Detektivka ECB versus Karlsruhe 2

Loni v červnu jsem psal o tom, že německý ústavní soud sídlící v Karlsruhe rozhodl, že Evropská centrální banka (ECB) překročila pravomoc. Konstatoval, volněji přeloženo z právničtiny, že jeden z programů ECB na podporu eurozóny označený jako PSPP se tváří jako rozpočtová, nikoliv měnová politika. A ještě volněji přeloženo, že program je spíš šitý na míru jihu Evropy než zbytku eurozóny. Německý ústavní soud v rozhodnutí nařídil, že program je potřeba znovu a důkladně vysvětlit.

Pochvala pro německou Bundesbanku i ECB – začalo se vysvětlovat. Rada guvernérů ECB rozhodla o poskytnutí dokumentů o programu německé vládě a parlamentu. Ministr financí Scholz uvedl, že podklady prostudoval a že lze z pohledu vlády povolit další účast Bundesbanky na programu. Spolkový sněm schválil usnesení, že došlo k naplnění podmínek, které chtěl ústavní soud. I Bundesbanka prostřednictvím svého mluvčího sdělila, že podmínky vyplývající z rozsudku soudu pokládá za splněné.

Takže jízda pokračuje: od března 2015 do konce roku 2019 vzrostla bilance ECB díky nákupům cenných papírů v rámci programů, jakým je například PSPP, z 2,1 bilionu eur na 4,7 bilionu eur, tedy na více než dvojnásobek. Za rok 2020 došlo k dalšímu nárůstu o 50 % na 7 bilionů eur. ECB tak např. drží již 40 % slovenského státního dluhu.

Jelikož ČNB české státní dluhopisy, jako to dělá ECB v eurozóně, nenakupuje, má to naše vláda těžší než třeba slovenská. Musí bojovat o přízeň investorů, kteří si kupují dluhopisy. Vysvětlovat. Představovat strategii financování dluhu. A brzy přijít i s tím, jak po krizi veřejné rozpočty zase vyrovnáme, jako byly před covidem. Tenhle bič trhu je krutý, ale podstatný pro budoucí disciplínu politiků. I proto máme vyšší rating než Slovensko.