Buď hajzlík!
Ohrožený druh. Český obránce v NHL. Mezi pouhých pět vyvolených patří Jakub Zbořil.
Nejdřív se trochu divil. Úplně nechápal pokyn, aby v tréninku mydlil spoluhráče se stejnou vervou jako soupeře při mači. V zemi, z níž pochází, se příprava přece jen bere volněji. Jenže pak ho poslali do cvičení, při kterém měl v souboji jeden na jednoho v rohu kluziště zastavit Brada Marchanda.
Ligovou superstar i nesnášeného provokatéra, jenž třeba v několika šarvátkách olízl protivníkovi tvář.
„Marchy po nás vyloženě žádá, ať po něm jdeme jako při zápase. Sám se naostro rve o puk. Má strašnou sílu,“líčil třiadvacetiletý bek Jakub Zbořil v rozhovoru pro MF DNES.
Do NHL nakoukl v listopadu 2018, jenže až nyní se v ní zabydluje natrvalo. Vedení věhlasného klubu Boston Bruins splnilo loňský slib, uzavřelo s ním jednocestnou smlouvu a dalo mu šanci prosadit se do základní sestavy.
„Všechno je super. Hraju nejlepší soutěž na světě, což si ohromně užívám. Cítím se jako součást mužstva. Dostávám se i na přesilovky.“
Radost z něj má přítelkyně, která v Česku pracuje a studuje. Brácha Adam, jenž v extralize útočí za Boleslav. A taky táta.
„Odmalička nás trénoval,“vzpomíná Zbořil junior. „Místo dovolených nás vozil po turnajích a kempech. Obětoval spoustu času a peněz. Po nocích sleduje přímé přenosy a teď se mu moje hra fakt líbí, takže je nadšený. Jsem rád, že mu všechno můžu aspoň takhle vrátit.“
Aby se směl prohánět po majestátních arénách, musel obstát v řadě prověrek. Nejen v zuřivých bitvách s Marchandem u hrazení.
Zabral za minutu dvanáct
Už jako kluk na ledě vynikal. Znamenitý bruslař, šikovný při práci s holí. Na jaře 2014 přispěl k poslední české světové hokejové medaili, ke stříbru ze šampionátu „osmnáctek“. Na draftu 2015 si jej Boston vybral už v prvním kole, jako číslo 13.
Zdálo se, že talent z Brna přímo kvapí mezi hvězdy své branže. Nicméně místo v NHL si každý musí perně zasloužit. A někdy kvůli němu i leccos vytrpět.
Kromě dvou krátkých záskoků ve slavném dresu Bruins se Zbořil musel tužit nejprve v juniorské QMJHL a poté ve farmářské AHL.
Šéfové Bruins jej nabádali, aby nepolevoval v nasazení. Aby se nenechal otrávit jednou chybou. Peskovali ho, ať tolik nevysedává u počítačových her. Přísná výchova sebevědomého mladíka štvala. Dokonce si zažádal o trejd.
Boston mu nevyhověl. Kdekdo by se asi sbalil a vyrazil za vyšší gáží do KHL. Zbořil v zámoří vydržel. Zatnul zuby. Najal si kondičního kouče Miloše Pecu, jenž do NHL pomohl Pavlu Zachovi či Martinu Nečasovi. Bez pořádné fyzičky by ostatně těžko mohl zkoušet zastavit Marchanda a jemu podobné týpky.
„S Milošem spolupracuju třetím rokem a díky jeho metodám jsem udělal pokrok ve všem,“tvrdí.
Snad už nikdo v něm nevidí namachrovaného lenocha.
„Kuba zabral minutu před dvanáctou,“říká Peca. „Měl sílu, ale chyběla mu všeobecná vytrvalost. A taky výbušnost. K jeho přístupu nemám jedinou připomínku. Ani jednou jsem od něj neslyšel, že nemůže, že nechce, že ho něco bolí. Podle mě ví, že nesmí polevit. Věřím, že už makat nepřestane.“
Součástí Zbořilova dospívání nebyly jen kruté dávky v posilovně a na ledě. Naučil se odpočívat. Místo zábavy a poflakování trávil hodiny v kryokomoře, na masážích, při fyzioterapii a strečinku. Osvojil si zásady stravování, které špičkoví sportovci dodržují.
I proto ho teď platí prestiží oplývající klub založený před 97 lety, šestinásobný vítěz Stanley Cupu.
I proto sleduje v kabině vůdcovství kapitána Patrice Bergerona. Směje se vtípkům tahouna Davida Krejčího. Baví se s uzdravujícím se kanonýrem Davidem Pastrňákem i s démonem Marchandem.
I proto jej velebí kouč Bruce „Butch“Cassidy. Taky Marchand za ním přikvačil po šavlovačce při tréninku a chválil jej za nasazení.
