Jeruzalém: covidové ticho
Svaté město tří náboženství je neobvykle tiché, prázdné, na to zde nejsou zvyklí
„Vydržíme už jen pár měsíců,“oznámil mi Muhammad, který má malý obchod se suvenýry u Jaffské brány, hned kousek za hradbami. Jen chvíli se usmíval, to když si myslel, že si jdu něco koupit. Staré město v Jeruzalémě, kde je zpravidla hlava na hlavě, je od vypuknutí epidemie koronaviru tiché.
Bývaly doby, kdy sem přijelo až tři a půl milionu lidí ročně. Pokaždé, když jsem byla v Jeruzalémě, byl na Křížové cestě nával. Až koronavirus ji vylidnil. Turisté kvůli epidemii do Izraele už skoro rok nesmí a Jeruzalém proto neožil ani loni před Vánocemi, kdy biblická místa lákají mnohé křesťanské poutníky a Izrael na chvíli vystoupil z řetězce svých lockdownů.
Koncem loňského roku byla ve starém Jeruzalémě místa, kde jsem nepotkala vůbec nikoho. Na celé Via Dolorosa bylo odhadem asi sedmdesát lidí. Většinou prodavači, kteří seděli před svými krámky a zírali do prázdna. Co kdyby se nějaký turista zázrakem ukázal. Pravda, nějací tu byli. Izraelci ve dvou malých skupinkách s průvodcem, který jim vyprávěl příběh o Ježíšovi. Vlastní postřeh jen tak na okraj: izraelský Žid ví o křesťanství víc než mnohý křesťanský Evropan o judaismu.
JERUZALÉM Stát mi nepomůže
Zpátky do Starého města. První zastavení je za branou, je zamčená. To druhé je osiřelé. O kus dál sedí před obchodem s občerstvením arabský prodavač a nepřítomně hledí před sebe. Dávám se s ním do řeči. Angličtinou moc nevládne, radši si povídá hebrejsky. „Žádný další byznys nemám, jen tenhle obchod,“říká. Za jeho zády je vidět, že zboží moc nedoplňuje. Má teď hlavně nápoje – asi proto, že ty se jen tak nekazí. „Nevím, co budu dělat, pokud turisté brzy nedorazí, žádnou pomoc od státu nedostávám,“dodává. To Muhammad u Jaffské brány o finanční pomoci mluvil, i když říkal, že mu nestačí. I proto, že prostory pro svůj krámek si musí pronajímat.
U druhého zastavení je ještě otevřený obchod s dekoracemi, které si nesmím vyfotit. Jinak jsou mnohde rolety stažené. Tak je to skoro v celém Starém městě, někde se snaží prodávat, jinde to vzdali. Rakouský poutní hospic, proslulý svým štrúdlem, byl otevřený. Dalo
Zeď nářků neboli Západní zeď se vyjít na střechu a pokochat se Jeruzalémem pěkně z výšky. Kavárna byla zavřená kvůli epidemickým opatřením. Využili toho k rekonstrukci. Avšak na jejich štrúdl je i koronavirus krátký, zákusek se s kávou do kelímku dal koupit u vchodu do budovy u provizorního pultu. Samozřejmě hned vedle něj nechyběla dezinfekce na ruce.
Míjím páté zastavení. Je tu v kameni otisk Ježíšovy ruky, tedy spíš rukou těch, kdo po Ježíšovi udělali totéž. Pán přede mnou na hygienická doporučení nedbá, také přiloží ruku.
Procházím dál Muslimskou čtvrtí k Chrámu Božího hrobu. Po cestě míjím prodavače, kteří opustili své krámky a vybavují se ve skupince. O zboží se nebojí, koronavirus zřejmě z Jeruzaléma vyhnal zloděje.
V jedné části se cesta zúží, jsou tu arabské krámky se vším možným a dav lidí. Asi třicet metrů, kdy je možné pocítit, jak to vypadalo před koronavirem. Pravda, tehdy tu bylo lidí ještě víc. Nedalo se skoro projít, teď byl spíš problém udržet si doporučený dvoumetrový odstup.
Křížovou cestu není možné dojít až do konce, poslední zastavení jsou v Chrámu Božího hrobu a ten
Chrám Božího hrobu byl také zavřený. Na náměstí bylo pár lidí, u brány asi čtyři, dva vypadali, že se modlí – aspoň venku. Ostatně většina památek v Jeruzalémě je zavřená, stejně tak i jiné kostely a synagogy. Někde se dalo vejít spolu s řemeslníky. Vypadá to, že na Křížové cestě se rozhodli, že období bez turistů využijí k úklidu a rekonstrukci. I jinde ve Starém městě to bylo podobné. Prostranství
před Zdí nářků bylo také téměř osiřelé ve srovnání s tím, jak vypadalo třeba ještě před dvěma lety. Kolik se tu sešlo lidí, těžko říct. Nebylo vidět přes provizorní bariéry a stany, které od sebe oddělují věřící. U samotné Zdi nářků, nejposvátnějšího místa Židů, se tísnilo několik žen, ale jen v jedné řadě. Mnohé kapsle pro modlitby byly prázdné anebo v nich bylo jen pár lidí.
Otisk ruky Ježíše
Co se nezměnilo, jsou bezpečnostní kontroly při vstupu na prostranství u Zdi nářků. Už jsem zapomněla, jestli nám při kontrole obsahu batohu a průchodem přes bezpečnostní rám měřili i teplotu. Na mnoha místech v Izraeli totiž bezpečákům k detektorům kovů přidali do rukou i digitální teploměry.
Zachránil nás internet
Zpátky k Jaffské bráně. Arménská čtvrť vždycky patřívala k těm klidnějším, ale před Vánocemi tu nebyl vůbec nikdo. Jen nahoře na hradbách se někdo procházel. Krámky s arménskou keramikou zůstaly otevřené. V jednom nabízeli značnou slevu za nákup. Kolik ale doopravdy? Na keramických mísách chyběly cenovky. Avšak o kus dál, v ulici Arménských patriarchů je další krámek, „Vicova arménská keramika“. Jedno z mála míst v Jeruzalémě, kde si na koronavirovou ránu nestěžují. Arménský umělec Vic totiž je známý i ve světě. „Ano, je to nepříjemné, ale rozjeli jsme více prodej přes internet,“říká mi, když si prohlížím jeho keramická díla. „Díky internetu nejsme na turistech tolik závislí,“dodává.
Vypadá to, že nejvíce koronakrize dolehla na obchodníky se suvenýry, cetkami a občerstvením. Rok skoro vydrželi, snad to ještě pár měsíců zvládnou. Izrael už naočkoval 2,8 milionu lidí, ale počty nakažených neklesají – nárůst se drží kolem 7 000 denně. Nejnověji se hranice zavřely úplně, skoro neprodyšně. Už od začátku ledna přitom platí další lockdown, kdy jsou obchody zavřené a na výlet do Jeruzaléma nemohou ani sami Izraelci. Premiér Netanjahu slibuje proočkovanost do konce března, pak se uvidí. Už teď se ale mluví o tom, že hranice se otevřou jen těm turistům, kteří budou proti koronaviru očkovaní.