Bitva o Měsíc: USA versus Čína
Kam kráčí světová kosmonautika v roce 60. výročí prvního člověka ve vesmíru? Gagarinovo rodné Rusko už vypadlo ze špičky závodů o kosmos. Dvojici hlavních vesmírných rivalů dnes tvoří Čína a USA. A pole, na němž se utkají, se jmenuje Měsíc.
Rok 2020 byl silně ovlivněn pandemií koronaviru. Ale pro kosmonautiku, navzdory tomuto faktu, byl naopak jedním z nejpovedenějších v historii. Počet kosmických startů se přehoupl přes stovku a povedly se i výzkumné výpravy. Pokud se však na statistiky podíváme podrobněji, mnohé nám napoví, jak se vedlo jednotlivým velmocem.
Na první pohled je jasně viditelná čínská dominance, které dokáže konkurovat pouze dravost americké soukromé společnosti SpaceX. Ona převaha není náhodná. Čínský vesmírný program byl totiž zahájen později. Konkrétně v 60. letech minulého století a měl především strategický a obranný význam. Jednoduše řečeno – země draka potřebovala vlastní raketový nosič jaderných hlavic. Lepšící se ekonomická situace země i nové politické uspořádání světa po skončení studené války umožnilo vedení uvolnit otěže a více se soustředit i na průzkumné mise.
Čína: vize a plán
Čína postupem času dohání své kosmické rivaly a v lecčem už je dokonce předhání. Na konci roku 2020 stihla dopravit vzorky z Měsíce zpět na Zem, což se nikomu nepovedlo dlouhých 44 let! Buduje se síť meteorologických a navigačních družic zaručujících zemi nezávislost. Na tom všem je však nejdůležitější vize. Oproti ostatním kosmickým velmocem má totiž Čína jasný, dlouhodobý plán, v rámci kterého plní postupně jednotlivé cíle a mění se toho jen velmi málo.
To třeba v USA se mění směřování kosmonautiky po každé výměně prezidenta, což z dlouhodobého hlediska rozhodně technologickému rozvoji v oblasti neprospívá. Například Barack Obama zrušil ambiciózní plány jeho předchůdce na návrat Američanů na Měsíc a dal přednost rozvoji v oblasti pozorování Země a investování do soukromých subjektů. To se USA sice nakonec vyplatilo, protože díky tomu soukromé společnosti jako SpaceX měly peníze na vývoj svých opětovně použitelných raket, ale na druhou stranu to velmi zpomalilo rozvoj infrastruktury pro návrat na Měsíc.
Další prezident, Donald Trump, se to rozhodl napravit a za jeho vládnutí se podařilo rozeběhnout nástupce lunárního programu Apollo–Artemis. Cíl je jasný, návrat člověka na Měsíc, jenže tentokrát to nemají být pouze krátké návštěvy, ale snaha o to, vybudovat na jeho povrchu základnu. Pomoci mají i soukromé subjekty a nová kosmická laboratoř Gateway v blízkosti naší přirozené družice. Jenže program se potýká s celou řadou problémů, kvůli kterým dochází k neustálým odkladům a navyšování nákladů. Termín v roce 2024 se téměř s jistotou nestihne.
Pozemšťan Biden
Navíc teď nastoupil do úřadu prezident Joe Biden, o kterém je známo, že kosmickému programu příliš nefandí – a není tedy jisté, jak se k cílům NASA postaví. Osobně bych očekával spíše snížení rozpočtu NASA a další nepříjemné odklady. Nicméně Čína je za ta léta stále konzistentní a cíl vyslat své zástupce na Měsíc postupně plní podle předem určeného harmonogramu. Pokud by došlo k výraznému zdržení programu Artemis, je dokonce možné, že Číňané přistanou ještě před Američany.
Určitě se ale vyplatí sledovat počínání soukromých společností. Především pak SpaceX amerického podnikatele a vizionáře Elona Muska nebo Blue Origin Jeffa Bezose. První jmenovaná buduje na oběžné dráze kontroverzní mega síť Starlink pro globální pokrytí Země internetem, což má zaručit 12 tisíc družic. Druhá jmenovaná společnost se o méně početnou síť pokusí později. Obě firmy také spolupracují s NASA na návratu na Měsíc.
