Němci i Chodorkovskij. Teď tu vězní Navalného

Alexej Navalnyj čeká na soud ve vězení Matrosskaja tišina (viz snímek), které už toho zažilo hodně. Seděla tady komunistická klika, která se v létě 1991 pokusila svrhnut Michaila Gorbačova. Seděli tady němečtí generálové po druhé světové válce. A spolu s nimi tam byli vědci zavření Stalinem jako „nepřátelé Sovětského svazu“, a přesto každý den odjížděli do svých laboratoří, aby pracovali pro světlejší zítřky.

A po pádu komunismu tady seděli „noví Rusové“, zbohatlíci a postavy z nejvyšších kruhů. Věznili tady nejbohatšího Rusa, ropného oligarchu Michaila Chodorkovského, dalšího magnáta, Platona Lebeděva, sedm dnů před propuštěním tady zemřel za podivných okolností právník Sergej Magnitskij, jenž obvinil ruskou policii a justici z defraudací a napojení na mafii, za což obvinili jeho. Seděl tady i spisovatel Ivan Mironov obviněný z neúspěšného pokusu o vraždu otce ruské privatizace Anatolije Čubajse. Mironov po třech letech v „tišině“o vězení napsal: „Je to skála v moři moci a úspěchu, o niž se rozbíjejí životy a jmění.“

Za mřížemi této věznice trávila svůj čas i ukrajinská pilotka vrtulníku, hrdinka a potom velmi kontroverzní žena Naďa Savčenková, nebo ruský ministr hospodářství Uljukajev, jenž tady v roce 2015 čekal na soud za braní úplatků. Byli tady i prominentní šéfové zločineckého podsvětí.

Těch lidí už bylo tolik, že věznici se ironicky říká „továrna na hvězdy“či „Kreml – hlavní zastávka“. Bulvární list Moskevský komsomolec (to jsou ale paradoxy…) před časem rovněž s ironií napsal, že tato věznice je pětihvězdičkový hotel pro bohaté.

Pravda je, že Navalnyj má podle svého právníka v cele televizi, ledničku, varnou konvici, teplou vodu a běžný záchod. Kdysi tady v celách byly jen díry do podlahy. Nyní je v cele pro tři sám, ale to není dáno starostí o jeho pohodlí, nýbrž povinnou koronavirovou karanténou.

Věznice stojí v Moskvě od roku 1775, i když původně to byl útulek pro choromyslné. Ten byl změněn na žalář o sto let později. Za posledních třicet let odtud utekli tři vězni. Posledním byl v roce 2013 dvojnásobný vrah, jenž si prohrabal ve stropě cely díru čajovou lžičkou. Druhý den ho ale měli.

Vězení oficiálně nazývané jako IZ-77/1 je zvláštní tím, že je federálním zařízením. Izolace je tady nejvyšším přikázáním. Když bachaři vedou vězně, luskají prsty nebo cinkají klíči, aby o sobě dali vědět kolegům, kteří ihned odklidí jiné vězně. Cíl: omezit lidské kontakty na minimum, i kdyby to mělo být vteřinové potkání na chodbě.

Navalnyj před několika dny na Instagramu – neví se, jak se to stalo, vzkázal: „Četl jsem o tomhle vězení v knihách a teď jsem tady. Takový je ruský život.“(vod)