„Devět dní jsme neměli ani sousto“
Tma, voda, bahno. Zachránění čínští horníci líčí, jak živořili v závalu 600 metrů pod zemí
Neměli jídlo. Ve tmě pořádně neviděli. Okolo nich kaluže bahnité vody, tlustá šestisetmetrová vrstva zeminy nad nimi. Tak nějak si můžeme představit peklo.
Síly docházely. Doslova v té pasti umírali zaživa.
Vypadalo to, že omezená podzemní prostora bude jejich konečnou.
Čínští horníci, zavalení po výbuchu ve zlatém dole nedaleko města Jen-tchaj v provincii Šan-tung to ale ani v tak beznadějné situaci nevzdali. Navzájem se podporovali na těle i na duchu a nepřestávali doufat. Po čtrnácti svízelných dnech přišla odměna – náhlé vysvobození. To už byli zavalení horníci v kontaktu se záchranáři a věděli, že ti nahoře dělají všechno pro to, aby jim pomohli.
„Když jsme uslyšeli vrtáky, jak se k nám blíží, ten pocit se nedá slovy popsat. Cítím se, jako bych se znovu narodil,“uvedl pro čínská média Tchu An, jeden ze zachráněných horníků. Ležel na nemocničním lůžku, ale žádná viditelná zranění neměl. „Jsou jen extrémně slabí,“popsal stav přeživších ošetřující lékař.
Všichni, kteří se ocitli v závalu, si ale ten pocit nekonečné radosti užít nemohli. Z dvaadvaceti jich přežilo jen jedenáct. Polovina.
„Byli jsme uvězněni 600 metrů pod zemí, byla to skličující představa,“svěřil se další šťastlivec Wang Kchang.
Muži dole strádali. Především hladověli. „Prvních devět dní jsme neměli vůbec žádné jídlo," říkal Tchu.
„Dole sice byla spousta vody, ale není moc vhodná ke konzumaci. Takže jsme jí pili jen málo, abychom přežili,“dodal.
Na povrchu zpočátku nikdo netušil, zda v zasypaném dole vůbec někdo přežil. Horníci se nakonec dostali do kontaktu se záchranáři tím, že bouchali železy do potrubí.
Rychle! Voda stoupá
„Vždycky pětkrát, pak kratičká přestávka a znovu pětkrát. To aby případně věděli, že jsme v páté šachtě,“uvedl Tchu An.
Kontakt byl poprvé navázán 17. ledna, týden po explozi. Po dalších dvou dnech se podařilo vyvrtat dlouhou úzkou šachtu a začala probíhat čilá korespondence. Doslova i obrazně. Dolů proudily potraviny, výživné preparáty, léky a také papír
Znovu se narodil a tužky, zpátky horníci poslali vzkaz, v němž stálo, aby záchranné týmy neustávaly ve svém úsilí.
Bylo to pořádné drama do poslední chvíle. Mezitím totiž kolem uvězněných horníků rychle stoupala hladina spodní vody. Ještě před pár dny si záchranáři mysleli, že horníci budou muset zůstat v podzemí další dva týdny. Naštěstí se ale ukázalo, že akce půjde urychlit, protože zhruba uprostřed byla cesta zablokovaná jen částečně.
„V neděli zničehonic velký kus zeminy blokující šachtu spadl na její dno,“řekl partajnímu listu Global Times vedoucí záchranářů Tu Ping-ťien.
Případ měl i dohru mezi „papaláši“. Stál místo starostu města i místního šéfa komunistické strany – havárii v dole totiž nahlásili „výš“ až s třicetihodinovým zpožděním. Příčiny exploze se stále vyšetřují.
Navzdory nynějšímu „zázraku“dál přetrvávají otázky ohledně bezpečnosti dolů. K haváriím s vysokými počty obětí v Číně totiž stále dochází až příliš často. Donedávna v tamních dolech v průměru každý rok zemřelo kolem pěti tisíc lidí. Loni došlo v souvislosti s těžbou „pouze“k 573 úmrtím, což úřady považují za úspěch daný zvýšeným důrazem na bezpečnost práce a uzavřením řady malých dolů s roční produkcí nižší než 300 000 tun.
Faktem je, že takto zdlouhavé a nákladné záchranné operace, jako ta nynější v Jen-tchaji, jsou v Číně relativně nové. Možná jsou počátkem nového trendu, který nyní Tchu Anovi, Wang Kchangovi a jeho kolegům zachránil život.