Kartáč od Cassidyho
Už po prosincovém příletu do Bostonu zaznamenal Zbořil milou změnu. Cítil, že s ním Bruins počítají. Rozloučili se s ikonickým tahounem Zdenem Chárou, na soupisce vznikla škvírka, kterou obsadil český nováček.
Při pohovorech mu nadřízení objasnili, jak si představují jeho počínání mezi mantinely.
„Chtějí po mně hlavně kvalitní rozehrávku. Když se naskytne šance, můžu podpořit útok. Mám být hajzlík v obranném pásmu, někdy se srazit, neustále se prát o kotouč. Ale hlavní úkol je zakládat akce.“
Nejbližším rádcem a parťákem v obranné dvojici je mu veterán Kevan Miller. Zbořil od něj má pochytit klasické zámořské přednosti – ochotu dřít, statečnost, oddanost.
Nezdá se ovšem, že by ještě potřeboval hlídat a vodit za ručičku.
„Na příležitost jsem čekal dlouho, delší dobu, než jsem si představoval. Nehodlám ji jen tak pustit. Chci to v kariéře táhnout dál a výš.“
V úvodních třech partiích odbruslil průměrně 19 minut, což zvládá bez obtíží. Na dálku děkuje Pecovi a Liborovi Zábranskému, šéfovi brněnské Komety, který mu v extralize svěřil výraznou roli. „Parádně jsem se rozjezdil!“libuje si.
Zbořil se nenechal vykolejit ani „kartáčem“od Cassidyho za porušení taktického pokynu. Ne že by si připadal jako mazák...
„Na buly při hře čtyři na čtyři nikdo neměl stát u mantinelu. Ale Bergeron mě k němu poslal. Tak jsem šel. Nestal se žádný průšvih, ale jakmile jsem přijel na střídačku, začal řev. Butch je emotivní, strašně moc chce vyhrávat a názory vyjadřuje na plnou hubu. Nedá se nic dělat. Poslechl jsem kapitána, no.“
Vklouznutí do NHL usnadňuje Zbořilovi i nepřítomnost obecenstva v arénách: „Kdybych nastoupil do vyprodané haly před dvacet tisíc lidí, možná bych byl nervóznější. Takhle se soustředím jenom na tým a na sebe.“
Můj kámoš Zacha
Proticovidová opatření jsou jinak spíš nepříjemná. Pochopitelně. Hokejisté spolu nesmějí vyrazit na pivo, na týmové večeře, dokonce ani na kafe do Starbucks. Na cestách většinou dřepí ve svých hotelových pokojích.
Společenský život zatím musí Zbořil oželet. Zakázaná jsou setkání s protivníky, takže si nemohl pořádně poklábosit s Pavlem Zachou, centrem New Jersey Devils a kamarádem od dětství.
Často vzpomínají, jak se poprvé viděli na letním kempu pořádaném Vladimírem Růžičkou na Slavii.
„Zbořilové jako obvykle přijeli pozdě, takže ostatní kluci už měli rozcvičku na hřišti,“vybavuje si Zbořil. „Koukal jsem na Pavla a křičel: Jéžišmarja, tady je ten… No ten nejlepší z Velkého Meziříčí! Jak se jmenuje? Zacha! Jo!“
„Už druhý den z nás byli nejlepší kámoši. Zakrátko Pavel přestoupil do Komety, takže jsme hráli v jednom týmu, chodili do stejné školy a třídy. Tropili jsme neplechu, párkrát si nás pozvali na kobereček.“
„Vyrůstali jsme spolu od sedmi let. Je pecka, že jsme na sebe narazili v NHL. Jsem rád, že má Pavel pod novým koučem (Lindym Ruffem) výraznější roli – v první pětce na přesilovce i v oslabení. Hrál skvěle.“
Zbořil teď vyhlíží zprávu od manažera Dona Sweeneyho, že si v Bostonu smí hledat byt. Povolení by znamenalo, že se osvědčil. Že dobře rozdává puky a v obranném pásmu je trochu hajzlík.
Nenastane-li nějaká mrzutost, čekají jej v následujících týdnech střety s esy Artěmijem Panarinem, Sidneym Crosbym, Alexem Ovečkinem... Nejvíc se však těší na únorovou partii s Philadelphií na břehu čarokrásného Lake Tahoe ležícího na hranici Kalifornie a Nevady.
„Nikdy jsem nenastoupil v mači pod širým nebem. Navíc se zápas koná přesně na moje narozeniny.“
„Byla by nádhera, kdybych v týmu zůstal. A nejen do jedenadvacátého února. Cítím pouto k týmu, který mě draftoval. Chci v něm hrát co nejdéle.“
Hraju nejlepší soutěž na světě. Cítím se jako součást mužstva. Dostávám se i na přesilovky.