Tím nejzásadnějším přínosem je ovšem snižování cen za vynesení jednoho kilogramu do kosmu a zpřístupnění služeb mnohem širšímu okruhu klientů. Postupně si tak mohou dovolit svůj náklad posílat na oběžnou dráhu i nejrůznější univerzity a menší výzkumná střediska. Celkově na celém světě právě teď paralelně běží stovky soukromých projektů na vývoj malých nosičů, a protože se očekává narůstající konkurence, lze předpokládat, že dojde i ke slučování velkých gigantů v tomto sektoru, a to zejména v USA.
Zašlá ruská sláva
Tak trochu stranou stojí Rusko, kterému nelze upřít vlastní invenci, ale zároveň se v posledních letech vytrácí jasný a srozumitelný cíl. Podle neustálého přívalu nových oznámení by chtěla země pod vládou Vladimira Putina zvládnout v kosmonautice prakticky vše, ale nic není schopna dotáhnout do nějakého smysluplného konce. Největší země světa by se ráda zapojila do výstavby stanice Gateway u Měsíce, ale nemá toho NASA mnoho co nabídnout. Od roku 2005 vyvíjejí pilotovanou kosmickou loď, a stále není ani zdaleka hotová. Stejně jako nový kosmodrom Vostočnyj. Rusko ve vlastní režii slibuje zahájit projekt výstavby měsíční základny, ale ani v tomto ohledu se skutečně mnoho nepodniká. Předvojem má být robotický průzkum v rámci programu Luna-Glob, ale i ten má už mnohaleté zpoždění a chystají se další odklady.
Dále se hovoří o robotickém návratu Ruska na Venuši nebo o komerčních letech na Mezinárodní kosmickou stanici ISS a jakýchsi dalších plánech po skončení její životnosti. To vše jsou projekty, jež Roskosmos a jiné instituce v Rusku směle a slušně prezentují. Ovšem realita je taková, že ruský vesmírný program není zdravý a potýká se se stále narůstajícími problémy. Jsou známy případy korupce a tunelování. V celém sektoru je patrná vysoká míra nesynchronizace. Je to až smutný pohled na kdysi velkou kosmickou velmoc, která postrádá jasný cíl a dobré vedení, a nevypadá to, že by se situace měla v dohledné době významně změnit.
Těžkopádná Evropa
Zajímavá situace je pak v Evropě. Ta se naopak v rámci svého vesmírného programu zaměřuje hlavně na mezinárodní spolupráci. Společně s USA se Evropská kosmická agentura ESA, jejíž součástí je také Česká republika, angažuje v programu Artemis i Gateway. S Čínou společně pracuje na vyslání evropských astronautů na budoucí stanici Tchien-kung 3 (Nebeský palác 3) a s Ruskem například na marsovském vozítku Rosalind Franklin.
To ale není výčet kompletní. Evropa kooperuje i s Japonskem a Indií. Bohužel jasný a dlouhodobý plán chybí i zde. Největší výzvou nastávajících let bude vývoj opětovně použitelné rakety, protože ceny klesají, a pokud si Evropa chce zachovat nezávislost v přístupu do kosmu, bude zvládnutí této technologie nezbytné. Opatrně se tedy rozbíhá program, jehož výsledkem by měl být takový typ nosiče. Ale vše brzdí byrokracie a zdlouhavé procesy administrace. Je to škoda, protože si myslím, že tu je velký potenciál. Možná by pomohl ve vedení skutečný vizionář, který se nebojí více riskovat.
Kroky Číny bedlivě sledují i v Indii nebo v Japonsku, ale na její vesmírný program nestačí ani jedna z obou zemí. V Indii sice probíhá příprava na pilotovaný oblet Země, ale na svého rivala ztrácí roky, ba desítky let. Stejně tak v zemi vycházejícího slunce je kosmický program dlouhodobě podfinancovaný. Uplynulý rok tedy jasně ukázal, že Čína má našlápnuto k přebrání otěží po Rusku. Projevil se i stále narůstající zájem o Měsíc, který možná dost dobře znamená zahájení nových závodů o to, kdo se na jeho povrch vrátí jako první.