Zemanovo avízo a sestavení vlády
Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro MF DNES (21. 1.) uvedl, že po volbách sestavením vlády pověří představitele nejsilnější strany v Poslanecké sněmovně. Tedy nikoliv volební koalice, která získá nejvíce hlasů, ale strany, která získá nejvíce poslanců. Okamžitě někteří označili jeho plán za špatný a vyhrožují mu sesazením z funkce.
Z právního hlediska je tento postup správný. Pro získání důvěry v Poslanecké sněmovně je nutné získat většinu poslanců. Samy volební koalice prezentují, že jsou projektem pro volby – a pak se rozdělí poslanci do samostatných poslaneckých klubů. Tedy ve Sněmovně po volbách nebudou volební koalice, ale strany, které budou mít své poslanecké kluby.
I v historii se stalo opakovaně, že vítěz voleb nesestavoval vládu. V roce 1935 jmenoval prezident Tomáš G. Masaryk vládu agrárníka Jana Malypetra, byť nejvíce hlasů získala Sudetoněmecká strana, ale agrárníci měli nejvíce poslanců. V roce 2010 jmenoval prezident Václav Klaus premiérem Petra Nečase z ODS, byť nejvíce hlasů získala sociální demokracie, ale Nečas byl rychle schopen vytvořit vládní koalici s TOP 09 a Věcmi veřejnými.
Prezident republiky má ústavní volnost při jmenování předsedy vlády i v případě druhého pokusu, pokud první vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny. Stalo se u nás zvyklostí, že prezident po prvním pokusu, kdy vláda nezískala důvěru, jmenoval stejného předsedu vlády a při druhém pokusu obměněná vláda důvěru získala.
Učinil tak prezident Klaus po volbách 2006, kdy po sobě jmenoval dvě vlády Mirka Topolánka, i prezident Zeman po volbách 2017, kdy po sobě jmenoval dvě vlády Andreje Babiše. Přičemž vždy první vláda důvěru nezískala, ale druhá už ano.
Z politického hlediska je oznámení prezidenta v MF DNES projevem otevřené politiky. Voliči i strany vědí, jak prezident hodlá po volbách postupovat. Která strana získá nejvíce poslanců, je jen na voličích a na schopnosti stran je oslovit.
Ať už kandidují samostatně, či v rámci koalic, kdy mohou kandidáti určité strany získat mandát díky preferenčním hlasům. Karty ve volbách vždy rozdávají voliči.