Odevzdat fotbalu se
Jak vychovávat fotbalové naděje. Sparťanský kouč Tomáš Hašler o dřině i dětech bez sportu.
Zblízka pozoruje, jak se z nadějných mladíků fotbalové Sparty stávají opory áčka. „Baví mě pomáhat klukům plnit jejich sny. Mým cílem je, aby v základní sestavě nastoupilo jedenáct našich odchovanců,“říká Tomáš Hašler, hlavní kondiční kouč mládeže Sparty a reprezentace do 18 let.
Mohl působit jako kondiční kouč v tenisové akademii v Minneapolise, místo toho před osmi lety kývl na nabídku svého spolužáka z fakulty Davida Holoubka a šel ke sparťanskému dorostu. Opět vzal na milost fotbal, který dlouho hrával, v dresu Slavie Praha si připsal dvanáct prvoligových startů. Teď cepuje nadějné sparťany.
Jak vlastně nyní probíhají tréninky sparťanské mládeže?
Většina kluků má online tréninky a také jim posíláme tréninkové plány. Zahrnují cvičení na rychlost, sílu, koordinaci, práci s míčem i běhání, aby si kluci udrželi kondici.
Ale ne každý má v sobě vůli makat sám, řada hráčů potřebuje kolektiv, partu kluků, srandu.
To potřebujeme všichni. Připravovat se sám je psychicky náročné a ubíjející. Pro kluky je to zkouška sebekázně. Budou ji potřebovat, pokud se fotbalem budou chtít živit. Říkám hráčům, že nyní mohou nad svými vrstevníky hodně získat, nebo hodně ztratit. Byli by sami proti sobě, kdyby tréninkové plány neplnili.
Co je tedy ve vývoji mladého fotbalisty klíčové?
Zaměřujeme se na to, aby hráči měli široký pohybový fond, musí být pohybově dokonalí, všestranní. A také mít zdravý charakter. Kdo tomu nedá všechno, nemá šanci uspět. Ideální je, když hráč přijde na trénink a sám chce dát tréninku sto procent. Nepotřebuje trenéra, který ho do toho nutí a řve na něj. Teď se ale fotbal vyvíjí tak, že už ani toto nestačí.
Jak to?
Hráč musí přijít na trénink, sám chtít makat na sto procent a i hráči kolem něj musí pracovat na sto procent. Pokud ostatní budou dělat cvičení na půl plynu, nebude na něj tlak a nemůže se správně rozvíjet.
Máte za sebou stáže v Chelsea, Ajaxu nebo Salzburgu, v čem jsou největší rozdíly oproti českému prostředí?
Tam hráči v patnácti letech většinou přecházejí do celodenních klubových akademií, kde mají zajištěné ubytování, výuku, stravu a tréninky. Fotbalem tráví až pět hodin denně. Nejen na hřišti, ale i v posilovně nebo sledováním videa. To u nás zatím není, hráči to mají o to těžší a musí se sami donutit pracovat navíc. Dvě hodiny tréninku denně u našich kluků se nemůže vyrovnat těm pěti, co mají mladí hráči v zahraničních akademiích.
Doporučil byste tedy celodenní akademie i u nás?
Určitě, pokud to finanční možnosti klubu dovolí. Když jste někde „zavřený“a proces máte nalinkovaný, je to pro hráče jednodušší.
V Česku fungují regionální akademie.
Jenže ty jsou pro žáky 7., 8. a 9. tříd. Myslím, že věk, kdy je třeba dát fotbalu maximum, je právě mezi 15. až 18. rokem. Odevzdat se v patnácti na tři roky fotbalu je zásadní.
Odevzdat se fotbalu. Co tím myslíte?
Žít a myslet zejména fotbalem. Obětovat mu veškerý volný čas, na tři roky se v hlavě zamknout, myslet jen na školu a fotbal. Pokud nejsou ti kluci fotbalem unaveni z dětství a pořád mají energii, tak stojí za to do toho jít. Až pak budou v osmnácti přecházet do dospělé kategorie, tak sami uvidí, jak na tom jsou. Jestli jsou tak dobří a můžou se dál naplno věnovat fotbalu, nebo se musí zaměřit na jinou profesní cestu a fotbalem si mohou jen přivydělat. A zároveň jim vždy říkám, že ty roky věnované fotbalu nejsou vůbec ztracený čas, naopak. Vlastnosti, které dřinou a tréninkem získají, jsou k nezaplacení.
Třeba?
