Parlamentní potyčky
Lubomír Volný, jenž napadl kolegu ve Sněmovně, má mezi rváči předchůdce
O trestu za mikrofonovou strkanici nezařazeného poslance Lubomíra Volného imunitní výbor rozhodne asi až příští týden. Svou show zákonodárce diváky zaujal, ovšem v porovnání s exhibicemi svých sněmovních předchůdců z 20. let zůstává jen snaživým učněm. Pro tehdejší ostré hochy, jako třeba Jana Haruse, nebyl problém servat se se strážníky, řádit ve Sněmovně, na ulici či kantýně, anebo tramvaji.
Kultovní soudničky Karla Poláčka a pestré figurky z rázovitého Žižkova, Holešovic či Libně? Nikoli, jde o protokoly imunitního výboru. A jejich hrdinou není nešťastný lakýrník, který „utrhl“24 „plzní“a čtyři „štoky“, neboli kořalky, načež sklouzl na šikmou plochu, ale komunistický poslanec Jan Harus.
Hlučný tábor lidu se odehrával večer 23. července 1926 v malostranské Šeříkové ulici u maďarského vyslanectví. V Pešti probíhal proces s komunistou Mátyásem Rákosim a aktivisté KSČ v centru Prahy jej vyrazili internacionálně podpořit.
Bylo u toho hodně kraválu, Stráž bezpečnosti se rozhodla pozdvižení
MALÁ STRANA
Vznětlivý soudruh udělat přítrž a začala zástup rozhánět. „Když došlo k zatýkání osob výzvy stráže neposlechnuvších, poslanec Harus vmísil se v úřední výkon, ranil nadstrážníka Slabého na ruce, třikráte vyrval zatčené z rukou stráže,“shrnuje protokol.
Harus tím však program dne nevyčerpal, Slabému přišel na pomoc strážník Šesták, ale dopadl stejně.
Poslanec ho povalil na dlažbu a ještě mu poničil helmu. „Dej, Jendo, dacanovi, dej,“povzbuzoval kolegu z partaje i sněmovních lavic Čeněk Hruška.
Zemský soud v Praze v Harusově vystoupení spatřoval celý věnec deliktů – od zločinu veřejného násilí po přestupek proti právu shromažďovacímu. Z malostranského komisařství mířilo i udání na Hrušku, a to přestupek, postihující „ty, kdo při shluknutí neuposlechnou úředníka nebo stráže“. „Poněvadž čin poslance Haruse nemůže býti považován za takový, na který se vztahovala poslanecká imunita, navrhuje imunitní výbor, aby pro uvedené delikty k trestnímu stíhání vydán byl,“rozhodl předseda imunitního výboru, národní demokrat Vilém Votruba. Hruška stíhání unikl.
Harus si vedl mimořádně čile i v konkurenci dalších poslanců, často řešených pro rozličná přestoupení zákonů, od přestupků shromažďovacích, zločinů urážek tiskem až třeba po defraudaci. Se státní policií se však Harus zvlášť nesnášel.
„Vyštuchaný“agent
„Špicli ven, křičel a vyštuchal ho ven ze schůze na ulici,“popsal protokol, který do Sněmovny dorazil od Krajského soudu v Brně. Tentokrát na Harusovy pěsti narazil policejní agent Jan Čtvrtlík, povinně sledující schůzi rudých, jen pět dní po rvačce na Malé Straně.
Poslanec zasadil Čtvrtlíkovi pár ran. „Následkem poranění Čtvrtlík stal se nezpůsobilým ke službě, a to na nejméně tři dny,“doplnil udání okresní lékař Doležalík. I tentokrát byl imunitní výbor pro vydání. Ale nejen strážníci to neměli s Harusem lehké.
V Kolíně vyrval četníkovi v roce 1927 z rukou prapor, jenž mu předtím zabavil. Kutnohorský krajský soud útok bral jako zločin veřejného násilí. Poslanecká imunita udání přebila. „Vzhledem k tomu , že nedošlo k větším výtržnostem, navrhuje imunitní výbor ke stíhání jej nevydat,“uvedl poslanec za stranu agrární a zpravodaj imunitního výboru Jan Tůma.
Poslanec neměl rád ani průvodčí, od pražských Elektrických podniků na něj mířilo udání k Okresnímu soudu pro přestupky v Praze II. V motorovém voze linky č. 1 průvodčího nazval „slouhou a lokajem“, imunita Haruse ale opět ochránila.
Dnes neobvyklou disciplínou komunistických poslanců se stalo obcházení staveb v Praze a vyvolávání stávek. Hruška to zkusil roku 1927 na stavbě pojišťovny v Bělského třídě (dnes Dukelských hrdinů). Agitoval v kantýně, odkud jej vyhazovali nejprve dělníci, když se zpěčoval, vyvedl jej obvodní inspektor stráže bezpečnosti s asistencí.
Harus podobně operoval na druhém konci Prahy, v Krči. I zde to skončilo strkanicí s policií. Okresní přestupkové soudy ale s žádostí o vydání neuspěly.