S Blatným se nedalo pracovat, říká náměstek

Na ministerstvu zdravotnictví skončil včera náměstek pro zdravotní péči Aleksi Šedo. V rozhovoru pro MF DNES vysvětluje klíčovou otázku: Co se na ministerstvu, ze kterého odešli tři náměstci nebo skončil národní koordinátor pro očkování, děje. Tvrdí, že se měsíc nedokázal potkat s ministrem Janem Blatným a měl pocit, že o jeho názory nestojí.

Ministr Blatný prohlásil, že se „nesetkaly vaše představy o fungování sekce zdravotní péče“. V čem konkrétně jste se neshodli?

Vidění jsme měli různé, ale hlavní problém byl v tom, že jsme to vlastní vidění ani vzájemně neznali. Začínal jsem za ministra Adama Vojtěcha, a i když jsme nebyli osobní přátelé a neznal jsem jej tolik, měl jisté rysy idealismu v nejlepším slova smyslu. Pak přišel tvrďák a pragmatik Prymula. Oceňoval jsem u něj, že jeho ano bylo ano, názory byly jasné a neumím si u něj představit, že by něco podepsal a pak říkal, že to nepodepsal. S oběma těmito džentlmeny jsem byl jako náměstek v denním kontaktu. S ministrem Blatným, když nepočítám větší schůze týmů, jsme spolu za celou dobu mluvili asi patnáct minut a já si myslím, že takto se pracovat v nejužším týmu nedá.

Měl jste ještě jiné důvody?

Nabyl jsem dojmu, že pan ministr už má svoji představu a s tím už do funkce nastupoval. Bylo jasné, že jeho personální preference jsou jinde. Já bych byl býval ocenil, kdyby to řekl na rovinu. Mluvil jsem o tom s několika kolegy už během prosince, že mám tento dojem. Bohužel nepodařilo se mi jej nikde sehnat. Teď jsme se sešli, tak jsme si to řekli a takto to dopadlo.

Od prosince jste se nedokázal s ministrem domluvit a potkat na jediné schůzce? Měsíc?

To je přesně celý obsah mého sdělení – nedokázali jsme se potkat a sdělit si své názory. Vnímal jsem to úporně, proto jsem už v prosinci mluvil s kolegy, radil se s nimi, zvažoval, jestli mám zůstávat, nebo dát výpověď, protože moje snaha o schůzky byla marná. V podstatě to byla snaha od nástupu do funkce a schůzky byly jen rušeny, odkládány.

Jak může fungovat úzké vedení ministerstva obzvlášť v době pandemie, když se ministr a náměstci nepotkávají?

Člověk nechce být nespravedlivý, je jasné, že v koronavirové době se schůzky posouvají, ruší a tlak na ministra je obrovský, ale já v práci bývám dvanáct třináct hodin a že bychom se nemohli sejít na čtvrt hodiny jeden den, to si prostě nemyslím. A ono to nešlo jeden den, nešlo to týden, nešlo to měsíc, tak pak si těžko můžeme sdělit vzájemná očekávání. Mrzí mě to. Šel jsem na ministerstvo s jasnými představami, co bych rád, myslel jsem si, že zejména pro oblast zdravotnického vzdělávání můžeme udělat mnoho přínosného. Bohužel se to nepodařilo.

Připadal jste si tedy zbytečný?

Je to přesně tak. Je to jeden ze silných momentů, kdy vidíte nevyužití potenciálu lidí.

Není to o tom, že si ministr chce třeba sestavit nový tým a přivést své lidi?

Vnímal jsem, že si ministr chce postavit svůj tým. To je naprosto v pořádku a férová věc, akorát by to mělo být férově komunikováno.

Vrátíte se zpět do akademického prostředí?

Bral jsem to jako poznávací misi a akademická sféra pro mě bude vždy dominantní.