Rychetského pomsta po 20 letech

Jako by nestačil covid. Českou politickou scénu a potažmo i již tak rozdělenou společnost se rozhodl ještě více rozbít Ústavní soud. Zrušením podstatných částí volebního zákona pouhých osm měsíců před konáním voleb přivedl zemi na pokraj vleklé ústavní krize.

Tři roky trvalo Ústavnímu soudu, než se začal zabývat stížností, kterou kvůli volebnímu systému podali opoziční senátoři v čele s hnutím STAN. Osm měsíců před termínem voleb do dolní komory českého parlamentu přišel Ústavní soud České republiky s nálezem, podle nějž je třeba předělat volební systém. Pikantní na tom je, že v čele Ústavního soudu sedí politik, který ten hrozný volební zákon prosazoval.

Víc politik než právník

Pavel Rychetský je stále mnohem více politikem než ústavním právníkem. A pořád stejně rád do politiky zasahuje. Už v roce 2009 zrušil jím vedený Ústavní soud volby, které měl s přehledem vyhrát tehdejší lídr ČSSD Jiří Paroubek. Byla to obrovská nespravedlnost a mimořádně nevhodný zásah do vývoje české společnosti. Kdyby se bývaly volby v roce 2009 konaly, vypadala by dnes politická situace v Česku úplně jinak. Speciálně pro zastánce Pavla Rychetského lze v tomto směru vypíchnout dvě věci: posunutí voleb znamenalo urychlení nástupu Andreje Babiše na českou politickou scénu a Miloši Zemanovi vydláždilo cestu na Pražský hrad.

Teď se Ústavní soud rozhodl torpédovat další sněmovní volby. Osm měsíců před volbami hodil vidle do volebního systému, který ho tři roky nechával v klidu. Senátoři, poslanci a vláda teď budou muset horečně schvalovat legislativu, z níž zákonitě nemůže vzejít nic jiného než paskvil. Jestli je toto záměr pana Rychetského, pak Ústavní soud odvedl skvělou práci. Politický chaos v době covidové je to poslední, co jsme potřebovali. Není divu, že z rozhodnutí Ústavního soudu jsou rozladěni i někteří opoziční zákonodárci, jmenovitě třeba předseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny ČR Marek Benda z ODS.

Kromě zmatků na politické scéně tento nález zaměří reflektory i na samotného Rychetského, který jako místopředseda Zemanovy vlády ten „nespravedlivý“volební systém uvedl v život. Už teď dochází k tragikomickým situacím, když jsou s tímto faktem konfrontováni skalní fanoušci pana Rychetského. Včera třeba ve vysílání Českého rozhlasu obhajoval Rychetského komentátor Petr Nováček, který loni obdržel od Miloše Zemana medaili Za zásluhy. Nováček uvedl, že před dvaceti lety sice Rychetský novelu prosazoval, ale byl z toho údajně nešťastný a v disidentských kruzích si stěžoval, že nemůže jinak, „protože na něm sedí Miloš“. Teď prý podle komentátora Českého rozhlasu cítí satisfakci.

No tak sláva! To jsme rádi, že v čele Ústavního soudu České republiky sedí slaboch, na nějž si někdo sedne – a on nemůže jinak. A pak, po dvaceti letech se mstí, aby dosáhl satisfakce. Nejenže je to otřesná situace, ale stejně otřesná je i obhajoba takového chování z úst komentátora Českého rozhlasu.

Volební zvrat? Těžko

Pikantní je, že v čele Ústavního soudu sedí politik, který ten hrozný volební zákon prosazoval.

Bez ohledu na osobní motivace pana Rychetského – ať už je to možná prezidentská kandidatura, nebo jen komentátorem Nováčkem zmíněná satisfakce – změny volebního systému těžko přinesou nějaký zásadní volební zvrat. To spíš vyústí ve vleklou ústavní krizi, za niž ponese plnou odpovědnost jen a pouze Ústavní soud v čele s Pavlem Rychetským.

A na závěr si ještě pojďme připomenout, jak logicky obhajoval v roce 2000 aditivní kvorum tehdejší místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer z ODS: „Neexistuje (...) jediný relevantní důvod, proč by strany, které volební koalici uzavřou, měly být zvýhodněny oproti stranám, jež se rozhodly do voleb vstoupit samostatně. Argumenty prezidenta republiky o prospěšnosti malých (vznikajících) politických stran jsou zcela nepřesvědčivé. Velikost, resp. spíše malost strany přece neznačí jakoukoli výjimečnost, kvalitu nebo přínos pro společnost.“K tomu není co dodat.