Zvrat: kravaty jsou falický bělošský nástroj
Pokrok a převratná poznání se někdy šíří nečekanými cestami, a tak teatrální vzpoura jednoho maorského poslance na Novém Zélandu způsobila, že jsme se dozvěděli, že kravata není kravata, ale falický symbol.
Na smetišti dějin skončili najednou jezdci z Balkánu, kteří tenhle kus nepříjemné mužské garderoby světu podle dosavadních dějin módy dali, za vším byla arogantní mužská dominance.
To bylo tak. Na Novém Zélandu byl vykázán z parlamentu šéf Maorské strany, reprezentující původní obyvatele země, protože si nevzal kravatu. Podle něj je to koloniální oprátka. Místo toho si pověsil kolem krku maorskou kamennou ozdobu s ornamentem, zvanou hei-tiki.
Na celé té bezvýznamné věci je několik zvláštních detailů. Divné je, že poslanec měl hezké sako a přesto neřekl, že je to koloniální svěrací kazajka.
Nošení kravaty v novozélandském parlamentu je povinné, přestože Zéland je jinak rozumná země – a přestože kdekdo je názoru, že povinná kravata je hloupost.
Poslanec hbitě začal tvrdit, že kravata je potlačení domorodé kultury a jeho identity, což zase ukazuje, jak se dá na cokoliv svést cokoliv.
A jak se to dá kreativně využít, ukázala náměstkyně prorektora Koleje tvůrčích umění na novozélandské Masseyově univerzitě Claire Robinsonová. Napsala komentář zásadně měnící pohled na dějiny a poslání kravaty, který otiskl britský deník The Guardian.
Základní teze: kravata je část oblečení, jež pochází z poklopce a je symbolem moci bílého muže.
Vysvětlení: oblečení je navýsost politická věc kvůli schopnosti ztělesňovat hodnoty kultury a kravata je jednou z politicky nejnabitějších částí šatníku. „Pokud jste to nevěděli,“pokračuje Robinsonová, „kravata je odvozena od poklopce, látkové kapsy nebo klopy, vymyšleného před 500 lety na zdůraznění významu evropských šlechticů tím, že uměle zvětšoval velikost jejich penisu. Nynější kravata si zachovává své spojení s poklopcem svým šípovitým tvarem a délkou, jež směrují oko dolů k mužským genitáliím.“
Závěr: „Moderní kravata má svůj původ ve vázance, nezbytnosti pro módu vyznávající muže 18. století, z níž se stal ve viktoriánské Anglii znak mužova společenského postavení a třídy.“
Zajímavá je formulace „pokud jste to nevěděli“. Nevěděli.
Dosud se všude psalo, že za tu škrtivou věc kolem krku mohou divocí balkánští jezdci, něco jako budoucí husaři, kteří bojovali za třicetileté války na straně katolíků. Dostali se až do Paříže časů d’Artagnana. Podstatné ale je, že králi – někdo říká, že to byl ještě Ludvík XIII., někdo, že až Ludvík XIV. – se zalíbil šátek, který měli kolem krku. Brzy z toho byla móda a šátku Pařížané dali jméno la cravate, protože těm jezdcům se říkalo Chorvaté. Kravata byla na světě.
Pravda je, že muži si dlouho předtím skutečně vycpávali poklopce, ale s kravatou to zřejmě nemá nic společného, ta je jiný druh mučení.
A pravda je taky, že Robinsonová není v posledních letech jediná, kdo přišel s tím, že kravata je falický symbol. Možná ano, možná to ale jen souvisí s pokrokářskou snahou přepisovat svět tak, aby se hodil. Kravata se jistě nabízí, ale má to háček: falické symboly nikdy nevisí, naopak.
Je to lákavé, ale jak říkal Sigmund Freud: „Doutník někdy může být opravdu jen doutník.“
Podobně jako glosovala novozélandská premiérka Jacinda Ardenová spor o kravaty v parlamentu: „Nemyslím, že lidé teď pálí zrovna kravaty.“