Velikán na rozcestí

Připadá si vyhořelý, bez motivace. Nemá v sobě hlad po úspěších. Najde Tom Dumoulin ztracenou lásku ke kolu?

Ještě před pár týdny přidával na své sociální sítě fotky se spoustou úsměvů. Dokonce pak odjel i na první společné soustředění týmu a ve videu mluvil o svých plánech v tomto roce. O tom, jak doufá, že se vrátí na stupně vítězů Grand Tour. Jak pojede Tour a pak hned i olympiádu.

O 24 hodin později ale Tom Dumoulin oznámil, že ve 30 letech přerušuje kariéru. Připadá si vyhořelý, bez motivace. Nemá v sobě hlad z minulých sezon, který ho táhl k titulu mistra světa v časovce. K triumfu na Giru či druhému místu na Tour.

„S týmem jsme se rozhodli, že si vezmu od tohohle nádherného sportu pauzu na neurčito. Už příliš dlouho na sobě pociťuju obrovský tlak. Chci, aby se mnou byl spokojený tým, sponzoři, moje žena i má rodina. Chtěl jsem se zavděčit všem, ale tak trochu jsem zapomněl na to, kdo vlastně jsem. Zapomněl jsem na to, co od tohohle sportu chci. Chci být stále cyklistou?“ptá se. Momentálně to neví.

Chce si srovnat v hlavě, jestli mu cyklistika ještě má co nabídnout.

„Potřebuju čas pro sebe. Už nějakou dobu cítím, že mám problém pochopit, jakou cestou by cyklista Tom Dumoulin měl jít. Potřebuji prostor, abych si to v hlavě ujasnil. Jsem si jistý, že odpovědi najdu,“říká.

Tak velké překvapení to však není. Kdo svět cyklistiky více sleduje, o problémech vysokého Nizozemce ví alespoň zběžně. A že to pro Dumoulina nebyly jednoduché týdny a měsíce.

Příliš pod tlakem

Všechno to vlastně odstartoval jeho pád na předloňském Giru. Trvalo 420 dní, než znovu na svůj dres připnul startovní číslo.

„Bylo to hrozné období. Strašně dlouho jsem se ze zranění kolena dostával. Nejdřív se mi do těla dostal nějaký střevní vir, pak přišel covid. Už v té době jsem myslel, že kariéru přeruším,“líčil.

Do toho navíc řešil přestup ze Sunwebu do Jumbo-Visma. V bývalé stáji několik let marně čekal na posily. Neustále byl jasnou jedničkou a mužem, na kterého se spoléhalo. Měl zodpovědnost za výsledky týmu. Tlak se na něm po zlaté časovce na mistrovství světa začal podepisovat. Dumoulin ztrácel lásku ke kolu. I proto se nechal vykoupit a přesunul se do Jumba, kde přece jen nebylo všechno jen o něm.

Na Tour pak dojel v létě sedmý a celý závod makal pro nakonec druhého Primože Rogliče. Na španělskou Vueltu odjížděl jako lídr týmu.

Tedy, předpokládaný lídr týmu. Leč od první etapy jím nebyl. Každým dnem ztrácel a po sedmé etapě závod opustil. Nevypadal sklesle, zklamaně. Spíš naopak, jak kdyby se mu ulevilo. „Víte, poslední týdny a měsíce pro mě nebyly moc zábavné,“vyprávěl tehdy reportérům.

Do žádného dalšího závodu už pak v sezoně nenastoupil.

Kittel, Kennaugh a teď Dumoulin?

Není sám, na koho dolehl tlak spojený se závody a ztráta motivace každý den mučit své tělo. Před dvěma lety kvůli podobným trablům se závoděním definitivně skončil jeden z nejlepších sprinterů poslední doby, Marcel Kittel.

Ten taky nejprve kariéru přerušil, aby ji o čtvrt roku později definitivně uzavřel. Stejně tak třeba Peter Kennaugh. Naopak Michal Kwiatkowski se po pár měsících bez tréninku vrátil zpět.

I kdyby tohle byl opravdu definitivní konec nizozemského cyklisty, zanechal výraznou stopu. Fanoušci nikdy nezapomenou na jeho putování Vueltou v roce 2015, kdy coby časovkář vůbec neměl jet na celkové pořadí. I tak se vlastně sám pral s nesmírně silnou Astanou vedenou Fabiem Aruem, aby až na posledním stoupání celého závodu přišel o červený dres lídra.

Za cílem pak naprosto zdrceně usedl do týmového auta a na sociálních sítích ho litovali i soupeři. „Tome, ty nešťastný chlapče, je mi tě tak líto,“psal tehdy Geraint Thomas.

Úchvatná byla též jeho jízda na Giru 2017, kde přemohl i nástrahy vlastního těla. V královské šestnácté etapě dokonce musel zastavit u krajnice a sundat na pár vteřin dres, aby si ulevil. Přesto ten růžový udržel až do cíle v Miláně. „Tolik lidí si myslelo, že se tu sesypu jako v roce 2015 na Vueltě. Ale mé růžové puzzle do sebe zapadlo,“smál se.

Cyklističtí fanoušci budou také vzpomínat na jeho dvojboj v roce 2018, kdy dojel druhý na Giru i na Tour, nebo na jeho titul mistra světa v časovce o rok dříve.

Byly to jedny z posledních kapitol, které Tom Dumoulin – cyklista – napsal?

Sám za pár měsíců odpoví.

„Chtěl jsem se zavděčit všem, ale tak trochu jsem zapomněl na to, kdo vlastně jsem. Chci být stále cyklistou?“