Budou noví obuvníci?

Možností, jak se stát ševcem, není dnes v Česku mnoho. „Nejvíce jich tradičně nabízí Zlínský kraj,“říká Vlasta Mayerová, tajemnice České obuvnické a kožedělné asociace.

Kam se tedy mohou mladí, kteří se chtějí vyučit řemeslu, hlásit?

Učební obor Výrobce obuvi se otvírá například na Academic School – střední škole Zlín, kde mají obuvnickou dílnu vybavenou nejmodernějšími stroji. Na denním studiu jsou tu teď ale jen tři učni, což je zoufale málo. Academic School zajišťuje i obuvnické kurzy pro dospělé, a to jak pro samoplátce, tak i rekvalifikace pro uchazeče o zaměstnání z úřadu práce. Loni proběhlo na škole osm zkoušek k získání výučního listu výrobce obuvi a 15 rekvalifikací. Kromě hlavního oboru tu lze studovat také další: výrobce ortopedické obuvi, opravář obuvi, svrškařka, vysekávač. Všechny tyto profese jsou ve výrobě žádané.

Otevírají se podobné obory i na dalších školách?

Budoucí dílenské mistry, nákupčí materiálů a polotovarů, plánovače výroby či modeláře obuvi by měla vychovávat i Střední průmyslová škola polytechnická – centrum odborné přípravy Zlín. Bohužel situace zde je kritická. V posledním ročníku maturitního studia oboru Design výrobků – zpracování kůže, plastů a pryže je jen sedm studentů. Pokud by se obor ve školním roce 2021/2022 neotevřel, nebylo by koho vyučovat a ztráta odborných učitelů by byla nenahraditelná.

Co se s tím dá dělat?

Zahájit odpovídající nábor žáků devátých tříd. Asociace se také snaží dohodnout výuku tohoto oboru na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Zde dobře funguje maturitní obor Design obuvi – modelářství a návrhářství obuvi a módních doplňků, který každý rok absolvuje 8 až 10 studentů; škola zatím nemá o zájemce o studium nouzi. Navíc mladí mohou pokračovat ve studiu designu obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v bakalářském a následně i v magisterském studijním programu. Někteří absolventi vysokoškolského studia už si založili vlastní tvůrčí dílny či menší výrobny obuvi na míru.

Design a návrhářství tedy mladé baví, ale stoupnout si ke stroji v továrně chce málokdo. Jak to obuvnické firmy řeší?

Jsou rády, pokud alespoň na klíčové pozice získají odborníky. Na ostatní berou prakticky každého uchazeče, který je ochoten a schopen dobře pracovat, a zaučí si ho. Což není snadné, protože výroba obuvi obsahuje vysoký podíl ruční práce, kterou nelze strojově nahradit ani v dnešní době. Navíc každá chyba ve výrobě se projeví na konečném vzhledu či kvalitě bot. (yzk)