Proč vakcínová nerovnost ohrožuje zotavení světa
Co čekat od auta za šedesát tisíc? Vakcíny jsou zdrojem naděje, nové varianty viru naopak představují větší nejistotu
Loni koncem září se počet obětí koronavirové pandemie blížil k jednomu milionu. Na právě probíhajícím Valném shromáždění OSN se zdálo, že světoví vůdci se konečně začínají shodovat na jednotném postupu. Hovořili o tom, že se poučili ze škod, jež způsobila předešlá celosvětová bitva o ochranné zdravotnické pomůcky, a dušovali se, že až bude k dispozici vakcína, ti nejohroženější na celé planetě budou mít přednost.
Teď střih, jsme o čtyři měsíce dál. Počet obětí mezitím výrazně přesáhl dva miliony, ale jedna věc se od září změnila zásadně: vakcína je na světě, dokonce více druhů a mnohde už jede očkování na plné obrátky. Rýsuje se pověstné světýlko na konci temného tunelu.
Něco je však stále špatně.
Náznaky solidarity se kamsi vytratily. Zastínil je vakcínový nacionalismus, lítá přetahovaná o to, kdo si rychleji pořídí miliony dávek spásonosné tekutiny. Státy si je syslí a jen nerady se o ně dělí. Probíhající přestřelka mezi Evropskou unií a Británií o vakcínu britsko-švédského výrobce AstraZeneca je toho nejčerstvějším příkladem.
Pandemický paradox
Světová zdravotnická organizace (WHO) hovoří o tom, že svět je momentálně lapen v pandemickém paradoxu. „Vakcíny na jedné straně nabízejí pozoruhodnou naději,“řekl minulý týden Hans Kluge, regionální ředitel WHO pro Evropu. „Na druhou stranu nově vznikající varianty koronaviru představují větší nejistotu a riziko,“dodal.
Zjednodušeně řečeno, svět dnes běží jakýsi pomyslný závod o to, kdo bude rychlejší. Mutující virus, nebo očkování? Obavy spočívají hlavně v tom, že stávající vakcíny by nemusely být vůči novým agresivnějším mutacím – jaké se například teď objevily v Jihoafrické republice – účinné. Zatím se sice nic takového neprokázalo, ale odborníci to připouštějí.
„Očekáváme, že virus se bude i nadále vyvíjet, a můžeme se dostat do bodu, kdy vakcína proti němu již nebude tak účinná, jak bychom si přáli,“uvedl Anthony S. Fauci, imunolog a poradce Bílého domu.
Tento určitý časový pres přispívá k tomu, že se onen závod – přes všechny sliby – neběží podle pravidel fair play, že se jednotliví aktéři strkají či si přímo podrážejí nohy. A ještě jedna věc – zdaleka ne všichni účastníci mají rovné podmínky. Někteří, v prvé řadě ti nejbohatší, mají náskok, protože na trať vyběhli dřív. Jiní – některé chudé země – se teprve šourají ke startu.
Je to možné proto, že tu nesoudcuje žádný rozhodčí. Jde o velký byznys a platí tu zákon (finančně) silnějšího. A také kalkul, různé hry a hrátky, neboť někteří výrobci se z distribuce vakcín snaží vytloukat politický kapitál do budoucna. V této takzvané vakcínové diplomacii jsou zatím největšími přeborníky Číňané a Indové, kteří by si za své vakcíny rádi koupili přízeň a hlasy nejen svých sousedů.
Výrobci vakcín nestíhají uspokojovat poptávku a koronavirus kvůli tomu předvádí, jak je to s onou proklamovanou celosvětovou spoluprací v reálu, když jde opravdu do tuhého. Někteří namítají, že na vyspělé země dopadla pandemie zdaleka nejhůř, navíc vývoj vakcín z velké části platily, a mají tedy nárok v prvé řadě „obsloužit“sebe, jiní odborníci ale varují, že vakcínový nacionalismus, nerovnost v přístupu k vakcínám, se může brzy ukázat jako kontraproduktivní. Jako ohrožující celosvětové zotavení po pandemii, které už všichni netrpělivě vyhlížejí.
Jak myslet na zadní vrátka
Zatímco v Evropě způsobuje momentální nedostatek vakcín naštvanost, jinde je patrná spíše rezignace. O vakcíně, případně o konci pandemie, si mohou nechat jen zdát. Pokud situaci shrneme, loni byl hlavním problémem koronavirus. Letos se to posunulo: jako zásadní potíž roku 2021 se začíná jevit nerovnost v přístupu k vakcínám.
Izrael, Kanada nebo Británie mají předobjednáno tolik dávek, že by s nimi své občany kompletně naočkovaly až pětkrát. Takový Singapur slíbil, že všechny své obyvatele naočkuje do konce září. Chmurné vyhlídky mají naopak chudičké země jako Kambodža, Laos nebo Barma, když zůstaneme v Asii. Tam se podle odborníků dokončení programu hromadného očkování může klidně protáhnout na pět let.
Odhady hovoří o tom, že vyspělé ekonomiky doočkují většinu své populace do poloviny příštího roku. Rozvojové země mohou při současném tempu dospět k masové imunizaci o dva roky později. Přinejlepším. Bohaté státy by však před tímto problémem neměly zavírat oči. Nutně totiž poznamená i jejich peněženky. „Dokud bude rozvojový svět bojovat s pandemií, bude to mít ekonomický dopad i na ten bohatý,“říká singapurský ekonom Irvin Seah. Vývoz vyspělých ekonomik by podle něho byl zasažen tamní sníženou spotřebou a problémy v dodavatelských řetězcích. Navíc by nadále byla nutná i určitá forma hraničních omezení, protože i naočkované státy budou mít svá bolavá místa – nemocné nebo děti, kteří vakcínu dostat nemohli.
„Ochrana těch, kteří si nemohou dovolit předem nakoupit vakcíny, byla v racionálním zájmu vyspělých zemí. Bylo od nich krátkozraké zaměřit se na sebe a zanedbávat zbylý svět,“uvedl malajsijský expert dr. Khor Swee Kheng.
Ještě tvrdší slova volil šéf WHO Tedros Ghebreyesus: „Svět stojí na pokraji katastrofického morálního selhání, pokud neposkytne spravedlivý přístup k vakcínám.“