Nenechme spadnout Terezín

Dnešní 27. leden je dnem každoroční připomínky památky obětí holokaustu. Dominantní česká památka na toto temné období, vojenská pevnost Terezín, ucházející se o zápis na seznam UNESCO, je však v dezolátním stavu.

Před 76 lety vstoupily jednotky sovětské armády do prostoru koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz, jednoho z nejhrůznějších míst nacistické genocidy Židů, Romů i dalších národů a skupin obyvatel. V bojích o osvobození města Osvětim padlo 350 vojáků a důstojníků. Operace byla součástí úsilí o svržení nadvlády nacistického Německa nad tehdejší Evropou a jejím výsledkem byla záchrana 7 000 osvětimských vězňů. Především však Spojenci vyřadili z „provozu“další z tzv. táborů smrti, kam nacisté deportovali statisíce židovských mužů, žen a dětí s cílem konečné fyzické likvidace obětí holokaustu.

Během postupu spojeneckých vojsk protihitlerovské koalice byly v letech 1944 až 1945 osvobozeny stovky koncentračních táborů, ghett, věznic a dalších zařízení pro perzekuci, otrockou práci a fyzickou likvidaci obětí nacismu. Odkrývány byly masové hroby, vypálené vesnice a popraviště. Po Osvětimi následovaly tábory Gross-Rosen, Buchenwald, Sachsenhausen, Dachau, Ravensbrück, Stutthof. Posledním osvobozeným táborem se stal český Terezín, kam Rudá armáda vstoupila 8. května 1945.

Všechna místa se stala symboly utrpení milionů Evropanů, které z etnických, politických či jiných důvodů nespravedlivě odsoudili k trestu smrti nebo věznili v nelidských podmínkách. Všechny oběti nacistického režimu, stejně jako všechna tato místa, si zaslouží nejhlubší úctu.

Vlády evropských zemí prioritně vynakládají nemalé finanční prostředky na záchranu pietních míst holokaustu, opravy budov a pozůstatků koncentračních táborů a ghett i na ochranu historického dědictví druhé světové války. Místy nacistické perzekuce byly kasárenské a jiné vojenské objekty, či dokonce celé městské čtvrtě, jako tomu bylo ve městech východní Evropy.

Konečné řešení?

V tomto celoevropském kontextu je nepochopitelná dlouhodobá a systematická ignorance katastrofálního stavu městské památkové rezervace Terezín. Barokní vojenská pevnost byla vybudována na sklonku 18. století jako jeden z pilířů obrany Rakouska-Uherska a jde o celosvětově unikátní doklad technických a stavitelských dovedností své doby.

Během existence pevnost Terezín měnila své funkce i obyvatele. Původní účel vojenského posádkového města byl v první světové válce rozšířen o funkci represivní. V bezprostředním okolí byly vybudovány zajatecké tábory pro více než 40 tisíc příslušníků nepřátelských armád Rakouska-Uherska.

O dvacet let později během okupace Čech a Moravy nacistickým Německem Terezín zcela ztratil svou původní vojenskou funkci a stal se čistě represivním místem pro politické vězně a oběti nacistické genocidní politiky. V hlavní terezínské pevnosti – samotném městě, kde v dobách míru žilo až 10 tisíc obyvatel – bylo zřízeno ghetto a tranzitní tábor pro židovské vězně z Protektorátu Čechy a Morava, Německa, Rakouska a dalších zemí střední a západní Evropy.

Celkem do něj bylo během druhé světové války deportováno více než 150 tisíc Židů, z toho 35 tisíc zahynulo přímo v Terezíně v důsledku špatných životních podmínek. A 83 tisíc terezínských vězňů nalezlo smrt ve vyhlazovacích a koncentračních táborech. „Ghetto Theresienstadt“se bohužel stalo důležitým článkem tzv. konečného řešení židovské otázky a jedním ze symbolů dějin holokaustu.

V současné době je Terezín městskou památkovou rezervací a jednou z nejznámějších kulturních památek České republiky ve světě zapsanou na tzv. indikativním seznamu UNESCO, tedy uchazečů o zápis na něj. Navzdory těmto skutečnostem je podstatná část hlavní terezínské pevnosti v havarijním a dezolátním stavu. Rozsáhlé unikátní kasárenské objekty, jako jsou Drážďanská kasárna, kde se v dobách ghetta hrála terezínská fotbalová liga, Vojenská nemocnice, kde v roce 1918 zemřel bosenskosrbský atentátník Gavrilo Princip, ale i další objekty, jako je Proviantní sklad nebo Zbrojnice, se doslova rozpadají před očima.

Některým budovám a částem unikátního opevnění bastionové pevnosti hrozí zřícení. Největší škody jsou patrné ve vnitřních prostorách budov, jak ukazuje výstava fotografií „S.O.S. Terezín“z loňského roku. Faktem je, že demolice či destrukce částí městské památkové rezervace bude znamenat nenahraditelnou škodu na kulturním a historickém dědictví i vyškrtnutí Terezína z indikativního seznamu UNESCO.

České instituce se k situaci stavějí s až zarážejícím klidem. Autority v oblasti památkové péče stav terezínských památek průběžně „monitorují“, český stát slibuje „přispět k celkové obnově Terezína,“ale namísto toho zřizuje komise ve stylu proslulého seriálu „Jistě, pane ministře“. Již nyní je zřejmé, že části pevnosti se nepodaří zachránit vůbec. Každým rokem, kdy je odkládána komplexní záchrana Terezína, dochází k nenávratným škodám.

Nikde ve střední Evropě nejsme svědky tak exemplárního zanedbání symbolu holokaustu spojeného s utrpením desetitisíců Židů. Vzhledem k nejrůznějším plánovaným i realizovaným investičním akcím přitom Česká republika zdroji na obnovu hlavní terezínské pevnosti prokazatelně disponuje. Opět se tak potvrzuje stará pravda, že vše je věcí priorit.

Každým rokem, kdy je odkládána komplexní záchrana Terezína, dochází k nenávratným škodám.