Nesuďme online výuku podle nouzového stavu
Oceněná pedagožka zdůrazňuje, že online vzdělávání není vhodné pro každého, ale mnohem lépe než při prezenční výuce se mohou projevit třeba introverti.
Cenu ministra školství za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole za rok 2020 získala letos Jana Vejvodová z Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni. Odbornice na distanční vzdělávání, která se už od 90. let zabývá možnostmi efektivního využívání technologií ve výuce. Když v roce 2003 vzniklo na univerzitě v Plzni Centrum počítačové podpory vzdělávání, dostala nabídku, aby se věnovala metodice e-learningu. „Bude to dvacet let, kdy jsem si na vlastní kůži vyzkoušela, co to znamená, být studentkou online kurzu. Bezprostředně poté jsem začala vytvářet vlastní kurzy a vyučovat v nich a na základě získaných zkušeností jsem pak pracovala na metodikách pro autory i vyučující online kurzů,“říká.
Jak hodnotíte úroveň současné distanční výuky v Česku?
Otázka je, kterou distanční výuku máte na mysli. Nouzovou distanční výuku, do které vyučující vstoupili ze dne na den a museli co nejrychleji hledat vhodné cesty, aniž měli s tímto typem vzdělávání předchozí zkušenosti, nebo skutečné distanční vzdělávání, které vede kvalitně proškolený vyučující, dobře se orientující v technických možnostech online výuky a psychologických a didaktických aspektech online vzdělávání? Distanční vzdělávání a jeho účinnost bychom neměli hodnotit podle nouzového stavu.
Dobře, ale loni se online vzdělávání v Česku rozběhlo v důsledku omezení kvůli koronavirové krizi a nouzovému stavu ve velké míře. Vnímala jste například, že někde něco třeba i zbytečně drhlo nebo vůbec nefungovalo?
Každý začátek je těžký. Je jasné, že k problémům nutně muselo docházet. Pro řadu vyučujících to byly první pokusy o kontakt se studenty či žáky na dálku, snažili se zapojit technologie, s nimiž se sami seznámili předchozí den. Učitelé i žáci měli různé podmínky. Dnes už víme, že nouzové distanční vzdělávání zvládá v České republice většina vyučujících, žáků i studentů, ale způsob jeho realizace, kvalita i výsledky jsou značně různorodé. Hodně záleží na řediteli školy, na tom, jak jsou učitelé na škole zvyklí spolupracovat a dělit se o své dobré zkušenosti. Situaci jsem sledovala i na sociálních sítích. Bylo skvělé vidět, jak si například členové skupiny Učitelé + na Facebooku radili, jak sdíleli svoje know-how.
Pracovala jste na vytvoření podpůrných metodických materiálů pro zajištění nouzové distanční výuky. Bylo nutné klást na některé aspekty nebo souvislosti mimořádný důraz?
Výuka na dálku je z hlediska přípravy i jejího vedení náročnější než výuka prezenční. Doporučujeme proto učitelům, aby nepřetěžovali síly své ani síly žáků, aby snížili ve srovnání s běžnou výukou objem zadávané práce. Je třeba vzít v úvahu různou vybavenost rodin technologiemi a připravovat aktivity, ze kterých si žáci mohou vybrat podle svých možností. Je vhodné odložit hodnocení známkami a využívat metody formativního hodnocení. Důležité je mít slova pochopení pro žáky i pro jejich rodiče.
Jaká je podle vás nabídka možností on-line vzdělávání v Česku?
Nejbohatší je vzdělávací nabídka on-line platforem komerčních firem, které nabízejí kurzy z nejrůznějších oblastí. Nabídka kurzů univerzit a vysokých škol je pouze omezená; týká se především oblasti celoživotního vzdělávání a kombinované formy studia. Zajímavým, ale ojedinělým počinem jsou Školy Březová. Na lyceu tam lze získat střední odborné vzdělání pouze v dálkové formě vzdělávání, to znamená v řízeném samostudiu spojeném s konzultacemi v rozsahu 200 online konzultačních hodin ve školním roce.
Máte srovnání s vyspělými západními zeměmi?
