Alfons Mucha nepatří do podzemí
„Chci, aby soud Slovanskou epopej přiřkl Praze, ale nesouhlasím s tím, aby byla vystavena v místě, které odporuje přání autora,“říká vnučka Alfonse Muchy.
Málokteré umělecké dílo budí tolik emocí jako dvacítka obrazů Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Není jasné, komu má patřit – spor o něj vede Muchův vnuk John s Prahou, ani kde by mělo být vystaveno – hlavní město pro něj už sto let hledá místo. Přitom jde o jedno z nejznámějších děl v českých sbírkách. Podle Jarmily Mucha Plockové, malířovy vnučky, ale není co řešit, dílo má zůstat v Praze, které ho umělec daroval za podmínky, že pro něj postaví výstavní síň.
Jak pokračují spory o Epopej?
Důležité je měsíc staré rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, že Praha není vlastníkem Epopeje. Dílo se stalo součástí dědictví po Marii Muchové, ženě Alfonse Muchy. To je trochu krkolomné a pro veřejnost i málo srozumitelné. Vše se vrátilo do roku 1955, kdy vdova po umělci zemřela. Obrazy se mají stát součástí dědického řízení, jehož účastníkem jsem já a můj nevlastní bratr John Mucha.
Rozhodnutí soudu je však zatím nepravomocné.
Pevně doufám, že se magistrát odvolá, už to avizoval, objevují se však i články, že se chystá dohoda mezi Johnem Muchou a Prahou. Mluví se o tom, že když město přistoupí na vybranou lokalitu v paláci Savarin, nový komplex ve vnitrobloku mezi Václavským náměstím, Příkopy a Jindřišskou ulicí, potom John Mucha soud ukončí a žalobu stáhne. Epopej by měla být vystavena v podzemí vnitrobloku, který bude obchodním centrem. Tam, kde měly být původně garáže s dlouho řešenými rampami na Václavské náměstí. Developer v létě ustoupil Praze, která si rampy nepřála. Přijde mi, že je to určitý obchod. Epopej za ústupek v podobě zrušení vjezdu do garáží. Po uzavření dohody se totiž objevil Savarin jako místo pro umístění Epopeje. Další, ale dlouhodobé provizorium. Město by opět Epopeji nepostavilo samostatný pavilon podle darovací podmínky Alfonse Muchy.
To je poprvé, co soud takto rozhodl?
Spor trvá několik let. Nejdřív se žaloba Johna Muchy řešila u obvodního soudu, pak u soudu odvolacího. Oba Muchovu žalobu zamítly. Až další instance, Nejvyšší soud, vrátila žalobu zpět k obvodnímu soudu. Zrušila tím předchozí rozhodnutí. Obvodní soud teď rozhodl, že Praha není vlastníkem, z čehož plyne, že dílo bude součástí dědictví.
Proč to není dědictví přímo po Alfonsi Muchovi?
Dosud jsem účastníkem řízení nebyla, nevím, jak soudce důvod formuloval. A proč se vrací k dědictví po Marii Muchové a ne po Alfonsovi? Sama si to zdůvodňuji tím, že krátce před svou smrtí Mucha v obavě před konfiskací jeho díla nacisty převedl veškerou svoji uměleckou tvorbu v rodinném majetku na svoji ženu. Byl totiž vlivným zednářem a z toho důvodu byl hned, když přišli do Prahy Němci, vyslýchán na gestapu. Marie se tak stala až do své smrti univerzálním majitelem Muchovy pozůstalosti. A Praha dosud nepostavila na vlastní náklady samostatný pavilon, tudíž si dílo nezasloužila, „nevydržela ho v dobré víře“. Vystavění pavilonu bylo zásadní podmínkou darování Epopeje Praze. Zjednodušeně řečeno, protože nebyla postavena výstavní síň, nebyla splněna darovací podmínka. Dílo tak zůstalo majetkem Alfonse Muchy a po jeho smrti roku 1939 Marie Muchové.
Jaký byl záměr Muchy s Epopejí, asi si nepředstavoval, že by se mohla vrátit rodině?
Alfons si nikdy nepřál, aby byla Epopej v soukromých rukách, byť by šlo o rodinu. Dílu zasvětil velký kus života, toužil ho vytvořit pro Prahu. Město bylo v té době centrem Slovanstva. Svou filozofií a vůlí směřoval k tomu, aby Epopej věnoval Praze a veřejnosti. Jeho vůli nezpochybnila ani Marie Muchová, ani můj otec Jiří Mucha. Naopak, můj otec připravoval soubor materiálů, kreseb, korespondence, které chtěl darovat Praze, aby byl tenhle soubor materiálů vložen do připravované expozice. Bohužel, až teď můj nevlastní bratr John Mucha darování zpochybnil.
Vy sama se účastníte soudů?
