Proč Česko není „nejhorší v covidu“
Jakuba Pokorného, editora MF DNES
Před hraničními přechody do Německa se od začátku týdne tvoří fronty pendlerů, protože potřebují dvakrát týdně nebo i víckrát test na covid. Evropská unie připravuje zavést jakousi „kategorii hanby“, tedy skupinu zemí, kde čísla nakažených dosahují tak vysokých hodnot, že kdokoli ji bude chtít opustit, bude muset mít tento test. Na evropském cestovatelském semaforu bude mít příznačně tmavě červenou barvu, aby bylo zřejmé, že nestačí ani červená. Hned se vyrojily spekulace, že horkým aspirantem na zařazení do této skupiny je i Česká republika. Země, kterou kdysi její premiér s pýchou nazýval „the best in covid“, má teď spíš cejch „the worst in covid“.
Podle mě však nespravedlivě. Proč? Protože jsme si naši pozici „poctivě vytestovali“. Zdůvodním statistikami.
Tmavě zelení testují
Asi nikdo nebude oponovat, že čím víc testovaných, tím víc nakažených. Jak známo, v Česku probíhalo prakticky až do 15. ledna antigenní testování, v podstatě plošné testování národa. Byly dny, kdy si jím prošly desítky tisíc lidí.
Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo před pár dny mapku srovnání, jak testují země EU s přepočtem na 100 tisíc obyvatel. V tmavě zelené skupině, která testuje jako druhá nejvíc, se ocitlo Česko, Irsko, Island, Lotyšsko (2 500 až 5 000 testovaných lidí na 100 tisíc obyvatel v týdnu). Existuje pak ještě jedna tmavší kategorie, kde je Dánsko, ale to je naprostá výjimka.
A ona ta data leckde skutečně „korelují“– jak říkají sociologové – s počty nakažených. Zrovna Irsko je s námi mezi nejhoršími. Naopak, nejméně testují Polsko a Maďarsko, které jsou dnes mezi „premianty“. Dokonce si pamatuji, že jeden z epidemiologů, který pravidelně komentuje koronavirus na tiskovkách ministerstva zdravotnictví, nedávno řekl, že situace s epidemií je vlastně ve všech okolních zemích stejná, ale ne všechny státy to jaksi svým vyhledáváním nakažených zjistily.
Někdo by řekl, že přece i mrtvých máme hodně. Jenže ministr zdravotnictví Jan Blatný v neděli přiznal, že na koronavirus opravdu zemře jen každý třetí z vykázaných (pak by to bylo pět tisíc místo 15 tisíc), protože i oběť autonehody, která byla pozitivní, je u nás vlastně obětí koronaviru.
Mimochodem, pokud by se u nás konalo 200 tisíc testů denně, jak o tom sní Roman Prymula, tak to už by na škále Evropské unie nestačila pro Česko ani černá barva.
Ironií osudu je, že podobné návrhy v Evropě přicházejí v době, kdy je epidemie v Česku na sestupu, a dokonce se minulý týden objevila statistika, že země má jedno z nejnižších reprodukčních čísel R v EU.
Popravdě, proč by měla mít Česká republika násobně víc nakažených než její sousedé ve střední Evropě? Určitě ne proto, že otevřela pražská restaurace Šeberák. Zvlášť když je naše země v součtu už skoro půl roku zavřená a i na podzim tu byly zavřené obchody i v době, kdy je ještě Německo mělo otevřené.
Samozřejmě, že určitou odpověď skýtá i pohled na mapu. To se to bojuje s koronavirem ve Finsku, Norsku a Dánsku, když se tam člověk dostane jen letadlem, lodí nebo okolo Markuse Södera a Angely Merkelové. Naopak my jsme v srdci Evropy a logicky tudy proudí obchod a jsme středem kultur. Někdy mám skoro pocit, že Česko má také hodně nakažených paradoxně proto, že proti koronaviru nejurputněji bojuje – obvolává, vyhledává, trasuje. Zatímco, cynicky řečeno, jiné státy ten covid poznají až těsně před márnicí.