Mám zkušenosti z mezinárodních projektů, ve kterých jsem byla zapojena, i z účasti na mezinárodních konferencích zaměřených na distanční vzdělávání. V posledních letech to byly konference v Kanadě, ve Španělsku, ve Velké Británii a v Irsku. Myslím, že v oblasti metodiky online vzdělávání se nemáme za co stydět. V západních zemích je však nabídka možností online vzdělávání širší, univerzity se mnohem více orientují v nabídce distančních studijních programů na lidi středního a staršího věku.
Čím by se dala úroveň distanční výuky v Česku zlepšit?
Za důležité považuji jak kvalitní vzdělávání učitelů, tak investice do hardwaru a softwaru. Konkrétními příklady toho, jak ke zvýšení úrovně distanční výuky přispívá oddělení Celoživotní a distanční vzdělávání Západočeské univerzity, jsou kurzy vysokoškolské pedagogiky, webináře o distanční výuce, série článků Příklady dobré praxe on-line výuky na univerzitě i velké množství individuálních konzultací k distančním aktivitám jednotlivých vyučujících a studentů. Výborné vzdělávací aktivity pro učitele základních a středních škol organizuje v projektu Systém podpory rozvoje základních a středních škol Národní pedagogický institut ČR.
Domníváte se, že systém on-line vzdělávání je naprosto plnohodnotná alternativa dosud běžné formy vzdělávání ve školách?
Nemyslím si, že by to byla vhodná alternativa pro žáky mladšího školního věku. Pokud však bude chtít vystudovat českou střední školu špičkový sportovec žijící a trénující v zahraničí, proč by se nemohl přihlásit ke studiu na lyceu v Březové, kde lze vystudovat distančně?
Připouštíte, že výuka na dálku má nějakou slabinu?
Samozřejmě. Z šetření České školní inspekce vyplynulo, že přibližně v tisícovce škol třetina žáků s učiteli nekomunikuje online a zhruba ve sto školách není do online distančního vzdělávání vůbec zapojena více než polovina žáků. Důvodem je nejčastěji to, že nemají přístup k počítači a chybí jim připojení, ale také sociální vyloučení, na druhém stupni pak nízká motivace.
Je podle vás distanční výuka vhodná obecně pro kohokoliv?
To si rozhodně nemyslím. V současné době s kolegy z pedagogické fakulty pracujeme v projektu, jehož cílem je zjistit faktory, které ovlivňují žáky, kteří jsou z hlediska distanční výuky „rizikoví“. Ukazuje se však i výrazná skupina žáků, kterým distanční výuka vyhovuje. Ze zkušenosti s výukou dospělých vím, že mnohem lépe než při prezenční výuce se mají možnost projevit introvertní studenti. Mají-li například dostatečný čas na to, aby si řešený problém mohli důkladně promyslet a vyjádřit se k němu písemnou formou, je výsledek velmi překvapující.
Školila jste učitele univerzit a vysokých škol v metodice online vzdělávání. Setkala jste se při tom s něčím, co vás v jejich přístupu nebo postojích zarazilo, překvapilo?
V prvních vlnách školení jsem se setkávala výhradně s motivovanými vysokoškolskými učiteli, kteří se do kurzů hlásili proto, že je tato nová oblast vzdělávání velmi zajímala, a sami hledali cesty, jak učit v online kurzech efektivně. Rezervovanější přístup projevovali ti, které do kurzu přihlásil nadřízený. Pracovat s takovými účastníky kurzů je velká výzva. Jedině praktické zaměření vzdělávacího kurzu a možnost ověřit si účinnost metod v praxi mohou počáteční skepsi a nedůvěru odstranit.
Vaše nominace na udělení ceny ministra školství vzešla od zástupců studentské komory. Znamená to, že máte se studenty nadstandardně dobré vztahy například i proto, že mladým lidem distanční vzdělávání vyhovuje?
Doufám, že to není jen proto. Dobré vztahy učitele a studentů přece nemohou záviset na tom, zda se učí prezenčně, či distančně. V online výuce je však vytvoření přátelského vztahu mezi učitelem a studenty obzvlášť důležité. Když se vytratí lidská dimenze, může student ztratit zájem. Když naopak mají studenti k učiteli důvěru, nemají zábrany zeptat se na to, čemu nerozumějí, a pokládají i jiné otázky. A to je vlastně podstatou studia. Ceny ministra školství si nesmírně vážím. Tou největší odměnou však pro mě jsou krásné komentáře mých bývalých studentů na sociálních sítích a zprávy, které od nich v souvislosti s udělením ceny dostávám.