho zápřahu. Což Martina neudělá. Víte, co je talent?
Vrozené i získané schopnosti.
Jasně, to se říká. Ale já tvrdím, že talent je především o tom, co má kdo v hlavě a v srdci. V čemž má Martina obrovskou devízu.
Na podzim mi přiznala, že se stává přece jen pohodlnější. V období uzávěr se jí líbilo, když byla doma a mohla jít po tréninku do svého obýváku a své kuchyně.
Jo, to si ona i Niki (Zdráhalová) užívaly, že nebyly celý rok po hotelech, pekly si doma cukroví a odreagovávaly se jinak než v cizině. Ale trénink i tak nikdy neošulily.
Nikola Zdráhalová je pro Martinu stále tou vrbou, které se svěří s věcmi, jaké ani vám neřekne?
Jo, ty dvě se podporují. Jakmile Niki v Heerenveenu zajela výbornou patnáctistovku za 1:56 (byla v ní na ME šestá), dodalo to Martině před jejím startem velkou chuť. S Nikolou trénují a ona tak věděla, že může taky zajet dobře. Navíc Niki je nejen vrba, ale i někdo, kdo Martinu proti mně brání a chrání. Vždycky mají připravené společné odpovědi na mé názory. A Martina dokázala být už dříve při našich debatách docela oprsklá.
Jaké to je mít teď proti sobě dvě oprsklé ženské?
Mně to nepřekáží, umím to vstřebat. Občas nemají správné názory, ale umíme si to vyříkat, někdy i dost nahlas. Ale neexistuje, že bychom spolu třeba hodinu z trucu nemluvili. Všichni chceme dobré výsledky, jen se občas na věci díváme z jiných úhlů. Ale když se blíží závody, obě poslouchají.
Jindy ne?
Martina má tu a tam pořád tendenci trénovat přes míru. Pak jí musím říkat: Prosím tě, už se na to vykašli a jdi z toho ledu pryč, v nejlepším se má přestat. Protože potom přicházejí podobné problémy, jaké nás teď o víkendu potkaly i tady.
Copak?
Noha se jí úplně chvěla. Měla z tvrdého tréninku natáhlé, přetažené vazy. Po sobotní trojce bolest vygradovala, vůbec jsme si nebyli jisti, co s ní další den udělá. I v neděli po patnáctistovce měla zkřivený obličej. Ale při pětce už to zase byla stará dobrá Martina s obrovskou touhou porazit Voroninovou a mít medaili. Proto věřím, že taky olympiádu za rok hravě zvládne.
Budete ji přesvědčovat, aby pokračovala i po hrách v Pekingu?
Já ji přesvědčovat nechci. Neblázněte. Mě samotného už unavuje pořád vyjíždět do zahraničí.
Ale to nemyslíte vážně.
Myslím. Vážně mě zmáhá být sedm měsíců z roku pryč. Tahám si s sebou ruční činky, denně dělám v pokoji výstupy na židle, abych byl stále fit. Radši bych byl doma a každý druhý den si šel zahrát golf.
Tak co jí poradíte? Závoď dál, jenže já už u toho nebudu?
Není třeba nic radit. Martina je natolik vyspělá, že sama pozná, jak na tom je. Jen vzpomeňte, jak se o ní po třicítce psalo, že je za zenitem a už nic nezajede. Tehdy poprvé přemýšlela o konci. Ale pak zase vyhrála mistrovství světa. To ji nakoplo. Ve 34 letech nebude stará. Může toho mít ještě spoustu před sebou.
A vy byste se opravdu už nehecnul a nejezdil s ní po světě dál?
Já bych chtěl hlavně dál bojovat o dráhu v Česku, ta je mým dluhem, který jsem vůči Martině a rychlobruslení ještě nesplnil. Po závodech může místo mě jezdit někdo jiný.
Kdo?
Pavel Kulma (bývalý reprezentant) nám už pár let pomáhá. Ví, co a jak. A Martina se svým způsobem umí trénovat i sama. U tak vyzrálé sportovkyně nic moc nového nevymyslíte. Může si otevřít tréninkový deník z minulých let a podle něj se připravovat.
Jste tedy už nyní víc psychologem než koučem?
Hlavně organizátorem. Nemáme dráhu, musíme improvizovat. Letos obzvlášť. Vždycky jsem měl dráhy v cizině domluvené na měsíc dopředu, jenže teď jsem od toho musel upustit, protože kvůli covidu jsou věci jeden den tak a druhý den jinak. Nemáte kam jet, pořád se musíte hlídat, testovat a strachovat, abyste se nenakazili. Je to podělaná doba.
Mohla by Martina jednou trénovat Nikolu Zdráhalovou?
Nejen ji, ale s Pavlem Kulmou může vést i další, mladší rychlobruslaře. Byla by manažerem, který by vše řídil místo mě a dohlížel na tréninky. Máme nadějné mladé, naše skupina má výsledky, ačkoliv trenéři, kteří na nic nedosáhnou, by nás nejradši viděli někde v háji.
Vnímáte závist kolem sebe?
Jejda a jakou! Závidí nám výsledky, peníze, všechno.
Jste proti tomu obrněný?
Samozřejmě. Vidíte snad, že na něco reaguju? I když občas bych některým pomlouvačům v diskusích rád odepsal, co si o nich myslím.
V heerenveenské bublině zůstanete až do únorového mistrovství světa na jednotlivých tratích. Na něm bude cílem „jen“další medaile, nebo zlato?
Spíš medaile. Radši ať jsme skromní a nenervujeme se. Ovšem při Evropě Martina předvedla, že na pětce je ve hře o zlato. Navíc věřím, že bude v únoru ještě lepší než teď. Ona je velký poctivák. V přípravě i ve vztahu k ostatním.
Jak to myslíte?
I kdyby Martině někdo nabízel nějaký nedopingový podpůrný prostředek a přesvědčoval ji, že si s ním výrazně pomůže, odpoví mu: Ne, já chci vyhrávat zásluhou kvalitního tréninku. Nebo když se musí ve svěťáku odhlásit z nějakého závodu, mohl bych ji podle pravidel odhlásit až hodinu před startem. Ale ona mi řekne: Odhlaš mě okamžitě, protože chci, aby náhradnice (z jiného týmu), která bude moci jet místo mě, měla co nejvíc času na přípravu. Martina už má takovou povahu. A sport jí to vrací.
Těmi medailemi?
Jo, to je karma.
Chtěl bych hlavně dál bojovat o dráhu v Česku, ta je mým dluhem.