Cílevědomost, soutěživost, schopnost překonávat překážky. Všechny tyto vlastnosti, které výchovným a vzdělávacím procesem třeba u nás na Spartě získají, pak uplatní v osobní i profesní stránce života.
Jaká je vlastně v současné době kondice dětí?
Čím dál horší. Sportují málo, ani doba tomu nepřeje. Internet, sociální sítě či playstation jsou pro děti velké lákadlo. Ale je spousta dětí, které chtějí sportovat, a spousta rodičů, kteří je vedou ke sportu. Jen jich je míň.
Možná právě proto mají horší kondici, chybí jim spontánní pohyb venku.
Ano, sportují v kroužcích, nebo vůbec. Mrzí mě, že moc sportujících dětí venku nevidím. Přes vánoční svátky jsem se šel projít po okolí a podívat se, jestli děti někde sportují, protože mě to zajímá, a skoro žádné jsem neviděl. Přitom zrovna u nás v Letňanech je možností dost – jsou tam dva atletické areály, dvě hřiště pro hokej s mantinely, pár fotbalových hřišť s basketbalovým košem.
Nyní sice většina dětí do školy nechodí, ale Česká unie sportu dlouhodobě navrhuje zvýšení počtu hodin tělocviku na základních školách, co vy na to?
Jsem vystudovaný učitel tělocviku a udělal bych to hned! Když mají děti tělocvik jednou nebo dvakrát týdně, nemáte moc velkou šanci probudit v nich lásku ke sportu. Pokud jim ukážete, že je normální obden sportovat, tak je velká pravděpodobnost, že si to přenesou i do dospělého života. A předají to zase svým dětem.
Podle analýzy Tomáše Periče z FTVS z dubna 2019 sportují většinou děti z bohatších a vzdělanějších rodin.
To je alibi. Možností je spousta. Otázka je, kolik peněz je pro rodiče moc. Pokud je měsíční členský příspěvek pět set korun, je to moc? Dítě se může věnovat sportu, který ho vychovává k tomu, že je normální překonávat překážky, občas prohrát a že je fajn vyhrát a být úspěšný. To jsou přece skvěle investované peníze.
Pojďme k vám. U mládeže Sparty působíte osm let, jaká byla vaše cesta sem?
Když jsem se již poněkolikáté zranil a věděl, že mě čeká dlouhá rekonvalescence, musel jsem se vydat jinou než hráčskou cestou. Těžce jsem konec kariéry nesl, s fotbalem jsem nechtěl mít nic společného. Manželka je bývalá tenistka, tak jsem dělal čtyři roky kondičního kouče v jednom tenisovém klubu. Měsíc jsem strávil na stáži v akademii Nicka Bollettieriho na Floridě a plánovali jsme s ženou stěhovat se do Minneapolisu, kde jsme měli oba trénovat. To byl rok 2012.
Proč to nedopadlo?
Zavolal David Holoubek, můj spolužák z fakulty a kamarád, jestli bych se nechtěl zase věnovat fotbalu. Byl tehdy trenérem nejstaršího dorostu Sparty a chtěli posílit trenérský tým o kondičního kouče. Byl jsem asi jeden z prvních kondičních trenérů u mládeže v Česku.
Sparťanská akademie je osmou nejlepší v Evropě. Alespoň podle žebříčku UEFA, který porovnává akademie podle toho, jak se jejich absolventi uplatňují v nejvyšších soutěžích. Co za tím podle vás stojí?
Je to zásluha Sparty a všech lidí, kteří se na rozvoji podílejí v čele s panem Hřebíkem, který vede akademii zhruba deset let. Podmínky k práci jsou tu unikátní, není divu, že se tolik našich odchovanců prosadí.
I ve sparťanském áčku je jich nyní dost. Nejvíc se mluví o Adamu Hložkovi, který je ale zrovna zraněný.
To je největší talent za mého působení ve Spartě. Pracovitý, dobře vedený v rodině. Nezažil jsem, že bych ho nabádal k nějakému cvičení a viděl na něm nesouhlas. Útočník, střelec, tank. Zažil jsem ještě Patrika Schicka, to byl také skvělý typ hráče. Všechny fotbalové atributy – kondiční stránku, pohybovou, dovednostní – měl již tehdy na vynikající úrovni.
A jak vidíte Adama Karabce?
Adam je úplně jiný typ hráče než Hložek. Kreativní záložník. Dokáže extrémně rychle vyhodnotit herní situace, i v průběhu pohybu dokáže změnit myšlenku a zvolit tak nečekané řešení akce. Typologicky bych ho přirovnal k Özilovi.
