Hospoda pro nedotknutelné
Liberecká restaurace má přes zákaz v době koronaviru otevřeno pro hosty. Na jídlo tam chodí místní smetánka. Premiér si povolává policejního prezidenta
Je večer, tma a na parkoviště před restaurací a penzionem Bílý mlýn v Liberci se sjíždí jedno luxusní auto s protekční espézetkou za druhým. BMW, audi, mercedesy, porsche nebo Range Rovery. Přijíždí další a další auta, taxíky.
Všichni míří dovnitř domu, který zdánlivě vypadá potemnělý. Ve skutečnosti před chvílí personál restaurace zalepil všechna okna odrazovými fóliemi připomínajícími alobal, aby nebylo vidět dovnitř. Důkladně každé okno, každou skleněnou tabulku, růžek či škvíru.
Uvnitř se koná večírek vlivných libereckých podnikatelů, sportovců, zákulisních hráčů. Ti všichni sem běžně chodí i přes den. Restaurace navzdory nejpřísnějším opatřením normálně funguje – usadíte se ke stolu, obslouží vás a zkasírují. Denně je tu plno, bez rezervace si nesednete. Platí tu jednoduché pravidlo: kdyby se někdo ptal, jste hoteloví hosté ubytovaní v jednom z šesti pokojů.
Reportéři MF DNES zmapovali fungování restaurace, která obchází vládní nařízení, i večírek vlivných v pátek v noci. Přivolali i policii, která však nijak nezasáhla – policistům nikdo neotevřel, ti jen bezradně chodili okolo domu, a než vůbec přijeli, část lidí z domu urychleně odjela, ostatní se přesunuli do zadních místností a ztichli.
Já tam nebyl, jen jsem tam jedl
Je pátek poledne a uvnitř restaurace Bílý mlýn není kam si sednout. U stolu vlevo u vchodu obědvá rodina s dětmi, u dalších sedí většinou podnikatelé a lidé, kteří mají ve městě vliv. Jedním z nich je i generální manažer libereckého hokejového týmu Bílí tygři Ctibor Jech. Obědvá, zaplatí a v klidu odjíždí.
Když jej MF DNES posléze konfrontuje a ptá se, co dělal v restauraci a penzionu Bílý mlýn, zapírá, že tam byl. „Restauraci znám. Určitě tam teď ale nechodím,“řekne. Když mu reportér sdělí, že ho vyfotili, rychle otočí a z hlasu je znát nervozita. „Šel jsem si tam pro krabičku (jídla), řekli mi, že se tam můžu najíst, tak jsem se tam najedl. Prostě když jsem tam na parkovišti viděl auta, tak jsem se tam zastavil, chtěl jsem si tam koupit krabičku, dovolili mi se tam najíst, tak jsem se tam najedl. Tím to skončilo. Večer o žádné akci nevím, seděl jsem u televize a díval jsem se na hokej, žádná akce mě nezajímala,“řekl Jech.
On i další však do restaurace chodí daleko častěji, ta funguje denně a přes obědy je tam vždy plno. Lidé, kteří k restauraci přijíždějí, se ani na vteřinu nezastaví a nepřemýšlejí, zda někde není zvonek, přes který by si objednali jídlo s sebou, zda mají vejít dovnitř a zda si mají nasadit roušku. Tu prostě vůbec nikdo nemá, všichni rovnou vcházejí bez sebemenšího rozmýšlení do restaurace a sedají si ke stolu. Neexistuje tu žádná fronta na jídlo, které by si někdo chtěl odvézt v krabičce s sebou, všichni se jdou najíst ke stolu.
Vaše IČO, ubytujeme vás
Restaurace, ve které se už roky scházejí vlivní lidé z Liberce a která zejména v minulosti patřila mezi nejdražší ve městě, funguje nyní na základě podvodu, který znají všichni, kteří ji navštěvují. Reportéři MF DNES si uvnitř sedli ke stolu, a když je přišla obsloužit servírka, požádala je o IČO firmy. „Potřebuji vás ubytovat,“vysvětlila číšnice. Bílý mlýn tak lidi v restauraci vykazuje jako hosty, kteří přijeli na služební cestu a v penzionu se ubytovali.
Jen v době oběda vešlo v pátek do restaurace přes sto lidí, přestože kapacita šesti pokojů penzionu je šestnáct lůžek. „Máme sice jen šest pokojů, ale vždycky se to nějak vyřeší,“usměje se číšník, když přinese účtenky za jídlo.
