Jako hrát fotbal a nevědět, jestli platí góly, či rohy

Je to, jako by po odehrání tří kol fotbalové ligy Fotbalová asociace zrušila platná pravidla fotbalu. A řekla klubům: „Hrajte si klidně dál a do konce ligy si zkuste vymyslet nějaká nová pravidla.“A tak by těch 22 chudáků běhalo po hřišti a kopalo do balonu, aniž by někdo z nich tušil, jestli se smí hrát nohou, nebo rukou, a jestli se vlastně počítají góly, nebo spíš rohy.

Kampaň už běží, strany sestavují volební kandidátky, ale po včerejšku nevědí, jestli kandidátka bude jedna celostátní, bude jich 14 krajských, nebo to bude úplně jinak. Koalice vědí, že sčítací kvorum nebude 5–10–15–20 %, ale nevědí, jestli bude jen 5, anebo třeba 5–7–9–11. A tak dále, protože jakmile se jednou volební zákon otevře, kdekterý rozumbrada do něj bude chtít dostat svůj otisk chodidla.

Ústavní soud se už poněkolikáté v naší novodobé historii stal ze strážce ústavnosti více pravidelným generátorem politických a ústavních krizí. Pomineme-li osobní a nyní již oboustrannou válku mezi šéfy nejvyšších ústavních institucí, tedy Pavla Rychetského na straně jedné a Andreje Babiše a Miloše

Zemana na té druhé, stojíme zásluhou nejvyšší soudní instance na prahu totální paralýzy ústavního systému.

Je to jednoduché: pokud se Sněmovna a Senát do léta neshodnou na nové podobě volebního zákona, v říjnu asi nebudou volby. Pokud nebudou volby, nebude Sněmovna. A pokud nebude Sněmovna, nemá kdo schválit nový volební zákon. V jiných případech, kdy je Sněmovna nefunkční, by nějaký potřebný zákon schválil jen Senát, ale u volebního zákona to podle ústavy nejde. A ústava se změnit nedá, když neexistuje Sněmovna. A tak dále, prostě dokonalý pat.

Volební zákony jsou třešničkou na zákonodárném dortu, debatou pro fajnšmekry, v níž se odměřuje na lékárnických vahách. Očekávat, že v čase volební kampaně, covidu, skluzu v očkování a zachraňování ekonomiky vše půjde jako po másle, je od Ústavního soudu roztomilý žert. Podobný tomu, když jeho předseda říká: Zrušil jsem vám protiústavní zákon, který jsem vám před dvaceti lety sám napsal a podle kterého jste, vy bloudi, pětkrát protiústavně volili. A vtípek na závěr: úplně stejný, tedy tento strašlivě protiústavní volební zákon už jednou stejný Ústavní soud na základě stejné ústavy posuzoval – a nenašel na něm ani smítko.

Chraňte si hrdla i statky, Ústavní soud zasedá!