Návrat krále

Silničářské kempy i závody mu covid ruší, ale Zdeněk Štybar má náhradní plán. V terénu.

Vletech 2010, 2011 a 2014 byl králem terénu. Po sedmileté odmlce se Zdeněk Štybar na světový šampionát cyklokrosařů vrací, zítra (start v 15.10) vyrazí na trať v belgickém Ostende. Pětatřicetiletý profesionál silničářské stáje Quick-Step, vítěz etap na Tour i Vueltě, dotáhl až do konce zpočátku bláznivý nápad, který se mu před měsícem zrodil v hlavě.

mistra světa má v cyklokrosové kategorii Elite, dva z té do 23 let.

Letos nemáte v terénu ani jeden start. Jaký pocit ve teď ve vás převládá? Natěšení, nebo obava?

Nadšení, že po sedmi letech zase mohu jet mistrovství světa. Najednou se mi obnovují vzpomínky. Jako bych se vrátil zpět do časů, kdy jsem se zabýval jen cyklokrosem.

A třikrát jste šampionát vyhrál.

No, letos si asi statistiku moc nevylepším. Třinácté místo z Koksijde 2012 bylo zatím na mistrovství můj nejhorší výsledek. Rád bych ten závod slušně objel. Ale obrovským problémem bude pro mě už start.

Protože nemáte vyjeté body a pojedete z poslední pozice?

Ano. Jsou tam hned krátký mostík a zatáčka, do které se vejde maximálně jeden závodník. Potom se najíždí do písku, kde určitě někdo lehne. Takže se to přede mnou ucpe a asi už v 1. kole ztratím hodně času. Ale s tím musím počítat.

Na jaké umístění se reálně cítíte?

Někde mezi 3. a 20. místem mě, doufám, najdete. První dvě místa jsou obsazená. A ti, co skončí za dvacítkou, bývají o kolo zpět.

Očekává se bitva velikánů Mathieu van der Poel versus Wout van Aert. Tipněte si, kdo vyhraje?

Tady v Belgii samozřejmě píší, že van Aert. Já jsem kamarád Mathieua, proto věřím jemu. Myslím, že se rozhodne tak kolo a půl před cílem, kdy jeden z nich udělá z únavy na písku chybu.

Co vám van der Poel řekl, když jste se odhodlal startovat?

a že bych to mohl spojit. Začal jsem se tedy u českého týmu vyptávat na možnost startu.

Věřil jste, že vás nominují i bez jakéhokoliv cyklokrosového výsledku v této sezoně?

Na to jsem se hned trenéra Petra Dlaska ptal, jaký je v týmu přetlak. Rozhodně jsem nechtěl nikomu vzít místo. Ale řekl mi, že asi pojede jen Boroš a že místo pro mě má.

Vaši šéfové ve stáji Quick-Step neprotestovali?

Tam to bylo 50 na 50. Jedni říkali, ať jedu, další mi radili, ať se na to radši vykašlu. Byl jsem proto na vážkách, přestože jsem cítil, že bych moc rád startoval. Tak jsem nechal rozhodnutí na Patrickovi Lefeverovi (manažerovi týmu). Napsal jsem mu a Patrick odepsal: Jestli chceš, můžeš jet.

Teď se jen nesmíte zranit, aby vám nevyčinil.

To je jasné, ale i kdybych spadnul, tak snad do měkkého.

Povězte, co je pro vás na cyklokrosu nejkrásnější?

Ta domácká, rodinná atmosféra. Všichni kolem týmů se znají. A ti belgičtí fanoušci! Zákaz diváků nás o ně letos připraví, jinak by tam bylo až 60 tisíc lidí. Jedete a cítíte permanentní smrad z kombinace hranolek, piva a doutníků. Už ráno, když přijedete autem do areálu, všude jsou mraky lidí, je to takový cirkus, co vám dodává energii.

A co je na cyklokrosu nejtěžší?

Ta hodina, kdy jedete na doraz, furt přes limit. Speciálně v Ostende, kde vám jízda po písečných úsecích bere tolik energie. Vyjedete z písku doslova na šrot. Most má na trati stoupání 21 procent a po něm se zase mačkáte v technických zatáčkách. Je to hodina bolesti.

Z těch, které jste v terénu prožil, nejraději vzpomínáte...

... na Tábor 2010! Vždycky to bude Tábor! Tak dlouho jsem se tehdy na to mistrovství chystal. Po té louce jsme chodili s Radkem Šimůnkem dva roky dopředu a já mu říkal: Chci, aby tu udělali co nejtvrdší trať, ať vyhraje ten nejlepší. V přípravě jsem pak běhal schody, až jsem z toho byl popravený, v závodě jsem po startu píchl galusku, domácí diváci byli úžasní

a já měl zlato.

Co jste si pomyslel po vašem posledním titulu v Hoogerheide 2014, když už jste byl tři roky silničářem. Řekl jste si: Pořád to dokážu?

I tehdy jsem startoval tak trochu nečekaně, ale trať mi sedla. Vyhrát i nad Svenem Nysem, který měl předtím skvělou sezonu, mi dodalo spoustu sebevědomí. Jenže tou dobou jsem ještě každou zimu nějaké cyklokrosy jezdil. Teď už je beru vážně jen okrajově. Nemám prostor na přípravu a s přibývajícími lety ztrácím výbušnost. Ale i tak si ho v neděli určitě užiju.

Následující silniční sezona pak bude od začátku problematická, kvůli covidu se opět ruší závody. Naučil jste se žít s nejistotou?

Někde mezi 3. a 20. místem mě, doufám, najdete. První dvě místa jsou obsazená. A ti za dvacítkou bývají o kolo zpět.

Zrušili už závody Kolem Algarve a Murcie a teď odložili i Valencii. Ještě že jedu cyklokrosový šampionát, aspoň mám teď nějaký cíl před sebou a tohle období snáz překlenu. Potom poletím na Mallorku a budu tam dál trénovat, jen zatím nevím, na co, možná až na první klasiky. Pocity, že forma je dobrá, ale žádné závody nejsou, jsou demotivující. Tím už jsme si prošli loni na jaře.