Hrad, který měl smůlu
Před šesti sty lety husité vypálili rezidenci krále Václava IV.
Každý má někdy smůlu. Tenhle hrad ji ale měl pořád. Přitom za deset let své existence se Nový hrad u Kunratic do českých dějin stihl zapsat víc než jiná sídla, která existují dlouhá staletí.
Jeho stavitel, král Václav IV., měl pověst milovníka vína a lovu, který ale nemiloval panovnické povinnosti. To však není celá pravda. Během svého života postavil nebo přestavěl několik hradů. Nový hrad byl jeho posledním sídlem, velkolepou, luxusní rezidencí, kde strávil poslední dny svého života.
„Je posledním z řady královských novostaveb. Král Václav IV. podporoval umění, měl velký přehled a zval do Čech odborníky. Byl velkým mecenášem umění, který nebyl doceněn,“říká šéf pražského Národního památkového ústavu Jaroslav Podliska.
Roku 1407 král koupil Kunratice, kolem roku 1411 se začalo stavět a na podzim 1412 už Václav IV. na hradě pobýval. Po vypuknutí bouří předcházejících husitským válkám zde král našel útočiště a 16. srpna 1419 zemřel, stižen mrtvicí. Za hradními zdmi zůstala jen posádka věrná jeho bratru, císaři Zikmundovi.
Hrad stojí nedaleko cesty spojující metropoli s jihem země a posádka toho využívala. Pražané jej proto na konci roku 1420 začali obléhat. Zima je donutila vybudovat pod hradbami rozlehlý tábor s boudami a zemljankami místo obvyklých stanů.
Husitská děla a praky mířily přesně a obléhatelům se podařilo rozstřílet ochozy. „Intenzitu obléhání dokládá řada koulí a projektilů nalezených uvnitř hradu,“popisuje Podliska.
Hrad kapituloval, když už ho nešlo bránit. Velitel posádky rytíř Herbort z Fulštejna vyjednal pro své muže svobodný odchod. S sebou si brali vše, co mělo nějakou cenu. Obléhaní hradu kousek od Prahy bylo už tehdy nejspíš „atrakcí“pro pražskou chudinu.
„Lid obecný a hrabivý“
Když lid viděl odjíždějící vozy naplněné luxusním věcmi, zaútočil na ně. Podle svědectví kronikáře Vavřince z Březové „rozchvátil všechen náklad , co kdo mohl pobrati“.
„Lid obecný a hrabivý“podle něj dokonce proboural jednu z hradních zdí, aby mohl vniknout dovnitř a dál rabovat. A následující den, 27. ledna 1421, objekt zapálil.
Kronikář také popsal, že po další dny byly za „laciné peníze“na prodej knihy a další věci pocházející ze zničené královské rezidence. Pražská města pak najala dělníky, kteří ho pobořili. „U první brány jsme našli zbytek svalené zdi, který to dokládá,“říká Podliska.
Po husitských válkách už hrad nebyl obnoven. Zůstala po něm ale rozlehlá zřícena. Její poloha u Prahy
lákala první turisty. V druhé polovině 19. století se romantické ruiny hradu staly oblíbeným cílem výletníků a spisovatel Alois Jirásek sem umístil jeden příběh ze svého historického románu F. L. Věk.
S tím, jak turistů a romantiků přibývalo,přibývalo i problémů, zejména s tím, že lidé plašili zvěř. Nakonec přišlo razantní řešení, roku 1881 nechala správa kunratického panství zbourat zbytky hradu. A část jich ukousl i lom. Legenda říká, že se ze zdejší skály dělaly dobré brousky.
Památka evropského významu
Lepší osud přineslo až 20. století. Ve dvacátých letech proběhl na hradě archeologický výzkum. V padesátých pak archeologové prozkoumali i opevněný husitský obléhací tábor v sousedství. Před hradem se dochovaly části jeho opevnění, podél uliček zůstalo na dvě stě drobných zahloubených staveb, takzvaných bud, kde obléhatelé žili. „Je to památka evropského významu,“říká Podliska.
Archeologové se do okolí hradu před několika lety vrátili zkontrolovat závěry svých předchůdců. A město nechalo vybudovat nový most, který zříceninu přiblížil návštěvníkům.