Co Martin Vitík? Čerstvě osmnáctiletý stoper je v áčku Sparty hodně příjemným překvapením.
Možná nejpoctivější hráč, kterého jsem ve Spartě zažil. Nikdy jsem mu nemusel říkat nic navíc, stát nad ním. Když jsme se na něčem domluvili, platilo to. Přidával si, po tréninku šel do posilovny a pak ještě musel jet autobusem domů do Berouna. Přesně věděl, co chce. Je to právě ten typ hráče, který v patnácti dal fotbalu všechno a teď je na skvělé cestě, aby se jím mohl jednou dobře živit. U Víťase se skloubil talent s dřinou a vynikajícím charakterem. A z toho může být něco hodně dobrého.
Komu z hráčů věříte, že se časem prosadí, ačkoli teď je zrovna ve stínu jmen, o kterých jsme mluvili?
Asi Christián Frýdek. V dorosteneckých kategoriích byl považován za obrovský talent. Má jiný somatotyp než Hložek, Schick, Karabec nebo Vitík. To jsou všechno chlapáci, kluci přes 185 centimetrů. Frýďas je menší postavy, cestu bude mít možná delší, ale věřím, že se prosadí. A také třeba Filip Havelka. České Budějovice nejsou zdaleka jeho konečná zastávka.
Staráte se často o zraněné hráče, jak pracujete s jejich frustrací?
Vždycky říkám klukům, kteří jsou dlouhodobě zranění, že je to možnost, jak zlepšit jinou stránku své výkonnosti. Všechno zlé je pro něco dobré. Někteří kluci, jako například Dominik Plechatý, který si před pár lety utrhl křížový vaz, se pak vrátili ještě silnější.
Řešíte s hráči také životosprávu?
Nejen životosprávu. Bavíme se s hráči dennodenně, co je trápí, co kde četli. Současná generace má informací strašně moc a možná to má v tomto ohledu těžší, než jsme měli my. Přijde za mnou kluk, že viděl na Instagramu Cristiana Ronalda, jak dělá to a to cvičení. A já mu musím dát v tu chvíli jasný argument, proč cvičení, které dělá třicetiletý Ronaldo, není pro něj vhodné. No protože je mu teprve patnáct, protože je v úplně jiné fázi vývoje. Dřív trenér řekl: Jdeme dělat tohle a tohle a všichni šli, protože jiné informace neměli. Jasně, cest k úspěchu je spousta, také mám nějakou filozofii.
Povídejte.
Chci vychovat z každého hráče zároveň takového kondičního trenéra. Aby se naučil poznávat a vnímat své tělo, věděl, které cvičení a metody mu pomáhají a jak a proč je důležité regenerovat. Zkrátka aby znal základní tréninkové principy. Tohle se mu v životě nikdy neztratí.
Připravovat se sám je psychicky náročné a ubíjející. Pro kluky je to zkouška sebekázně.
Dřív trenér řekl: Jdeme dělat tohle a tohle a všichni šli, protože jiné informace neměli.
Také hráčům děláte analýzu Inbody, díky níž zjistíte podíl tuku, svalové hmoty či vody v těle.
Měříme to již dětem od přípravek, abychom mohli informovat rodiče a připravit je na růstový spurt. U starších tím kontrolujeme, zda dobře jedí a jestli nám někdo nezačal pít alkohol.
Jak to poznáte?
Podle zvýšeného útrobního, tedy vnitřního tuku. Alkohol je jedním z důvodů, proč je vnitřní tuk vysoký. Využíváme to pak k úpravě jídelníčku. Dnešní generaci musíte všechno vysvětlit, přesvědčit je. Když vidí černé na bílém, že mají snížit podíl tuku, tak je snáz přesvědčíte. Máme tu brankáře, který díky pravidelnému testování a výsledkům shodil deset kilo a osm procent tuku. Možná mu to i zachránilo kariéru.
A povězte, nelákal by vás přesun k dospělému fotbalu?
Ne, vysnil jsem si, co chci dělat, a věnuji se tomu. Moje práce je pestrá, mám na starosti jak výchovu malých dětí, tak práci s téměř dospělými kluky. Sám jsem byl mladý fotbalista a vím, jak je důležité, když vás někdo dobře vede. Baví mě pomáhat jim plnit jejich sny. Že budou jednou hrát za áčko. Na Letné. Snad se mi jednou splní můj cíl, se kterým chodím do práce.
A to?
Že jednou nastoupí v základní sestavě jedenáct našich odchovanců.