Vyloučený kouč, 13 minut přes čas. Jižní Amerika zná krále

Reprezentoval Portugalsko a během angažmá na nejslavnějších evropských adresách vyhrál skoro všechno, co se vyhrát dalo. Přesto se po návratu do rodné Brazílie, kde dohrával kariéru v dresu Fluminense, slavný záložník Deco zasnil: „Vyhrát tak Pohár osvoboditelů! Obě medaile za triumf v Lize mistrů bych za něj vyměnil.“

Evropa nejprestižnější jihoamerickou klubovou soutěž dlouhodobě přehlíží, takže jste možná ani nezaregistrovali, že se v noci ze soboty na neděli hrálo v Rio de Janeiru velkolepé finále.

Na magickém stadionu Maracaná se teprve potřetí v historii potkaly dva brazilské týmy: Palmeiras a Santos.

Pro zemi, která fotbalem dýchá, událost roku. I přesto, že se na tribuny osmdesátitisícového kolosu kvůli covidovým omezením dostaly jen čtyři tisíce fanoušků.

Ti dlouho přihlíželi bezgólovému průběhu, zato ve třináctiminutovém (!) nastavení se rozjela snad až příliš divoká jihoamerická show.

Alespoň podle vyprávění Joe Borbélyho, slovenského manažera, který se stará o brazilské reprezentační legendy a coby příznivec Santosu sledoval utkání z VIP lóže.

„Kdo neviděl, neuvěří. Neskutečný skandál,“rozpovídal se jeden z mála Evropanů v hledišti pro MF DNES. „Zápas už spěl do prodloužení, když se za čárou míč zakutálel k trenérovi Santosu Cucovi. Ten vzal míč do ruky a chtěl ho podat soupeři, ale obránce Palmeiras Rocha ho předtím povalil na zem. Strhla se mela, rozhodčí nepochopitelně ukázal červenou Cucovi a vykázal ho na tribunu, zatímco hráč soupeře dostal jen žlutou. Absurdní!“

Proč tolik vášní zrovna kvůli červené pro trenéra?

Protože sotva kudrnatý kouč Cuca vyšlápl schůdky a stoupl si mezi fanoušky, Palmeiras zápas rozhodl jediným gólem.

Střídající útočník Breno, který do týmu přišel teprve v listopadu, si vyskočil na centr z pravé strany, hlavou poslal míč k tyči, serval ze sebe dres a běžel slavit do hloučku fanoušků. Rozhodnuto, v desáté minutě nastavení. A do kroniky Copa Libertadores, jak se jihoamerická obdoba Ligy mistrů v originálu nazývá, se zapsal další podivuhodný příběh.

Historie Poháru osvoboditelů se začala psát v dubnu 1960, kdy první ročník rozehrálo sedm týmů. O tři měsíce později Luis Cubilla, útočník uruguayského Peňarolu Montevideo, rozhodl první finále proti paraguayské Olimpii a ve stáří vzpomínal: „Dostali jsme nějaké peníze a já si za ně koupil kus půdy v Montevideu, kde jsem si pak postavil dům.

Ale v porovnání s pozdějšími odměnami to nebylo nic extra.“

Nová soutěž teprve hledala své místo, dokonce ani organizátoři zjevně nevěřili, že se uchytí nadlouho: na skromný podstavec trofeje umístili jen osmnáct štítků, do kterých se vyrývaly názvy vítězných týmů. Postupně podstavce přibývaly, loni měla Copa Libertadores s velkou pompou slavit šedesátiny.

Koronavirus ročník prodloužil, takže až teď přibyl štítek s novým nápisem: Sociedade Esportiva Palmeiras, 2021.