Celou dobu jsem se držela stranou. Soud mě nevyzval, abych se stala účastníkem řízení. Vždy jsem deklarovala, že stojím na straně města a že jsem proti tomu, aby se dílo vrátilo rodině. Myslím, že v názoru na to, kdo má být majitelem Epopeje, máme s Johnem Muchou rovnocenná práva. Poslední nepravomocný výrok soudu, že se má dílo vrátit do majetku rodiny, mě však přiměl k tomu, abych se přihlásila jako účastník řízení. Trvám na tom, aby soud proběhl až do pravomocného rozsudku. Doufám, že se definitivně rozhodne, komu dílo patří. Není možné, aby kdokoliv, kdykoliv zpochybňovat vlastnictví Prahy a přání Alfonse Muchy. Ale nesouhlasím, aby se výměnou za stažení žaloby Slovanská epopej vystavila v místě, které odporuje přání autora i umělecké hodnotě díla.
Jak to myslíte?
Praha je poprvé ochotna překročit všechna závazná kritéria, která doposud platila. Že Epopej nemá být vystavena v soukromém objektu, v dnes již přeplněném centru Prahy, v podzemí. Doposud podobné nabídky vedení města vyškrtávalo. Stačí si vzpomenout na spory s Inchebou, která Epopej vystavovala ve svém zámku v Moravském Krumlově. Co považuji za nejzávažnější, je však to, že město rezignuje na darovací podmínku, že na vlastní náklady postaví samostatný pavilon. Vždyť jde o nesplnění podmínky, pro kterou Praha prohrála minulý rok soud s Johnem Muchou.
Jste jedním ze dvou dědiců, jedná s vámi někdo?
Ne. Zatím se o možnosti dočasného umístění Epopeje v Moravském Krumlově i s majitelem Savarinu jednalo pouze přes Johna Muchu. Já jsem se o výsledku dozvěděla buď z médií, nebo dodatečně na vlastní žádost.
Jak tedy postupují jednání o dalším umístění?
Jedná se o prozatímním umístění na Moravě, kde už byl v minulosti cyklus vystaven. Přeji všechno dobré Moravskému Krumlovu, ale zámek je s výjimkou výstavních sálů stále neopraven. Praha chce Epopej zapůjčit na pět let. Už teď do oprav Krumlov investoval desítky milionů, to se přece nemůže ani částečně vrátit. Natož aby z expozice šly zisky. Moravský Krumlov bude naléhat, aby na zámku dílo zůstalo. Stačí si vzpomenout, co provázelo návrat díla, když v roce 2008 po ukončení nájemní smlouvy chtěla Praha od Krumlova plátna zpět. To by mi přišlo vhodnější prozatím umístit Epopej na zbraslavském zámku. O tom uvažoval už Alfons Mucha. Donedávna tam byly sbírky Národní galerie, pak archivy Národního muzea. Nevyžadovalo by to ani velké úpravy. Dnešní majitelé potřebné prostory stále nabízejí.
Jak si představujete budoucnost Epopeje?
Praha pro ni musí postavit nový objekt nebo ji vložit do nějakého stávajícího, který pro ni upraví. Rozhodně by neměla Epopej strčit někam do podzemí nebo se jí vzdát na x let ve prospěch jiného města. Institut plánování a rozvoje města vygeneroval loni 19 lokalit, kde by molo být dílo umístěno. Praze se nabídl majitel branických ledáren, které by město mohlo postupně rekonstruovat a v budoucnu možná odkoupit. Nikdo netvrdí, že Muchovo centrum, tak zní rozhodnutí Prahy, se musí uspěchat. Důležitá je vůle, nalézt to nejlepší řešení jak pro dílo, tak pro Prahu.
Kde by tedy měla být Epopej vystavena?
Ještě za otcova života, koncem 80. let minulého století, jsme společně hledali vhodný objekt. Jiří byl v té době už nemocný a snažil se zajistit pro dílo aspoň dočasný prostor v Praze nebo v nejbližším okolí. Vytipoval pár lokalit, které ale většinou prostorově nevyhovovaly. Jednou byl i žižkovský vrch Vítkov. Vznikl by tam nový, částečně do terénu zapuštěný pavilon tak, aby nenarušil okolí. Tuto variantu jsem později podporovala i já. Navazuje na jednu z prvních představ Alfonse Muchy. Idea jedinečné lokality nad Prahou, kde by se v různých expozicích prolnula historie našeho státu, státnosti s místem slavné bitvy, což je téma jednoho z pláten. Na Vítkově by mohla procházet „naučná stezka“, cesta dějinami. Místo plné zeleně pro odpočinek, rekreaci i poučení.
Co přesně Alfons Mucha chtěl?
Původně měl vzniknout jakýsi „Slovanský dům“s prostory pro díla ostatních slovanských národů, v jejichž centru by byla plátna Slovanské epopeje. Moje idea by byla skromnější a více současná. Muchovo centrum. Epopej doplněná ostatními Alfonsovými díly, prostorem pro aktuální expozice, knihovnou, studovnou, kavárnou. Objekt, který by měl ve svém okolí park k procházce i k odpočinku.