Polévka stojí v Bílém mlýnu padesát korun, hotovky od sto padesáti do dvou set padesáti. Minutky nejčastěji od dvou do tří stovek.
Popsaným způsobem funguje restaurace celé týdny. Večer pak okna přikryje alobalová fólie. V pátek se část lidí pohybovala i v horní prosklené místnosti, která slouží běžně jako salonek pro zhruba třicet hostů.
„Dveře vyrazit si netroufnu“
Je jedenáct hodin večer a v restauraci Bílý mlýn je kolem dvaceti třiceti lidí. Reportéři MF DNES volají policii a vysvětlují, že se uvnitř koná večírek s hudbou. Policejní octavia přijíždí po pětadvaceti minutách.
Tři policisté rozsvítí silné baterky, pustí halogen na majáku, obcházejí okno po oknu a snaží se nahlédnout dovnitř. Vidí prázdné stoly, na kterých je ještě rozpité pivo. Hudba ustala, většina oken v horní části zhasla, část zakrývají žaluzie.
Jen občas se pohne závěs, za kterým někdo sleduje dění venku. Zejména žena v prosklené místnosti v patře, která k oknu přichází opakovaně. Po zavolání policie, ale ještě před tím, než dorazí, si také fotí mobilem novináře v dálce před penzionem. Ve stejnou chvíli, ještě před příjezdem policie, začala z penzionu část lidí odjíždět.
Policisté si po příjezdu vyfotí ceduli provozovatele, vezmou za kliky uzavřených dveří a jedou zkontrolovat reportéry. „Vidíme, že okna jsou evidentně zatemněna, ale bez rozhodnutí krajského šéfa nebo někoho dovnitř nepůjdeme. Musíme mít podezření, že dochází k ohrožení života a zdraví, nevíme, zda uvnitř jsou jen hoteloví hosté nebo další,“vysvětluje jeden ze strážců zákona.
A vypráví o údajné bezradnosti policie. „Sami se už ve výjimkách z vládních nařízení nevyznáme. A já osobně si určitě teď a tady netroufnu vyrazit třeba dveře a jít dovnitř, když o tom nerozhodne někdo výš,“říká.
„Dveře policii otevře jen blázen,“ dodává jeho kolega. Po půlhodině policie odjíždí.
Kličkování serpentinami
Provozovatel podniku Martin Hušek je mezitím uvnitř a v klidu si čistí presovač. Z parkoviště vystřelí luxusní Audi Q8 v modré metalíze, auto za více než tři miliony korun. Ve velké rychlosti mizí po klikaté cestě okolo liberecké přehrady. Hlavně aby je nikdo nesledoval. Vzápětí přijíždí první taxík, z domu vybíhá další z hostů, nasedne a vůz rychle mizí.
Je půl jedné a z restaurace vychází číšník, servírka a dívka z kuchyně. Číšník se dušuje, že všichni, koho obsluhovali, byli hoteloví hosté. Jak to, že obsloužili i reportéry? „To se nemohlo stát,“tvrdí. Ale argumenty na vydané účtenky nebo fotografie hostů nemá. Jen se uculuje.
Dívka z kuchyně začíná mít strach, že incident, až jej média zveřejní, pro ně bude mít dohru. „Obyčejní lidé to nejsou, to ne, no...“uznává, že do restaurace nechodí obyvatelé, kteří bydlí kolem, ale spíš vlivní lidé z Liberce a okolí.
Provozovatel Hušek přesto dál tvrdí, že každý, kdo v restauraci byl – ať už na obědě, nebo na večírku za zatemněnými okny, byl ubytovaný. „Všichni jsou to hoteloví hosté. Fólie do oken dáváme proto, že okolo chodí lidé, a když obsluhujeme hotelové hosty, volají městskou policii, že se tu něco koná. Už tu byli třikrát,“vypráví.
Na to, jak je tedy možné, že se v restauraci najedli i reportéři, však nedokáže odpovědět. Stejně jako na to, zda si nemyslí, že fólie v oknech umocňují pocit, že se uvnitř odehrává něco nelegálního. Jen pokrčí rameny a nervózně plácá ze sněhu na podezdívce jednou rukou sněhovou kouli, kterou pak naštvaně zahodí do zasněžených tújí.
Přijíždějí další taxíky. Zdánlivě pro číšníka, servírky a dívku z kuchyně. Do bílého Volkswagenu Golf však naskočí jiní tři lidé. Řidič vypálí z parkoviště a kličkuje ulicemi k prudkým serpentinám směrem na horský Bedřichov. Ví, že za sebou má novináře.
