Maturity jako za války
Zvažované změny zkoušek připomínají maturity za protektorátu. Také tehdy pedagogové rozsah testovaných znalostí zredukovali. Kvůli epidemii ale maturity ještě nikdo neupravoval.
Maturitní zkoušku měla Tatjána Mathonová z matematiky a geometrie, češtiny, francouzštiny a němčiny. „Kromě němčiny jsem dostala za jedna, z němčiny za dvě. Byl takový úzus, že Čech za jedna dostat nemohl. Přítomný zkušební komisař mi položil z němčiny i otázku na mládí a dílo Adolfa Hitlera. Po maturitě jsem samozřejmě nemohla myslet na další studia,“vzpomínala zakončení studií ve smíchovském gymnáziu za protektorátu Mathonová, která zemřela před pěti lety. I když za války školy zkoušku o některé předměty rozšířily, značnou část studijní látky naopak zjednodušily. A o něčem podobném je řeč i nyní.
PRAHA Jak ulehčí maturantům?
Ministr školství Robert Plaga (ANO) v pondělí ohlásil, že ve druhé polovině týdne oznámí změny maturitních zkoušek. Chce zohlednit, že se studenti nemohou na zkoušku řádně připravit. Souvisí to hlavně s přechodem
Vyšší princip na distanční výuku, která se v minulém školním roce týkala druhého pololetí a v tom aktuálním velké části prvního pololetí. I když je online vzdělávání už zaběhnuté, podle mnohých pedagogů nemůže být ani řeč o tom, že by střední školy běžely s výukou ve stejném tempu, jako před covidem.
Navzdory možné redukci zkoušené látky však mnoho dalších analogií s válkou nenajdeme. Ani maturanti, kteří letos propadnou, si neodnesou tak hrozivé vzpomínky, jako středoškolačka Tatjána, která absolvovala za protektorátu. „V červnu 1942 naši profesoři dostali doporučení nenechat odmaturovat Alenu Vančurovou, dceru spisovatele Vladislava Vančury popraveného nacisty 1. června. Zkoušky ji přesto nechali složit, což od nich byla v kontextu doby obrovská odvaha,“zavzpomínala před několika lety Mathonová.
Podpora ze strany pedagogů však nebyla v případě Vančurovy dcery ani zdaleka ojedinělá. Potvrzuje to Jiří Pokorný z katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Oba jeho rodiče shodou okolností také během 2. světové války maturovali.
„Najednou se vzedmula ohromná vlna solidarity mezi vyučujícími a jejich studenty. A něco podobného samozřejmě za první republiky nebylo, protože před válkou se zkoušelo opravdu velice přísně. Maturita byla dlouho velmi náročnou zkouškou, zatímco za války se profesoři i předseda komise snažili, jak jen to šlo, studentům pomáhat,“vysvětluje Pokorný. Ze všech českých škol však byli během války vyloučeni židovští studenti, kteří směli navštěvovat jen židovské školy.
V okamžiku, kdy byly zavřené vysoké školy, bylo velmi důležité alespoň dokončit středoškolské vzdělání. „Šlo hlavně o to, aby byl po válce pro všechny umožněn co nejplynulejší přechod na vysokou školu,“popisuje profesor z pedagogické fakulty. I přes všemožné snahy se však občas maturity zkomplikovaly kvůli zmíněnému germánskému jazyku. „Mohlo se stát, že dorazil inspektor, který kontroloval zkoušky z němčiny, což bylo celkem zlé. Často totiž šlo o lidi, kteří plnili příkazy shora s velkou chutí,“dodává Pokorný.
Úpravy zkoušky ve válce nebyly ani zdaleka jediné. Podle Karla Rýdla z Univerzity Pardubice prošly za dobu své existence maturity celou řadou změn. „Jako ukončení nově zřízených osmiletých gymnázií byly stanoveny Exner-Bonitzovou reformou v roce 1849 a první maturity se konaly až začátkem 50. let 19. století. Maturita byla jednotná obsahově a formou do osmi předmětů s ústní a písemnou částí. Trvala zhruba od poloviny června do poloviny července. Otázky formulovali učitelé předmětů a schvaloval ředitel školy,“vysvětluje pardubický univerzitní pedagog a připomíná, že některá později přijatá pravidla vydržela celá desetiletí.
„Také studium na Učitelských ústavech končilo náročnou maturitou – teoretickou i praktickou, písemnou i ústní. Absolventi ale nesměli v letech 1870–1948 na vysoké školy, aby nemohli změnit obor a zůstali ve školství,“popisuje Rýdl. Samotná náročnost maturitní zkoušky se podle něj v minulosti často měnila. Většinou to však vycházelo z politické dohody.
„Tím myslím například 50. a 70. léta minulého století. Nikdy se však maturity neměnily ze zdravotních důvodů či kvůli epidemii,“dodává vysokoškolský profesor.
Maturita jako VŠ
Ani Pokorný z pražské pedagogické fakulty nevidí důvod ke zjednodušování maturitní zkoušky, a už vůbec nezastává názor, že místo biflování si dnes může každý vyhledat potřebné informace na internetu.
„Závislost na informacích z internetu není ideální už proto, že internet se vám do značné míry přizpůsobuje. To, co vyhledáte, je automaticky deformováno podle vašich zájmů a preferencí. V 19. století měla maturitní zkouška obrovskou prestiž. Dala se srovnat s vysokou školou a na vojně se pak absolventi středních škol automaticky stávali čekateli důstojnických hodností,“dodává Pokorný.
A potvrzuje současný trend z celé západní Evropy. Počty silně motivovaných studentů, ochotných věnovat dlouhé hodiny studiu náročných předmětů, se snižují. „Měli bychom se však podívat i mimo Evropu. Někde jsem četl, jak si Číňané mnou ruce, že se u nás standardy ve vzdělání neustále zmenšují. Oni se radují, protože pro ně už nebudeme znamenat žádnou konkurenci,“dodává pedagog z Univerzity Karlovy.
– s přispěním Jana Bohaty