Stínadla budou mít výstavu
Pražané potřebují povzbudit, muzeum proto v červnu chystá expozici s foglarovskou tématikou
Bez věží, návštěvníků, ale s Desfourským palácem – i tak si Muzeum hlavního města Prahy (MMP) připomíná 140. výročí založení. S jakými plány vstupuje do roku, poznamenaného covidovými restrikcemi? To vysvětluje Zuzana Strnadová, ředitelka muzea.
NOVÉ MĚSTO Petřínská rozhledna a šestice dalších věží již není ve vaší správě, proč?
Od 1. ledna se snížil počet objektů, které spravujeme, o sedm věží. S nimi jsme v roce 2012 získali do správy i zámek Ctěnice, kde jsme vytvořili expozici Příběh řemesel. Tehdy to bylo koncipováno tak, že věže budeme spravovat, postupně uskutečňovat expozice a přispívat k turistickému ruchu. Například Novoměstská vodárenská věž byla převzata jako ruina. Získali jsme na opravu dotaci z norských fondů a zřídili multimediální expozici o historii pražských požárů.
Mělo převzetí Ctěnic a věží dopad na hospodaření muzea?
Ve chvíli, kdy jsme dostali ctěnický areál a věže, byl nám postupně významně snižován příspěvek. V období, kdy jsme měli pražské věže, s výjimkou roku 2020, jsme z nich měli tržby opravdu pěkné. V roce 2019 jsme se dopracovali k rozpočtu ze 70 procent tvořeného našimi
Hodně úsporný příjmy, pouze 30 procent představoval příspěvek magistrátu.
Proč vám tedy magistrát věže odňal?
Zhruba před dvěma lety začal uvažovat, že naše správa je dobrá, ale měly by být využity jinak. Souvisí to se vznikem akciové společnosti Prague city tourism, jež se má starat o turistický ruch v Praze, a proto má mít nejatraktivnější památky. Tak padlo rozhodnutí, že věže nám město odejme.
Můžete popsat váš rozpočet pro letošek?
Finančně na tom dobře nebudeme, ale to málokterá z příspěvkových organizací. Rozpočet je maximálně úsporný.
Jaké ztráty přinesl první „pandemický rok“?
Roku 2020 pandemie téměř zlikvidovala turistický ruch, náš rozpočet se propadl. Předpokládali jsme ztrátu 130 milionů korun, z čehož jsme část výraznými úsporami stáhli. Dále jsme využili finance, které jsme si našetřili, a část ztráty dokrylo město.
V jaké kondici a s jakými záměry MMP vstoupilo do jubilejní sezony?
Základem každého muzea jsou sbírky, lidé, kteří s nimi pracují, a objekty, ve kterých působíme a prezentujeme sbírky návštěvníkům. Máme přibližně jeden a čtvrt milionu sbírkových předmětů, uložených ve dvou depozitárních areálech. Sbírky však přibývají, začínají chybět prostory pro jejich uložení.
Jaké objekty aktuálně MMP spravuje?
Hlavní budova muzea Na Poříčí prochází rekonstrukcí, která je plánována na dva roky. Máme dům U Zlatého prstenu se střednědobou expozicí Praha Karla IV. a perspektivně sem umístíme stálou středověkou expozici. Od roku 1939 spravujeme Podskalskou celnici na Výtoni s expozicí Podskalí a život na Vltavě.
Významnou součástí je architektonický trojúhelník, Centrum památek moderní architektury, Müllerova a Rothmayerova vila a Studijní a dokumentační centrum na Norbertově.
Zmiňovala jste nedostatek prostor pro sbírky. Dostali jste k dispozici nové objekty?
Loni na podzim jsme získali palác Desfours v blízkosti naší hlavní budovy, jež je malá pro prezentaci pražské historie. Ostatně taková byla již krátce po otevření, z té doby pocházejí plány architekta Antonína Balšánka na dostavbu. Plány na stavbu dvou nových křídel se však nerealizovaly. Po roce 2000 jsme řešili výstavbu nového objektu v parku proti hlavní budově. To nevyšlo. V roce 2009 přišel radní Ondřej Pecha s tím, že bychom mohli využít palác Desfours. Trvalo 11 let, než nám současné vedení radnice palác svěřilo s tím, že zde vybudujeme expozice 19. a 20. století.
MMP usilovalo také o správu Clam-Gallasova paláce. Je tento záměr reálný?
Pražské baroko je významným fenoménem. Clam-Gallasův palác prochází celkovou rekonstrukcí, plánovanou do roku 2022. Projevili jsme zájem, abychom jej po rekonstrukci získali do správy a vytvořili Centrum pražského baroka. Zpracovali jsme projekt, který jsem představila na zasedání výboru pro kulturu Zastupitelstva hlavního města Prahy. Spravujeme cenné barokní sbírky, proto zde chceme vytvořit palácovou expozici, věnovanou rezidenci samé a životu v ní.
Zmínila jste rekonstrukci hlavní budovy. Ikonickým exponátem je Langweilův model Prahy. Co se s ním děje?
Dlouho jsme uvažovali, zda jej přemístit. Jde o křehký akvarel na papíře z let 1826–1837. Nejprve jsme jej chtěli v budově ponechat a chránit ho jakýmsi sarkofágem s integrovanými bezpečnostními systémy. Nakonec jsme se rozhodli model rozebrat a uložit. Rozložený Langweilův model Prahy bude po rekonstrukci představen jako hlavní téma velké otvírací výstavy. Naposledy se tak stalo v 90. letech.
K rokům 2021 a 2022 se vážou některá význačná výročí, připomenete je?
Loni jsme měli v plánu výstavu na téma Bílá hora. Od té jsme upustili s tím, že výročí připomeneme výstavou k popravě 27 českých pánů a do ní zahrneme to, co jsme zpracovali k Bílé hoře. Rezignovali jsme nakonec z finančních důvodů i na ni. Ale protože se na tématu udělal kus práce, zprovozníme ve 2. čtvrtletí web na téma Bílá hora a Staroměstská exekuce. Usoudili jsme ale, že lidé v covidové době potřebují povzbudit. Takže jsme zvolili téma, která ovlivnilo řadu z nás – knihy Jaroslava Foglara. Věřím, že na konci června zpřístupníme výstavu Stínadla v domě U zlatého prstenu.