Od zlata z terénu k olympijské slávě v Tokiu
Rychlý televizní rozhovor, pódiový ceremoniál, dopingová kontrola, krátké popovídání si s rodiči a pak… nic. Dvouhodinová jízda domů, pizza a lahev vína s přítelkyní.
Takhle vypadá oslava titulu mistra světa v době covidu.
„Byla to hodně zvláštní atmosféra, smutná. Všichni se po závodě rozjeli domů, nebyla žádná párty,“líčil Mathieu van der Poel.
Od neděle čtyřnásobný cyklokrosový světový šampion.
Na pláži v belgickém Ostende porazil svého úhlavního rivala Wouta van Aerta.
I díky defektu, který Belgičana potkal a ze kterého už se Van Aert neotřepal.
„Nebojoval jsem pak tak, jak jsem zvyklý bojovat, nedokázal jsem se s tím srovnat. Mathieu je zaslouženým šampionem, druhou půlku závodu jel skvěle,“uznal i Van Aert.
Jejich rivalita sahá až do žákovských kategorií.
Vždyť jejich kariéry jsou spletené jak sýrové korbáčiky.
Odmala spolu soupeřili, odmala jeden porážel druhého a zase naopak.
Přenesli si to později do juniorů, do kategorie do 23 let, kterou však spíš přeskočili, a nakonec i do té elitní.
Oba byli před víkendem trojnásobnými mistry světa, nyní má Van der Poel o jeden titul víc.
„Je nesmírně důležité, že mám kolem sebe někoho, kdo mě nutí posouvat limity, a já to samé dělám pro něj. Díky tomu jsme oba silnější. V minulosti jsme spolu svedli velké bitvy, už se z toho stává příběh větší než sám sport. Ale je fajn mít vedle sebe někoho takového,“tvrdí 26letý Nizozemec.
Jejich neustálé soupeření fanoušky zajímá a plní stránky novin nejen v Nizozemsku a Belgii. Připomíná to dávné bitvy jiných cyklistických velikánů.
A dobrou zprávou je, že to tak i zůstane.
Vždyť se za chvíli znovu potkají při jarních klasikách, tentokrát na silnici.
Té už nyní oba dávají před cyklokrosem přednost, Van der Poel do toho ještě zvládá kombinovat horská kola. Ale loňské silniční úspěchy jeho rivala přece jen Nizozemce o něco víc přivábily k silniční cyklistice.
Van Aert byl nepřekonatelný. Vyhrál Strade Bianche, Milán – San Remo, etapy na Tour, získal dvě stříbra na mistrovství světa.
„Asi nikdo nečekal, že bude takhle silný v kopcích na Tour. Ale znovu posunul své limity. Já ty své zatím neznám, ale je fajn, že takhle můžeme objevovat naše nové silné stránky,“říká Van der Poel.
„Rivalita mezi nimi je i na dálku obrovská. Dovedu si představit, že po Woutově etapovém vítězství na Tour skočil Mathieu v šest večer na kolo a dal si tréninkovou stovku kiláků navrch, jak byl naštvaný,“popisoval bývalý profesionál František Raboň.
I proto bude i ve Van der Poelových plánech cyklokrosu ubývat. O pozornost a úspěchy chce s arcirivalem bojovat i na silnici.
Během jara na kostkových klasikách v Belgii a Francii a v létě pak na Tour de France, kde si má nizozemský zázrak odbýt letos premiéru.
Pro některé je start na Tour splněným snem. Pro něj jde letos spíše o povinnost než touhu.
Žádnou velkou přípravu směrem k Tour totiž neplánuje, nejspíš bude v Livignu jezdit na horském kole.
Zlato z Tokia totiž staví výš. „Uvažoval jsem dokonce, že Tour úplně vynechám, bylo by to lepší pro mou přípravu na olympijské hry. Získat zlato z Tokia na horském kole je pro mě teď důležitější. Ale tým a sponzoři mě na Tour chtějí, čemuž rozumím. Určitě to pro mě nebude trest ji jet, ale netuším, jestli ji dokončím,“říká upřímně.
Až před sebou v červenci ve Francii uvidí Van Aerta, možná svůj názor změní.