Ladislav Štaidl Gottův kapelník zemřel po nákaze koronavirem
Mží ti do vlasů, zpíval sám Ladislav Štaidl, dlouholetý kapelník a autor řady hitů Karla Gotta, zemřel po nákaze covidem-19.
Pro jedny výjimečný autor melodických hitů jako Trezor, Mží ti do vlasů, Kávu si osladím či Ráno jedu dál, pro druhé typický příklad takzvaného normalizačního umělce, který upustil od zvažované emigrace výměnou za pevné domácí postavení.
Ale Ladislav Štaidl, který zemřel v 75 letech poté, co se k předchozím onemocněním přidal covid-19, patřil především ke generaci, kterou formovala éra Beatles.
Výstižně to popsal jeho kolega Petr Janda, o tři roky starší kapelník Olympiku, který znal bratry Štaidlovy od let vlastního dospívání: „Bydleli v krásné vile, chodili neustále v bílé košili, prostě neskuteční elegáni. Museli jsme se zákonitě potkat, protože byli v partě rokenrolové mládeže z Vinohrad.“
Slabší chvilky
Psal se rok 1962, když spolu s Mikim Volkem, Ondřejem Suchým a Miroslavem Berkou založil Ladislav Štaidl skupinu Crazy Boys. „Blázniví kluci“přesně ladili s dobou, která přinášela závan svobody v podobě západní muziky a postupně se přelila do vzniku malých divadel.
Také u toho nemohl chybět. S bratrem Jiřím, uznávaným textařem, který později zahynul při autonehodě, se podílel na činnosti klubu Olympic, pracovali pro Karlínský kulturní kabaret zvaný Karkulka a posléze s Karlem Gottem, s nímž se skladatel seznámil v Semaforu, založili roku 1965 Divadlo Apollo, odkud po dvou letech vyrazili na půl roku do Las Vegas. Svět se zdál dokořán.
Ale pak přijely tanky, rokenrol se znovu stal nežádoucím a profesní budoucnost nejen Ladislava Štaidla se zúžila na většinový pop.
Jeho písně zpívali vedle Gotta třeba Waldemar Matuška, Jitka Zelenková, Darina Rolincová, Yvonne Přenosilová, Marta Kubišová, Karel Hála, Jiří Korn, Petr Kotvald či Hana Zagorová, poté i skladatelova druhá životní partnerka, Iveta Bartošová. Orchestr Ladislava Štaidla, kam kapelník přivedl osobnosti typu Rudolfa Rokla nebo Felixe Slováčka, získal pocty za miliony prodaných desek i ceny v anketě Zlatý slavík.
Při zběžném průletu pamětnickými šlágry, které přivedl na svět, by se zdálo, že Ladislav Štaidl neměl jakživ slabší chvilku, ale pravda je, že si ji vybral zejména v začátcích své autorské práce pro film. Platí to jak o modernizaci Strakonického dudáka v muzikálu Hvězda padá vzhůru, tak o písních z Romance za korunu či o songu Vůně mléka z komedie Parta hic.
Na druhé straně třeba song Jsou dny, kdy svítá o něco dřív, který zněl ve středoškolském seriálu Zkoušky z dospělosti, měl ve své době obrovskou popularitu podobně jako jiný hit – Mží ti do vlasů, jejž autor nazpíval sám, protože Gottovi se zdál až příliš sladký.
Mimochodem, právě režisér Zkoušek z dospělosti Jiří Adamec přidal do portrétu muzikanta, dirigenta, organizátora a bonvivána ještě jeden střípek, totiž projev přátelské velkorysosti. Když Adamec potřeboval půjčit větší částku peněz, byl to právě a pouze Štaidl, kdo mu nabídl pomoc. Bezúročně a bez očekávání oplátky v podobě lukrativní práce; ostatně v té době, počátkem 90. let, nebyli oba zrovna žádaní.
Štaidlovo jméno se totiž objevilo na seznamu Státní bezpečnosti v kategorii důvěrník. Skladatel však prohlásil, že nikdy žádný závazek nepodepsal, a estébáci jej také brzy pustili z hledáčku, podle spisu proto, že se u něj projevovaly „evidentní alibismus a vychytralost“, aniž by kdy na kohokoli donášel.
„Blázniví kluci“přesně ladili s dobou, která přinášela závan svobody a postupně se přelila do vzniku malých divadel.
Samotu nestihl
Když Ladislav Štaidl vyměnil uměleckou branži za podnikání, například v kinoreklamě a ve výrobě popcornu pro biografy, znovu dosáhl úspěchu; tvrdil dokonce, že si ve srovnání s někdejšími příjmy ze showbyznysu ještě polepšil, a přičítal to „genům po tatínkovi“. Na odbyt šly i jeho knihy, ve kterých vyprodal čtenářsky vděčné zákulisní historky včetně vlastních milostných avantýr.
Pro veřejnost sice zůstane Ladislav Štaidl především autorem dvou set písní a hudby k osmdesátce filmových či televizních titulů, nicméně v jedné z jeho knih, které veřejně ocenil i literát Arnošt Lustig, se najdou příznačná spisovatelova slova: „Ty bejku, až ti bude vosumdesát, budeš mít kolem sebe takový ticho, že budeš šťastnej, když ho přeruší pošťák, co ti přinese kámošovo parte.“Štaidl samotu nestihl.