Proletí Bedřichovem, otočí se, vrátí a pak uhne na v zimě neudržovanou silnici. Vyletí do kopce a zastaví u dveří penzionu běžkaře Stanislava Řezáče.
Sami se už ve výjimkách z vládních nařízení nevyznáme. A já osobně si teď a tady netroufnu vyrazit třeba dveře a jít dovnitř.
Tři lidé – muž, žena a mladší dítě – vyskočí, přes hlavu přehodí kapuce nebo si obličej zakryjí bundou a utíkají dovnitř. Vpředu sedí vedle taxikáře číšník z restaurace, kterého řidič veze dál.
Koho taxík vysadil a komu tolik záleželo na tom, aby nebyl poznat, MF DNES nadále zjišťuje. „Nevím, kdo je nyní v penzionu ubytovaný. Mají to pronajaté kluci, co tam jezdí na běžky. Já jsem každopádně nyní v Itálii a ráno mě čeká důležitý závod, sedmdesátka. Klidně vám pošlu fotku, že já jsem to nebyl,“říká běžkař Stanislav Řezáč.
Telefonát jej překvapí, stejně jako informace o nočním večírku. Jeho slova působí věrohodně – už proto, že v neděli ráno skutečně v Itálii do běžkařského závodu nastupuje.
Žena umí zakřičet
Na parkoviště u Bílého mlýnu mezitím přijíždí další taxi, tentokrát tmavě modré audi. Do auta naskočí muž a vůz opět rychle mizí. Jede přes město do čtvrti Ruprechtice, konkrétně do ulice Michelský vrch. K domu, ve kterém bydlí developer Martin Kulhánek. Muž vyskočí z auta a zmizí v domě, kde jej už čeká žena. Té líčí, co se v podniku stalo. A to tak barvitě a hlasitě, že je to otevřeným oknem slyšet ven.
„Zavřel nás tam a ještě se ten ču..k baví s novinářema. Kdyby tam neměl jídlo za dvě stovky, ale vysoký ceny, tak tam nechodí všichni a je klid,“říká ženě. Ta pohotově reaguje: „Oni si myslí, že jsme snad nějaká liberecká mafie.“
I Kulhánek v sobotu tvrdí, že v restauraci na žádném večírku nebyl, jen ji zná. „Vím, kde ta restaurace je, a co jako? Musíte se ptát lidí k tomu kompetentních, vedoucího nebo já nevím, kdo tam je. Já jsem tam nebyl určitě, na to mám svědky. Díky, nashle,“zavěsí telefon.
Jeho BMW zůstalo celou noc z pátku na sobotu před penzionem. Ráno jej pak odvezl před dům. MF DNES má fotografie auta na obou místech. Reportér se proto vypravil znovu se zeptat, zda trvá na tom, že na večírku nebyl. Místo Kulhánka ale otevřela žena a začala okamžitě křičet.
„Není doma. Přestaňte nás obtěžovat! Co je vám do toho (kde byl Kulhánek v pátek večer, pozn. red.), táhněte a už se sem vůbec nepřibližujte! Co si to vůbec dovolujete? Táhněte do pr...,“řve a pak ještě reportéra častuje sprostými slovy.
Premiér: Budu to řešit
Po Liberci se v sobotu rychle šíří, že novináři načapali u Bílého mlýnu lidi na nelegálním večírku. Dopoledne z oken restaurace zmizí odrazové fólie a zase je vidět dovnitř. Večer si už podnik „stálé hosty“pozvat nedovolí. Na parkovišti před penzionem stojí v sobotu jen maximálně pět aut.
Zprávě o tom, jak funguje restaurace v Liberci, se podivuje i ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD): „Na restaurace žádné výjimky nejsou, kromě hotelových.“Zároveň však dodal, že policisté mají postupovat dle zákona. Na tom, že přijeli až po skoro půl hodině, nic divného nevidí.
„Dojezdový čas závisí na tom, zda hlídka v té době neřeší jiný, závažnější případ,“uvedl ministr.
Dění v penzionu Bílý mlýn, a to včetně přístupu policie, chce nyní podle svých slov řešit premiér Andrej Babiš (ANO). „Předám to policejnímu prezidentovi a budu to s ním řešit. Budu to urgovat, není to správně,“řekl premiér MF DNES.
Policie záznam z páteční noci podle svého vyjádření postoupí k vyřešení magistrátu a upozornit chce i krajskou hygienickou stanici.