Škola pro letce jako dětský sen
Pokud člověk na začátku 90. let vzhlédl k obloze a spatřil letadlo, které si pod křídlem vezlo bicykl, nešlo o výplod fantazie. V kabině pravděpodobně seděl letecký nadšenec Michal Raudenský. Z jeho leteckého koníčku se stala práce a dnes Raudenský vlastní jednu z nejlepších leteckých škol v Česku.
Byly doby, kdy se odlepoval od země každý den ráno a na ranvej dosedal až po setmění. Kvůli pandemii nyní ve škole Fly For Fun běží méně výcviků a Raudenský má víc volného času, než na kolik byl zvyklý. Celé to přitom začalo jako chlapecký sen.
V dětství rád sestavoval modely letadýlek a pouštěl je na poli u chaty za Prahou. V jednu chvíli se na obzoru nad polem objevil letoun Morava 200, a protože letěl nízko, Raudenský mu jako kluk nadšeně zamával. „Pilot mě uviděl a zamával mi taky, křídly. Říkal jsem si, jací jsou ti piloti frajeři, a že kdybych já byl jedním z nich, mával bych každému, kdo mi zamává. To se snažím dodržovat,“směje se letec.
Dráze profesionálního pilota bránil režim, ale i maminka, která povolání považovala za nebezpečné. Stal se tedy ajťákem. Po revoluci však hledal cestu, jak se do vzduchu dostat. Našel ji v paraglidingu.
Plachtění ho přivedlo nejen k budoucí manželce
Rozestavěné letadlo vyplňovalo prostor garsonky, kde tehdy Raudenští bydleli.
Ivě, ale i k založení školy. S ostatními paraglidisty zrovna seděli na kopci Raná, když se na letišti pod nimi objevili dva pánové a s nimi malé letadlo. Raudenský seběhl kopec a při obdivování stroje pronesl, že by si ho rovněž chtěl koupit. „To si nekupuj, to si ho postav,“odpověděli mu. O pár měsíců později už rozestavěné letadlo vyplňovalo prostor garsonky, kde tehdy Raudenští bydleli.
Způsob, jakým nabíral zkušenosti, by Raudenský nikomu nedoporučoval. „Měl jsem šestnáct nouzových přistání. Naštěstí vždycky všechno dobře dopadlo,“říká letec. S kamarádem si pod křídlem letounu vozili bicykl, aby mohli z polí, na nichž přistávali, dojet pro benzin či náhradní díly.
V té době měli Raudenští každý svou živnost a přemýšleli o tom, jak dostat drahý koníček do nákladů. Nebyla jiná možnost než začít nabízet výcvik. „Rozjel jsem reklamu na internetu, což nebylo běžné. Dlouhá léta tak byli všichni naši zákazníci z IT, protože se jako první k téhle informaci dostali,“uvádí.
V době, kdy na školu byli pouze dva, obstarávali manželé všechnu práci sami. Létání ale pro Raudenského nikdy nebylo jen „způsob obživy“. „Koho to jednou chytlo, už nemůže sedět doma a koukat na mraky,“dodává.